28 Cdo 4535/2015 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4535/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 10. 2016 Spisová značka:28 Cdo 4535/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.4535.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Obec Zmírnění křivd (restituce) Občanské sdružení Dotčené předpisy:§ 243f odst. 3 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 § 2 odst. 2 písm. a) předpisu č. 172/1991Sb. § 14 předpisu č. 290/2002Sb. § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 1. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4535/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem Magistrátu hl. m. Prahy v Praze 1, Mariánské nám. 2/2, IČ 000 64 581, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, proti žalovanému občanskému sdružení FC TEMPO PRAHA, o. s., se sídlem v Praze 4 - Lhotce, Ve Lhotce 1045/3, IČ 005 36 288, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 119/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2015, č. j. 35 Co 37/2015-172, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s . ř.): Městský soud v Praze výrokem I. rozsudku ze dne 3. 3. 2015, č. j. 35 Co 37/2015-172, změnil ve výroku I. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 11. 2014, č. j. 18 C 119/2013-111, tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. 224/1 - ostatní plocha o výměře 13.085 m2 v katastrálním území L., zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na listu vlastnictví č. 2164; dále rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 36.460,- Kč. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním názorem, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k označenému pozemku, neboť v katastru nemovitostí je jako jeho vlastník zapsán žalovaný, a to na základě ustanovení § 14 a § 15 zákona č. 290/2002 Sb., o čemž byl dne 1. 9. 2003 mezi Českou republikou - Ministerstvem financí, jako předávajícím, a Fotbalovým klubem FC TEMPO PRAHA, o. s., jako přejímajícím, sepsán „Protokol o předání a převzetí majetku“. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud dospěl - po částečném doplnění dokazování - k závěru, že žaloba (podaná dne 27. 3. 2013) o určení vlastnického práva k označenému pozemku, využívanému žalovaným jako fotbalové hřiště, podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.“), není důvodná. Především dovodil, že z ustanovení § 2 odst. 1 tohoto zákona vyplývá, že předmětem restituce majetku obcí (historického majetku, jehož vlastníky byly obce k 31. 12. 1949, jako v daném případě, kdy bylo zjištěno, že rozhodnutím Osidlovacího úřadu a fondu národní obnovy ze dne 31. 12. 1949, o odevzdání konfiskovaného nemovitého majetku obci, byly vyňaty ve prospěch obce Praha nemovitosti uvedené v připojeném seznamu, tvořícím nedílnou součást tohoto rozhodnutí, mezi nimiž byl uveden i předmětný pozemek, a že tyto nemovitosti byly odevzdány do vlastnictví obce Praha) nemůže být ten majetek, jenž přechází do vlastnictví obcí podle ustanovení § 1 tohoto zákona, což v daném případě bylo splněno, neboť předmětný pozemek měl žalovaný v trvalém užívání a žalobce s ním nehospodařil, jak v řízení bylo prokázáno. Zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu je dále založeno na těchto právních závěrech: 1) Pozemek parc. č. 224/1 - ostatní plocha o výměře 13.085 m2 v katastrálním území L. je pozemkem zastavěným [a nedopadá na něj tudíž ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb.], neboť se na něm nachází drobná stavba - oplocení [v tomto ohledu odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3668/2009, v němž byl vysloven právní názor, podle kterého jde o zastavěný pozemek také v případě, že na něm stojí drobná stavba ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) tehdy platné vyhlášky č. 85/1976 Sb. - oplocení]. 2) Zároveň lze na předmětný pozemek parc. č. 224/1 hledět jako na zastavěný i ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb., neboť ve funkčním celku s fotbalovým hřištěm na pozemkové parcele č. 224/1 je stavba oplocení zde se nacházející, a dále ve funkčním celku s fotbalovým hřištěm na pozemkové parcele č. 224/1 a budovou (šatny) na pozemkové parcele č. 232/8 bylo k roku 1991 užíváno malé sportoviště na severní části pozemkové parcely č. 224/1 a pozemková parcela č. 232/1 jako přístupová a manipulační plocha (podle katastrálních map se jižní cíp fotbalového hřiště nachází na pozemkové parcele č. 232/1, jak bylo prokázáno žalovaným předloženým znaleckým posudkem znaleckého ústavu EQUITA Consulting s. r. o.). Uvedený celek byl k roku 1991 pod společným oplocením, pozemky byly ve vlastnictví státu a „následně pozemek pod šatnami a přilehlý pozemek byly žalovanému vydány Ministerstvem financí, stejně tak jako pozemek, na kterém se nachází hřiště“ (tento závěr týkající se otázky pozemků tvořících se stavbou jeden funkční celek není podle odvolacího soudu v rozporu s ustálenou judikaturou - viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3668/2009, a ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3282/2010). 3) Pakliže žalovaný nabyl pozemek parc. č. 224/1 do vlastnictví na základě zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, o čemž byl dne 1. 9. 2003 sepsán mezi Českou republikou - Ministerstvem financí, jako předávajícím, a Fotbalovým klubem FC TEMPO PRAHA, o. s., jako přejímajícím, „Protokol o předání a převzetí majetku podle ustanovení § 14 a § 15 zákona č. 290/2002 Sb.“, byl žalovaný v dobré víře v nabytí vlastnictví k tomuto pozemku. Důvody, které žalobce vedly k uplatnění jeho nároku u žalovaného dopisem v roce 2008, a u soudu až v roce 2013, navzdory ustanovení § 8 tohoto zákona, je podle odvolacího soudu třeba interpretovat k tíži žalobce [obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4041/2011, v němž dovolací soud dovodil, že jestliže obec uplatnila restituční nárok s podstatným časovým odstupem od účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. (24. 5. 1991) a neučinila návrh na zápis do katastru nemovitostí ve lhůtě jednoho roku (§ 8 téhož zákona), pak nelze vyloučit závěr o existenci vlastnického práva osoby, která toto vlastnictví v mezidobí nabyla na základě individuálního právního aktu od státu (veřejné dražby)]. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení a „procesní vady“, jehož přípustnost dovozuje z toho, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, a to: 1) „posouzení přechodu pozemku dle § 2 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb., kdy odvolací soud dospěl k závěru, že předmětný pozemek nepřešel do vlastnictví žalobce podle § 2 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb., neboť pozemek měl žalovaný v trvalém užívání a žalobce s ním nehospodařil“, 2) „otázky zastavěnosti pozemku, neboť odvolací soud v rozporu s rozhodnutími dovolacího soudu uzavřel, že na předmětný pozemek parc. č. 224/1 lze hledět jako na pozemek zastavěný ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) zákona, neboť je ve funkčním celku s budovou šaten na pozemku 232/8“, 3) otázky dobré víry, která „dle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. by se mohla pojit pouze s vydržením, přičemž v daném případě k vydržení pozemku nedošlo“, 4) „odvolací soud též v rámci řízení pochybil i procesně, když provedl důkaz znaleckým posudkem, který soud I. stupně zamítl, přičemž tento znalecký posudek nechal zpracovat žalovaný a žalobci nebyl před odvolacím soudem dán prostor ke zpochybnění posudku, neboť až do té doby otázka zastavěnosti byla nasto