28 Cdo 762/2012 — Nejvyšší soud

28 Cdo 762/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 8. 2012 Spisová značka:28 Cdo 762/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.762.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odpovědnost státu za škodu Poučovací povinnost soudu Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 118a odst. 2 o. s. ř. § 5 písm. b) předpisu č. 82/1998Sb. § 14 předpisu č. 6/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:20. 8. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí -IV.ÚS 278/12JUDr. Vlasta Formánkováodmítnuto28.11.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 762/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobce Ing. A. Š., bytem Č. B., zastoupeného Mgr. Marianem Francem, advokátem se sídlem Škroupova 10, 301 00 Plzeň, proti žalované Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, IČ 66002222, se sídlem Praha 1, Staroměstské náměstí 6, zastoupené advokátem JUDr. Jaromírem Bláhou, se sídlem kanceláře Prvního pluku 7/206, 186 00 Praha 8, o zaplacení částky 3.287.586,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 69/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2011, č. j. 64 Co 210/2011-112, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.O d ů v o d n ě n í: A. Předchozí průběh řízení Žalobce se žalobou podanou dne 14. 5. 2008 domáhal po žalované zaplacení částky 3.287.586,- Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 12. 12. 2007 do zaplacení jako škody, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem Krajského úřadu Plzeňského kraje (dále též jen „krajského úřadu“). Ve své žalobě uvedl, že v červenci roku 2004 byl zpracován návrh zadání regulačního plánu obce V., který byl následně předložen krajskému úřadu. Krajský úřad s ním dne 5. 11. 2004 vyslovil souhlas. Od zpracování konceptu regulačního plánu bylo v souladu s ustanovením § 21 odst. 6 zákona č. 50/1976 Sb. upuštěno, neboť řešení bylo prověřeno urbanistickou studií veřejně projednanou dne 3. 5. 2000. Zpracovaný návrh regulačního plánu byl ode dne 16. 11. 2004 do dne 16. 12. 2004 vystaven k veřejnému nahlédnutí na Obecním úřadu obce V. Žalobce dále uvedl, že krajský úřad vydal dne 16. 12. 2004 v přenesené působnosti stanovisko pod č. j. RR/2134/04, jímž byl výše zmíněný vystavený návrh regulačního plánu schválen, a to v rozporu se zákonem č. 50/1976 Sb., neboť se tak stalo před uplynutím 30 denní lhůty určené k vystavení regulačního plánu k veřejnému nahlédnutí a před uplynutím 15 denní lhůty pro uplatnění připomínek. Dle žalobce tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu krajského úřadu. Žalobce dále uvedl, že nezákonné vydání tohoto stanoviska umožnilo obci V. přijmout dne 16. 12. 2004 regulační plán, na základě kterého obec V. požádala Pozemkový fond ČR o převod pozemků, vše v kat. území V., obec V. (dále jen „předmětných pozemků“), do vlastnictví obce podle zák. č. 95/1999 Sb. Žalobce přitom požádal dne 17. 12. 2004 podle § 7 odst. 1 písm. a) zák. č. 95/1999 Sb. o převod předmětných pozemků, jeho žádosti však nemohlo být právě pro přednostní právo obce vyhověno. Vznik škody žalobce odůvodňoval tím, že pokud by krajský úřad před uplynutím zákonných lhůt nevydal stanovisko, nebyl by platně schválen regulační plán obce a obec by nestihla ve lhůtě určené Pozemkovým fondem ČR podat žádost o převod předmětných pozemků a jejich převodu na žalobce by tak nic nebránilo. Následně uzavřel, že vydání stanoviska, jímž došlo ke schválení regulačního plánu obce V., bylo zcela jednoznačně nesprávným úředním postupem, který způsobil žalobci škodu ve formě ušlého zisku z prodeje předmětných pozemků, jenž měl být realizován na základě doložené smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 10. 5. 2005. Tento ušlý zisk vyčíslil žalobce na částku 3.287.586,- Kč. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobce není ve sporu aktivně legitimován, neboť žalobou uplatněný nárok lze posuzovat toliko jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, a to stanoviskem Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 16. 12. 2004, č. j. RR/2134/04. Dále žalovaná uplatnila námitku promlčení, když uvedla, že promlčecí doba počala běžet právě dne 16. 12. 2004, zatímco nárok byl uplatněn až dne 1. 