28 Cdo 871/2013 — Nejvyšší soud

28 Cdo 871/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 10. 2013 Spisová značka:28 Cdo 871/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.871.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Myslivost Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 32 odst. 4 předpisu č. 449/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 10. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 7.1.2014II.ÚS 82/14JUDr. et PhDr. Stanislav Balíkodmítnuto28.1.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 871/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského, a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a Mgr. Zdeňka Sajdla, v právní věci žalobce Mysliveckého sdružení Dubina, se sídlem ve Frýdlantu, Luční 122, zastoupeného Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem se sídlem v Liberci, Moskevská 637/16, proti žalovaným 1) Honebnímu společenstvu Bulovka-Obora, se sídlem ve Frýdlantu, Raisova 832, zastoupenému Mgr. Martinem Čaňkem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí 679/5, 2) Mysliveckému sdružení Obora Frýdlant, se sídlem ve Frýdlantě, Bělíkova 741, zastoupenému JUDr. Josefem Mejstříkem, advokátem se sídlem v Nymburku, Boleslavská 139, o určení neplatnosti nájemní smlouvy a uložení povinnosti uzavřít nájemní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 14 C 314/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 8. 2012, č. j. 30 Co 96/2012-292, takto: I. Dovolání žalobce do prvního výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 8. 2012, č. j. 30 Co 96/2012-292, se zamítá. II. Dovolání žalobce do druhého, třetího, čtvrtého a pátého výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 8. 2012, č. j. 30 Co 96/2012-292, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci shora označeným byl potvrzen ve výrocích I., II. rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 11. 2011, č. j. 14 C 314/2006-245, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že nájemní smlouva o pronájmu honitby Bulovka - Obora uzavřená mezi prvním žalovaným a druhým žalovaným na základě výběrového řízení vedeného Honebním společenstvem Bulovka – Obora dle hodnocení nabídek ve výběrovém řízení ze dne 4. 7. 2006, je neplatná (výrok I.). Rovněž byla soudem prvního stupně zamítnuta žaloba o uložení povinnosti prvnímu žalovanému uzavřít s žalobcem nájemní smlouvu o pronájmu honitby Bulovka – Obora podle § 33 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti /dále jen ,,zákona o myslivosti“/ (výrok II.). Soud prvního stupně dále nepřiznal prvnímu žalovanému právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.) Odvolací soud uvedl, že v dané věci již jedenkrát rozhodoval, kdy svým usnesením ze dne 7. 6. 2011, č. j. 30 Co 452/2010-218, 30 Co 453/2010-218 zrušil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a to z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost, neboť z odůvodnění rozsudku nebylo zřejmé, zda soud prvního stupně aplikoval na vztahy účastníků předpisy občanského či obchodního práva a kdy operoval s pojmy a odkazy na oba tyto předpisy. Dále odvolací soud v předchozím rozhodnutí upozornil soud prvního stupně na možnost aplikace speciální úpravy dané zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti pro řízení o výběr uchazeče na pronájem honitby. V dalším řízení soud prvního stupně vycházel ze zákona o myslivosti a ve vztahu k prvnímu nároku se nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na určující žalobě. Odvolací soud považoval jeho závěry za správné, i když k nim došel z jiného pohledu. Podle odvolacího soudu v daném případě uplatnil žalobce dva požadavky, a to žalobu na určení neplatnosti nájemní smlouvy o pronájmu honitby uzavřené mezi oběma žalovanými a dále žalobu na uložení povinnosti prvnímu žalovanému uzavřít s žalobcem nájemní smlouvu o pronájmu honitby Bulovka – Obora. Vyslovil, že první nárok žalobce, a to na určení neplatnosti smlouvy, vychází z ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. s tím, že soudní praxe je jednotná v názoru, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Vyslovil, že