28 Cdo 79/2006 — Nejvyšší soud

28 Cdo 79/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 2. 2006 Spisová značka:28 Cdo 79/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.79.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 79/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání České republiky-Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, 101 10 Praha 10, Kodaňská 1441/46, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 24.5.2005, sp.zn. 11 Co 666/2004, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 11 C 435/94 (žalující České republiky-Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti žalovanému Městu Ú., o určení vlastnického práva), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě, podané v této právní věci 28.7.1994 bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem z 18.10.1996, čj. 11 C 435/94-15, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že je vlastnictvím České republiky dům čp. 65 a parcela č. 2686-zastavěná plocha (o výměře 909 m2) v katastrálním území Ú., zapsané na listu vlastnictví č. 2 u Katastrálního úřadu v Ú. O odvolání původního žalobce Okresního úřadu v Ú. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem z 13.7.1998, sp.zn. 12 Co 517/97, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a změněn byl jen ve výroku o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud uložil žalobci nahradit žalovanému Městu Ú. na náhradu nákladů odvolacího řízení 3.225 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dalším výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo připuštěno dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. K dovolání žalujícího státu Nejvyšší soud rozsudkem z 30.1.2001, 29 Cdo 1277/99, zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem z 13.7.1998, sp.zn. 12 Co 517/97, i rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem z 18.10.1996, čj. 11 C 435/94-15, a věc byla vrácena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Ústí nad Labem. Dovolací soud především byl toho názoru, že ve smyslu ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích se účastníkem tohoto řízení stala Česká republika. Dovolací soud vytýkal odvolacímu soudu pochybení v aplikaci i interpretaci dekretu č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Dovolací soud v této souvislosti připomínal, že při aplikaci tohoto dekretu měl osídlovací úřad vypracovat podle ustanovení § 6 odst. 1 dekretu č. 108/1945 Sb. rámcové plány, kterými mělo být stanoveno, kolik majetkových podstat (malých a středních) mělo být v jednotlivých místech přiděleno a jak má být naloženo se zbývajícími takovými majetkovými podstatami a s velkými majetkovými podstatami. Příděl majetkových podstat jednotlivým přídělcům je podle dekretu č. 108/1945 Sb. základní formou rozdělení konfiskovaného majetku. Osídlovacímu úřadu bylo však dáno široké zmocnění i k tomu, aby stanovil, který majetek nebude přidělen a jak s ním bude jinak naloženo. Podmínkou uvedeného postupu bylo vyhlášení rámcového plánu. Rámcové plány, týkajícími se majetku, s nímž bude naloženo jinak než jeho přidělením přídělcům, představovaly tedy jednak výběr tohoto majetku a jednak i postup, jak s ním bude naloženo. V případě jiného naložení s konfiskovaným majetkem bylo nutno vycházet z ustanovení § 6 dekretu č. 108/1945 Sb. a jednak i z vyhlášek osídlovacího úřadu. Jestliže se tedy v daném případě soudy obou stupňů (vedeny nesprávným názorem, že tu došlo k nabytí vlastnického práva  rozděleného majetku jen přídělem) nepřihlížely k vyhlášce Osídlovacího úřadu v Praze z 23.7.1996, kterou byl vyhlášen rámcový plán pro způsob naložení s určitou částí konfiskovaného majetku (vyhlášené v Úředním listě pod č. 1587/1946), ani k vyhlášce osídlovacího úřadu z 12.10.1946, vedlo to k nesprávnému právnímu posouzení věci soudy obou stupňů. Byla proto jejich rozhodnutí zrušena rozsudkem dovolacího soudu. V dalším průběhu řízení po zrušovacím rozsudku dovolacího soudu byl vynesen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem z 12.11.2000, čj. 11 C 435/94-157, jímž byla žaloba žalující České republiky-Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových opět zamítnuta. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému Městu Ú. na náhradu nákladů řízení 6.910 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že podstatou sporu v daném případě bylo to, zda obec Ú. byla vlastníkem nemovitostí, o něž v tomto řízení jde (domu čp. 65 a pozemku parc. č. 2686 v katastrálním území Ú.) ke dni 31.12.1949 (ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. c/  zákona č. 172/1991 Sb.), a zda k nabytí vlastnického práva obce byl tu nutný vklad do pozemkových knih. Soud prvního stupně poukazoval na ustanovení zákona č. 90/1947 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek, který se výslovně vztahoval také na provedení knihovního pořádku ohledně majetku konfiskovaného podle dekretu č. 108/1945 Sb. Podle názoru soudu prvního stupně se zákon č. 90/1947 Sb. vztahoval i na případy přechodu konfiskovaného majetku na nového nabyvatele, provedené jinak než přídělem; vkladovými listinami podle ustanovení § 11 zákona č. 90/1947 Sb. tu byla také rozhodnutí fondu nebo jiného příslušného úřadu o přechodu konfiskovaného majetku na nového nabyvatele podle rámcových  plánů ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 3 dekretu č. 108/1945 Sb. Dekret č. 108/1945 Sb. v § 6 rozlišoval jednak příděl jako hlavní formu rozdělení konfiskovaného majetku, ale také jiné naložení s konfiskovaným majetkem podle rámcového plánu. Osídlovacímu úřadu bylo dáno zmocnění, aby stanovil, který majetek bude přidělen, ale také jak bude naloženo s majetkem ostatním; podmínkou bylo vyhlášení rámcového plánu. Jiné naložení s konfiskovaným majetkem podle rámcového plánu upravovala např. vyhláška č. 1587/1946 Úředního listu, podle níž se konfiskovaného majetku používalo k uspokojení důležitých veřejných národohospodářských zájmů; konfiskovaný majetek tu přecházel na národní podniky, obce atd. V ustanoveních § 4 a § 3 odst. 2 vyhlášky č. 1587/1946 Úředního listu se v tomto smyslu uváděl příděl nemovitostí  na uvedené subjekty. Vyhláška Osídlovacího úřadu v Praze z 12.10.1949 č. 714, kterou byl vydán souhrnný rámcový plán, pak stanovila přechod vlastnického práva ke konfiskovaným věcem ze státu na uvedené kvalifikované nabyvatele, provedený podle rámcového plánu a administrativními rozhodnutími; nemovitosti měly být odvedeny do vlastnictví obcí do 31.12.1949. Podle názoru soudu prvního stupně bylo i v daném případě postupováno podle vyhlášky č. 1587/1946 Úředního listu, kterou se vyhlašoval rámcový plán pro způsob naložení s určitou částí konfiskovaného majetku ve prospěch veřejných úkolů nebo pro hospodářskou výstavbu státu, a podle vyhlášky Osídlovacího úřadu v Praze z 12.10.1949 č. 714, kterou byl vydán souhrnný rámcový plán. Podle těchto norem bylo vydáno rozhodnutí Osídlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Praze z 9.12.1949, čj. U III 193-1949. Šlo tu tedy o jiné naložení s konfiskovaným majetkem podle rámcového plánu ve smyslu uvedené vyhlášky č. 1587/1946 Úředního listu. Rozhodnutí osídlovacího úřadu o odevzdání konfiskovaného majetku obci tu bylo rozhodnutím správního orgánu, které bylo vydáno podle § 67 a násl. správního řádu (vládního nařízení č. 8/1928 Sb.) a šlo tu o veřejnou listinu, u níž se vkladní doložka nevyžadovala pro vklad do pozemkové knihy. V daném případě tedy, podle názoru soudu prvního stupně, nastaly účinky rozhodnutí osídlovacího úřadu dnem 31.12.1949 a obec Ú. se k tomuto datu stala vlastníkem nemovitostí, o něž v tomto soudním řízení jde. Shledal proto soud prvního stupně správným i postup Katastrálního úřadu v Ú., který v daném případě provedl v katastru nemovitostí záznam vlastnického práva žalovaného města, na které přešlo vlastnické právo ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. c/ zákona č. 172/1991 Sb. v době v tomto ustanovení uváděné. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu žalující České republiky-Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. O odvolání proti uvedenému