4. 2008. Dále žalovaná namítla, že mezi vydáním stanoviska krajského úřadu a žalobcem tvrzenou škodou není dána příčinná souvislost, neboť sama skutečnost, že předmětné pozemky nebyly převedeny na osobu žalobce, byla způsobena žádostí obce V. o převod pozemků a způsobem jejího vyřízení u Pozemkového fondu České republiky, nikoliv tedy vydáním stanoviska krajského úřadu. Žalovaná rovněž namítla, že odpovědnou je třeba činit obec V., která porušením zákonných povinností způsobila, že nedošlo k převedení předmětných pozemků na žalobce. Žalovaná současně upozornila, že krajský úřad vyzval obec V. ke zrušení vyhlášky schvalující regulační plán obce, přičemž zastupitelstvo obce zrušení dotčené vyhlášky sice projednalo, ale neschválilo. Vzhledem k tomu, že schvalování územně dokumentace patří do samostatné působnosti obce a krajský úřad neměl přímou možnost vzniku tvrzené žalobcovy škody zabránit, nemůže jít vzniklá škoda k jeho tíži. Závěrem žalovaná uvedla, že žalobce neprokázal ani vznik škody v podobě důvodně očekávaného ušlého zisku, neboť i při pravidelném běhu věcí by s největší pravděpodobností došlo k podání žádosti o převod pozemků ze strany osob s přednostním právem dle § 7 odst. 10 zákona č. 95/1999 Sb. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 1. 2011, č. j. 12 C 69/2008-68, žalobu v celém rozsahu zamítl. Na základě provedeného dokazování zjistil, že návrh regulačního plánu obce Všeruby byl vystaven k veřejnému nahlédnutí v době ode dne 16. 11. 2004 do dne 16. 12. 2004. Na základě žádosti jeho pořizovatele vydal Krajský úřad Plzeňského kraje dne 16. 12. 2004, tj. poslední den veřejného vystavení návrhu, podle § 25 zák. č. 50/1976 Sb., pod č. j. RR/2134/04, souhlasné stanovisko k tomuto regulačnímu plánu, a následně zastupitelstvo obce V. tentýž den regulační plán usnesením č. 1/2004 schválilo. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že takový postup odporoval § 22 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., podle něhož ve lhůtě do 15 dnů od posledního dne vystavení návrhu může každý uplatnit své připomínky k návrhu, a § 22 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., podle něhož dotčené orgány státní správy mohou uplatnit své stanovisko do 15 dnů od posledního dne vystavení návrhu. Soud prvního stupně dále zjistil, že krajský úřad na výzvu Ministerstva pro místní rozvoj dne 31. 10. 2005 své souhlasné stanovisko zrušil. Žalobce dne 17. 12. 2004 požádal Pozemkový fond ČR podle § 7 odst. 1 písm. a) zák. č. 95/1999 Sb. o úplatný převod předmětných pozemků, když o převod totožných pozemků požádala dne 20. 12. 2004, tj. poslední možný den pro podání žádosti podle lhůty určené Pozemkovým fondem ČR, také obec V. podle § 5 odst. 1 písm. a) zák. č. 95/1999 Sb., přičemž podkladem její žádosti byl právě výše uvedený regulační plán. Pozemkový fond ČR následně informoval žalobce, že pozemky, o něž požádal, budou přednostně převedeny obci. Dne 27. 10. 2005 uzavřel žalobce písemnou smlouvu o smlouvě budoucí, kterou se zavázal pro případ, že výše uvedené pozemky nabude do svého vlastnictví, tyto prodat za kupní cenu ve výši 200,- Kč za 1m2 JUDr. J. T. s tím, že kupní smlouva bude uzavřena nejpozději do 31. 12. 2005. Protože do tohoto data vlastnictví k pozemkům na žalobce nepřešlo, kupní smlouva uzavřena nebyla. Po právní stránce dospěl soud prvního stupně k závěru, že vydání stanoviska krajského úřadu dne 16. 12. 2004, č. j. RR/2134/04, bylo nesprávným úředním postupem, neboť byl proces projednání regulačního plánu nepřípustně zkrácen o 30 dní, a tak došlo ke schválení regulačního plánu zastupitelstvem vyhláškou obce V. 1/2004, a obci bylo umožněno požádat Pozemkový fond ČR o převod pozemků podle § 5 odst. 1 písm. a) zák. č. 95/1999 Sb. Přes uvedené dospěl soud prvního stupně následně k závěru, že v souzené věci nebyl naplněn jeden ze tří základních předpokladů vzniku odpovědnosti státu za žalobcem tvrzenou škodu, neboť mezi nesprávným úředním postupem krajského úřadu a tvrzeným ušlým ziskem z nerealizovaného prodeje uvedených pozemků JUDr. T. není dána příčinná souvislost. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že samo vydání vyhlášky obce Všeruby č. 1/2004 a stanoviska krajského úřadu ze dne 16. 12. 2004, č. j. RR/