28 Cdo 599/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 599/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 3. 2024 Spisová značka:28 Cdo 599/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.599.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 3 předpisu č. 428/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:12. 4. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1631/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 599/2024-959 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Česká provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě, IČO 44941439, se sídlem v Opavě, Rybí trh 185/16, zastoupená Mgr. Bc. Petrem Dostálem, advokátem se sídlem v Olomouci, Za poštou 416/2, za účasti: 1) Lesy České republiky, s.p., IČO 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, 2) Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, 3) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, a 4) Povodí Odry, státní podnik, IČO 70890021, se sídlem v Ostravě, Varenská 3101/49, 5) Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČO 65993390, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 546/56, 6) Vojenské lesy a statky ČR, s.p., IČO 00000205, se sídlem v Praze 6, Pod Juliskou 1621/5, zastoupený Mgr. Petrem Čechlovským, advokátem se sídlem v Brně, Purkyňova 2476/102a, 7) Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem v Praze, Tychonova 221/1, o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 14/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2023, č. j. 1 Co 1/2023, t a k t o : I. Dovolací řízení se v části týkající se pozemků parc. č. 2260/2 a p. č. 2259/4, vše v k. ú. Bruntál – město, zastavuje. II. Dovolání se odmítá. III. Žalobkyně je povinna nahradit Lesům České republiky, s.p., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč. IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč. V. Žalobkyně je povinna nahradit Povodí Odry, státnímu podniku, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč. VI. Žalobkyně je povinna nahradit Vojenským lesům a statkům ČR, s.p., k rukám advokáta Mgr. Petra Čechlovského do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši 4 114 Kč. VII. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Ministerstvu obrany do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč. VIII. Ve vztahu mezi žalobkyní a Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, č. j. 1 Co 1/2023-850, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2022, č. j. 23 C 14/2016-710, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 2. 12. 2022, č. j. 23 C 14/2016-813, v části výroku I. týkající se pozemku parc. č. 2189/21 v k. ú. Jelení u Bruntálu zrušil a v uvedeném rozsahu řízení zastavil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba o vydání pozemků v k. ú. Andělská Hora ve Slezsku, Ludvíkov pod Pradědem, Vrbno pod Pradědem, Bruntál – město, Břidličná, Lomnice u Rýmařova, Valšov, Vajglov, Dlouhá Stráň, Horní Město, Rešov, Jiříkov u Rýmařova, Kněžpole, Křížov u Sovince, Sovinec, Horní Dlouhá Loučka, Těchanov, Suchá Rudná, Karlova Studánka, Podlesí pod Pradědem, Tylov, Malá Morávka, Mezina, Jelení, Razová, Moravský Kočov, Dolní Václavov, Staré Město u Bruntálu, Valšov, Nová Rudná, Ondřejov u Rýmařova, Rýmařov, Stránské, Ryžoviště, Železná pod Pradědem, Chabičov ve Slezsku, Velká Polom, Hrabyně, Lhota u Opavy, Smolkov, Mokré Lazce, Nové Sedlice, a Suché Lazce a nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. SP 21552/2014-571102, č. j. SPU 608661/2015/Pš, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, potvrdil (výrok II. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky III. – IX.). 2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Předestřela otázku, zda je oprávněnou osobou podle § 3 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a svědčí jí aktivní věcná legitimace k uplatnění restitučního nároku podle § 9 tohoto zákona v situaci, kdy jí, resp. jejímu právnímu předchůdci, byl předmětný nemovitý majetek odňat na základě Konečného výnosu říšského komisaře pro sudetoněmecké oblasti ze dne 27. 2. 1939. Měla za to, že se odvolací soud při řešení nastolené otázky odchýlil od nálezů Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. II. ÚS 3447/21, ze dne 13. 10. 1995, sp. zn. III. ÚS 39/95, publikovaného pod č. 60/1995 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, a ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 254/2000, publikovaného pod č. 40/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, a od usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. II. ÚS 3/2000. Namítala, že neplatnost majetkových převodů v době německé okupace, jakož i obnovení vlastnického práva k předmětným nemovitostem v poválečném období, nastaly v její prospěch ex lege podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, přičemž postup podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, měl za následek toliko deklaratorní rozhodnutí o již obnoveném vlastnickém právu. Poukazovala na snahu představeného svého předchůdce o navrácení majetku (s odkazem na korespondenci adresovanou různým institucím). Kladla dále otázku, zda byl naplněn restituční důvod ve smyslu ustanovení § 5 písm. j) zákona č. 428/2012 Sb. v situaci, kdy proti konfiskačním vyhláškám týkajícím se předmětného majetku podala odvolání. Vytýkala také formalismus a nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí. 3. Účastníci řízení Lesy České republiky, s.p., Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Povodí Odry, státní podnik, Vojenské lesy a statky ČR, s.p., a Česká republika – Ministerstvo obrany navrhli, aby bylo dovolání žalobkyně odmítnuto. 4. Podáním ze dne 7. 12. 2023 vzala dovolatelka své dovolání v části týkající se pozemků parc. č. 2260/2 a č. 2259/4, vše v k. ú. Bruntál – město, zpět. Nejvyšší soud tudíž za užití § 243c odst. 3, věty druhé, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dovolací řízení v uvedeném rozsahu zastavil. 5. Podle § 237 o. s. ř., jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. 6. Z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu vyplývá, že vyhovění nároku uplatněnému podle zákona č. 428/2012 Sb. musí předcházet kladný závěr o tom, že žalující subjekt je osobou oprávněnou ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb. a že se domáhá svého původního majetku tak, jak jej chápe zejména ustanovení § 2 písm. a) řečeného zákona (k výkladu pojmu původní majetek viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2380/2018). Je nezbytné zkoumat, vznikla-li oprávněné osobě majetková křivda některým ze způsobů vypočtených v ustanovení § 5 zákona č. 428/2012 Sb. (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4748/2016) a stalo-li