určovací žaloba má povahu preventivní a jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva a naopak není na místě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, a kde je žalobci k dispozici žaloba o splnění povinnosti podle § 80 písm. b) o. s. ř. Žalobce na výzvu soudu doplnil žalobu o důvody naléhavého právního zájmu na takovém určení. Tyto důvody spatřuje v zájmu žalobce na provádění myslivosti v honitbě prvního žalovaného. Dále v zájmu plnit všechna práva a povinnosti související s pronájmem honitby prvního žalovaného a v zájmu jednotlivých členů mysliveckého sdružení Dubina na neplatnosti nájemní smlouvy uzavřené na základě zmanipulovaného výběrového řízení za účelem dosažení možnosti výkonu myslivosti v honitbě, kde se v převážném rozsahu nacházely pozemky ve vlastnictví členů žalobce k datu 4. 7. 2006, tj. ke dni vyhlášení výsledků výběrového řízení. Odvolací soud vyslovil, že pro posouzení naléhavého právního zájmu na takovém určení nejsou tvrzení žalobce podstatná, z hlediska naléhavého právního zájmu má význam pouze to, že žalobce v daném případě uplatnil dva žalobní požadavky, žalobu na určení a žalobu na nahrazení projevu vůle. Obě řízení se týkají týchž účastníků a vycházejí ze stejného skutkového základu. Zaujal názor, že žaloba na nahrazení projevu vůle je svou povahou žalobou na plnění podle § 80 písm. b) o. s. ř. a rozhodnutí o takové žalobě v sobě zahrnuje (výslovně nebo mlčky) řešení otázky existence, resp. neexistence práva nebo právního vztahu, o nějž jde v určovací žalobě. Odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1021/2009 s tím, že podle ustálené judikatury dovolacího soudu je třeba dát přednost žalobám, kdy v řízení o nich bude řešena jako předběžná otázka existence či neexistence práva nebo právního vztahu. Odvolací soud zaujal názor, že dosažením vyslovení neplatnosti nájemní smlouvy by se právní postavení žalobce ve vztahu k pronájmu honitby Bulovka - Obora nijak nezměnilo, proto pro něj takové rozhodnutí nemůže mít žádný význam. Pokud jde o druhý nárok, tj. nahrazení projevu vůle, nelze uvažovat o naléhavém právním zájmu, neboť svou povahou jde rovněž o žalobu na plnění podle § 80 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že aby mohlo být prvnímu žalovanému vytýkáno, že nepostupoval podle § 32 odst. 4 zákona o myslivosti, musela by jeho povinnost provést výběrové řízení pro pronájem honitby, vyplývat přímo z tohoto zákona. Pokud jde o podmínku provést výběrové řízení na nájemce honitby podle § 32 odst. 4 zákona o myslivosti, pak tato povinnost dopadá pouze na právnické osoby, které hospodaří s majetkem státu nebo majetek státu spravují. Z uvedeného plyne, že právnická osoba, která hospodaří s majetkem státu nebo majetek státu spravuje, musí být současně držitelem honitby. Odvolací soud se tedy neztotožnil s názorem žalobce v odvolání, že postačí, aby jeden ze subjektů sdružující pozemky v honitbě byl stát a v takovém případě dopadá na držitele honitby povinnost provést výběrové řízení podle § 32 odst. 4 zákona o myslivosti. Jako speciální podmínku k pronájmu honitby zakotvuje zákon povinnost držiteli honitby, který je právnickou osobou hospodařící či spravující majetek státu, pronajmout ji po realizaci výběrového řízení (§ 32 odst. 4). Přichází proto v úvahu jen tam, kde subjekt hospodařící či spravující majetek státu je totožný s držitelem honitby, pakliže není, naopak je jím honební společenstvo, byť z části sdružující v uznané honitbě i pozemky státu, tato povinnost uskutečnit výběrové řízení není dána. Vyslovil závěr, že první žalovaný tedy nebyl vázán povinností provést výběrové řízení, a proto mohl uzavřít smlouvu o pronájmu předmětné honitby s kterýmkoli subjektem splňujícím zákonné požadavky podle § 32 odst. 3 zákona o myslivosti, neboť výběr nájemce honitby závisel čistě na jeho vůli. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud žalobu i ohledně druhého nároku žalobce jako nedůvodnou zamítl. Dodal, že účastníci řízení byli před vyhlášením rozsudku při jednání konaném dne 23. 11. 2011 poučeni soudem prvního stupně ve sm