28 Cdo 500/2025 – Nejvyšší soud

28 Cdo 500/2025-1061USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) K. H., b) M. L., c) J. M., d) V. P., e) Z. Ch., a f) M. M., všech zastoupených Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o převodu zemědělských pozemků oprávněným osobám, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 7 C 137/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 11. 2024, č. j. 61 Co 63/2023-1005, 61 Co 64/2023, 61 Co 65/2023, 61 Co 66/2023, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku celkem 32 217 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Mládka, advokáta se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem ze dne 1. 11. 2022, č. j. 7 C 137/2019-749 (ve znění opravných usnesení ze dne 10. 1. 2023, č. j. 7 C 137/2019-762, ze dne 20. 1. 2023, č. j. 7 C 137/2019-768, a ze dne 13. 2. 2023, č. j. 7 C 137/2019-785), Okresní soud v Domažlicích (dále i jen „soud prvního stupně“) nahradil projev vůle žalované (coby převádějící) uzavřít s žalobci (nabyvateli, oprávněnými osobami) smlouvu o převodu specifikovaných náhradních pozemků (výroky I až IV), v části o převodu dalších označených pozemků žalobu zamítl (výrok V) a rozhodl o nákladech řízení včetně nákladů státu (výroky VI a VII). 2. O odvolání žalované rozhodl Krajský soud v Plzni (dále i jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 11. 2024, č. j. 61 Co 63/2023-1005, 61 Co 64/2023, 61 Co 65/2023, a 61 Co 66/2023, jímž rozsudek soudu prvního stupně – pro částečné zpětvzetí žaloby – zrušil v jeho výrocích I až IV v části, jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I rozsudku odvolacího soudu); v dále napadeném rozsahu – výrocích I až IV, po přechozím částečném zpětvzetí žaloby a zastavení řízení a připuštění změny žaloby tam označenými usneseními – změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemků parc. č. XY v katastrálním území XY, parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území Nemanice (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů včetně nákladů státu (výroky III a IV). 3. Rozhodováno bylo o žalobci (jejich předchůdci, jde-li o žalobkyně a/ a b/, jež jsou procesními nástupkyněmi původního žalobce V. M., a žalobkyni a/ coby procesní nástupkyni původní žalobkyně I. Ř.) uplatněném nároku na převod jiných (náhradních) zemědělských pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud měl za prokázané, že restituční nárok žalobců (jejich předchůdců) coby oprávněných osob nebyl plně uspokojen v důsledku liknavého a svévolného postupu žalované a jejího předchůdce – Pozemkového fondu České republiky, že žalobcům přiřknuté pozemky nejsou k danému účelu nevhodné (z vlastnictví státu nepřevoditelné) a že jejich cena nepřevyšuje hodnotu uplatněného neuspokojeného restitučního nároku (cenu odňatých pozemků, s odkazem na § 28a zákona č. 229/1991 Sb. určenou za pomoci znaleckého posudku podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., dle stavu pozemků v době jejich odnětí státem). 4. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku II napadla dovoláním žalovaná (dále i jen „dovolatelka“). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání (ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“) vymezuje argumentem, že se odvolací soud napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; co do důvodu má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1, věta první o. s. ř.). Kladenými otázkami a k nim se připínajícími námitkami dovolatelka cílí na soudy přijatý závěr o stavební povaze odňatých (oprávněným osobám pro zákonem stanovené překážky nevydaných) pozemků, potažmo jejich ocenění pro účely poskytované naturální náhrady, jsouc přesvědčena, že jako stavební nelze ocenit ty pozemky, jež nejsou přímo zastavěné a na nichž se nachází kupř. hřiště či jiná sportovní zařízení; současně namítá, že odvolací soud nezohlednil, že znalkyně při stanovení ceny odňatých pozemků vycházela ze směrných plánů z 30. let minulého století, že k výstavbě na pozemcích došlo se značným časovým odstupem a nadto i jiným než původně plánovým druhem staveb. Rozhodnutí odvolacího soudu má dovolatelka za rozporné s ustálenou rozhodovací praxí i v otázce aplikace cenových srážek podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., namítajíc, že soud vycházel nedůvodně ze znaleckého posudku prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., ačkoliv za jedině správné lze podle dovolatelky považovat závěry konkurenčního posudku Ing. Pavla Pelce. V důsledku vytýkaných pochybení při ocenění pozemků pak soudy podle mínění dovolatelky nesprávně dovodily, že restituční nároky opravněných osob nebyly doposud uspokojeny a že vydáním dalších náhradních pozemků žalobcům v přítomném řízení nedojde k přečerpání jejich restitučních nároků. K tomu dovolatelka namítá, že naposled uvedený závěr odvolací soud učinil, aniž by přesně určil výši restitučních nároků. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně, jemuž má být věc vrácena k dalšímu řízení. Vedle dovolacího návrhu učinila i návrh na odložení právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí. 5. Žalobci podali k dovolání a v něm obsaženému návrhu na odložení právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nesouhlasné vyjádření. 6. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 7. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. 8. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.). 10. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil). 11. V dovoláním dotčeném výroku II rozsudku odvolacího soudu, v němž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně v meritorních výrocích I až IV, jimiž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu tam označených pozemků (jako náhradních, k uspokojení žalobci uplatňovaného restitučního nároku) Nejvyšší soud shledává odvolacím soudem učiněné právní posouzení – jde-li o dovoláním vytčené právní otázky – souladným s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (jak bude rozvedeno níže), aniž by byly dány důvody k jinému posouzení těchto v rozhodování dovolacího soudu již vyřešených otázek (což sebou nese i závěr o nepřípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.). 12. K otázce kvantifikace restitučního nároku (ve vazbě na ocenění odňatých, pro zákonnou překážku nevydaných pozemků) lze odkázat na konstantní judikaturu dovolacího soudu, podle níž v situaci, kdy byly odňaté pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby apod.), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp