28 Cdo 773/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 773/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 5. 2011 Spisová značka:28 Cdo 773/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.773.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Dotčené předpisy:§ 6 odst. 2 předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 6. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 773/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelů: 1) L. K., a 2) Ing. V. M., zastoupených JUDr. Irenou Wenzlovou, 412 01 Litoměřice, Sovova 709/5, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 15. 9. 2010, sp. zn. 9 Co 179/2009, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 231/2007 (žalobkyně Obce Mlékojedy, IČ 0052 6151, Mlékojedy č. 41, zastoupené JUDr. Radkem Jonášem, Ph.D., advokátem, 130 00 Praha 3, Náměstí W. Churchila č. 2, proti žalovaným: 1) L. K.. a 2) Ing. V. M., zastoupeným JUDr. Irenou Wenzlovou, advokátkou, a 3) Pozemkovému fondu České republiky. 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o určení vlastnictví k nemovitostem), takto: I. Dovolání dovolatelů se odmítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalující Obce Mlékojedy, okres Litoměřice, podané u soudu 23. 11. 2007, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze 7. 1. 2009, č. j. 9 C 231/2007-201. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že žalovaní L. K. a žalovaný Ing. V. M. nejsou podílovými spoluvlastníky (každý z nich z jedné poloviny) budovy čp. 41, pozemku parc. č. 26/1, pozemku parc. č. 30/3 a pozemku parc. č. 34 v katastrálním území M., zapsaných na listu vlastnictví č. 252 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj (katastrálního pracoviště Litoměřice). Bylo také uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně vysloveno, že se tímto rozsudkem nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR – Pozemkového úřadu Litoměřice ze 14. 9. 2007, č. j. 996/2007-9687. Žalovaným L. K. a Ing. V. M. bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalující Obci Mlékojedy 16.539,- Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalovaných L. K. a Ing. V. M. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem z 15. 9. 2010, sp. zn. 9 Co 179/2009. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze 7. 1. 2009, č. j. 9 C 231/2007-201, potvrzen. Žalovaným L. K. a Ing. V. M. bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně 8.959,- Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení žalující Obci Mlékojedy do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, odvolací soud přezkoumal, ale neshledal odvolání žalovaných důvodným. Odvolací soud vycházel z toho, že žalobce je dotčen rozhodnutím správního orgánu (ve smyslu ustanovení § 244 a násl. občanského soudního řádu), který rozhodoval o sporu, jenž vyplývá z občanskoprávních vztahů uvedeným rozhodnutím správního orgánu byl žalobce na svých právech zkrácen a má za to, že tuto újmu lze odstranit tím, že o věci bude rozhodnuto soudem. Tvrzení o tom, že rozhodnutí správního orgánu tu nepříznivě zasáhlo sféru subjektivních oprávnění a povinností žalující obce vyplývalo v tomto případě z jí podané žaloby. Podle názoru odvolacího soudu byla žalující Obec Mlékojedy „bezpochybně dotčena ve svých právech rozhodnutím správního orgánu, protože od účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví a rozhodnutím správního orgánu bylo určeno, že vlastníky těchto nemovitostí jsou žalovaná L. K. a Ing. V. M.“; žalující obec má tedy, podle názoru odvolacího soudu, aktivní legitimaci k vedení tohoto sporu. V daném případě však z listinného důkazu – z prohlášení o vzdání se přídělu nemovitostí, učiněného V. M., matkou žalovaných, vyplývá, že V. M. vůči Národního pozemkovému fondu – pobočce Litoměřice učinila prohlášení, kterým se vzdává přídělu nemovitostí, jež byly zapsány ve vložce č. 306 pozemkové knihy pro katastrální území M., a to ve prospěch Československého státu a svolila také, aby na základě tohoto prohlášení bylo vloženo v uvedené vložce pozemkové knihy vlastnictví pro Čs. stát. Odvolací soud v této souvislosti poukazoval na to, že podle ustanovení § 132 odst. 1 a 2 dříve platného zákona č. 141/1950 Sb. (dřívějšího občanského zákoníku) se vlastnictví pozbývalo i tím, že se jej vlastník vzdá (s výjimkou věcí, které nelze podle zvláštních předpisů volně zcizit), a to buď tak, že věc převede na jiného (dvoustranný právní úkon) anebo že věc opouští (jednostranný právní úkon). Odvolací soud byl toho názoru, že vzdání se přídělu nemovitostí, je třeba posuzovat jako jednostranný právní úkon vlastníka, kterým se zříká vlastnictví k přídělu. Takový přechod majetku státu sám o sobě však není, dovozoval odvolací soud, důvodem pro vydání nemovitostí podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., ledaže by bylo prokázáno, že se tak stalo za podmínek uvedených v ustanovení § 6 odst. 1 písm. r) zákona č. 229/1991 Sb. (tj. v důsledku politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody). V této souvislosti odvolací soud byl toho názoru, že v daném případě nedošlo vůči matce žalovaných, která se vzdala přídělu nemovitostí, k politické perzekuci nebo k postupu porušujícímu obecně uznávaná lidská práva a svobody; odvolací soud v této souvislosti odkazoval na „obsáhlé a přesvědčivé zdůvodnění provedené soudem prvního stupně“. Odvolací soud dodával, že provedl v odvolacím řízení důkaz fotokopiemi listin předložených soudu v dovolacím řízení; ani z těchto důkazů nevyplynuly žádné skutečnosti, jež by byly způsobilé zvrátit posouzení věci soudem prvního stupně. Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (včetně rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně) jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (přičemž ve vztahu žalobce k žalovanému Pozemkovému fondu ČR měl za to, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení). Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 19. 10. 2010 advokátu, který žalované v řízení zastupoval, a dovolání ze strany těchto dovolatelů bylo podáno u soudu 17. 12. 2010, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu z 15. 9. 2010 (sp. zn. 9 Co 179/2009 Krajského soudu v Ústí nad Labem) i rozsudek soudu prvního stupně ze 7. 1. 2009 (č. j. 9 C 231/2007-201, Okresního soudu v Litoměřicích) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé mají za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovali, že jejich dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu z 15. 9. 2010 spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Podle názoru dovolatelů došlo v daném případě ze strany soudů k mylné aplikaci právních předpisů, „a to tím, že sice tu byl použit správný právní předpis – zákon č. 229/1991 Sb. (zákon o půdě), avšak o důvodech a způsobech aplikace konkrétního ustanovení § 6 odst. 1 tohoto zákona se lze z odůvodnění rozsudků soudu jen dohadovat, když soud prvního stupně jen naznačil, že se zabýval v tomto případě důvody podle § 6 odst. 1 písm. h/ anebo podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. r/ zákona č. 229/1991 Sb.“, a odvolací soud „své stanovisko nijak blíže nezdůvodnil a učinil zcela nové, ale rovněž nesprávné právní závěry, které opřel v dovolacím řízení opatřené listinné důkazy“. Dovolatelé mají za to, že tu nelze se ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že původní vlastnice nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, Věra Masopustová dala svým písemným prohlášením z 30. 9. 1951, kterým se vzdala přídělu nemovitostí, „najevo svou vůli převést bezplatně nemovitosti do majetku Čs. státu – Národního pozemkového fondu při Ministerstvu zemědělství“, tedy že tu vlastně šlo o „darování“ nemovitostí čs. státu, třebaže tu nedošlo k uzavření žádné darovací smlouvy a charakter tohoto právního úkonu odvolací soud „opomněl uvést“. Podle názoru dovolatelů tu tedy byl „naplněn restituční důvod uvedený v § 6 odst. 1 písm. p/ zákona č. 229/1991 Sb. (převzetí nemovitostí bez právního důvodu), pročež b