28 Cdo 933/2005 — Nejvyšší soud

28 Cdo 933/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 5. 2005 Spisová značka:28 Cdo 933/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.933.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 218 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 933/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc. v právní věci žalobce A. K., zastoupeného advokátem, proti žalované E.C., s.r.o., zastoupené advokátkou, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 4 C 759/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21.10.2004, č.j. 19 Co 14/2004-59, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobou podanou dne 12.9.2003 u Okresního soudu Praha - západ domáhal se žalobce uložení povinnosti žalované vyklidit a vyklizené předat žalobci nebytové prostory blíže popsané v petitu žaloby, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Okresní soud Praha - západ jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23.3.2004, č.j. 4 C 759/2003-30, žalobě vyhověl. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že žalobce jako výlučný vlastník budovy č.p. 791 stojící na pozemcích parcely číslo 1375/1 a 1375/2 v obci D. pronajal žalované na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 20.12.2001 nebytové skladové a obchodní prostory o výměře 200 m2 situovaných v přízemí budovy na dobu neurčitou, počínaje dne 1.1.2002 s výpovědní lhůtou tři měsíce za cenu 2500,-Kč měsíčně. Vzal za prokázáno, že účelem pronájmu bylo provozování prodeje bazénů a příslušenství. Dále zjistil, že žalovaná na základě výše uvedené smlouvy užívala předmětné nebytové prostory o výměře 200 m2 ke sjednanému účelu, a že dne 18.9.2002 účastníci uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl nebytový prostor č. 2 v kupní smlouvě blíže specifikovaný o celkové výměře 244,51 m2. Rovněž vzal za prokázáno, že součástí předmětné smlouvy bylo i ujednání o povinnosti prodávajícího předat kupujícímu předmět koupě ve lhůtě 15 dnů od uzavření smlouvy (článek IV. smlouvy). Dovodil, že vymezení předmětu nájmu nebylo provedeno určitým a srozumitelným způsobem, neboť z celkové výměry 244,51 m2 není zřejmé čeho se předmět nájmu týká. Vyslovil závěr, že předmětná nájemní smlouva je neplatná jako celek, a to vzhledem k neplatnosti podstatné části nájemní smlouvy podle ustanovení § 37 odst. 2 o.z. a § 41 o.z. Dospěl k závěru, že žalované tedy nesvědčí právo užívání předmětných nebytových prostor z titulu nájemní smlouvy, které ji nevzniklo ani na základě kupní smlouvy uzavřené dne 18.9.2002 či jiné právní skutečnosti. Uzavřel, že žalovaná tedy užívá nebytové prostory bez právního důvodu. K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21.10.2004, č.j. 19 Co 14/2004-59, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. pouze tak, že lhůtu k vyklizení a předání nebytových prostor určil v délce dvou měsíců, jinak jej ve výroku I. a II. potvrdil. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Věc posoudil ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1,3 zákona č. 116/1991 Sb. a § 35 odst. 2,3 o.z. s odůvodněním, že výkladem nelze již učiněný projev vůle doplňovat, měnit či nahrazovat. V této souvislosti odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.2.2002, sp. zn. 25 Cdo 1116/2001. Dále poukazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2002, sp. zn. 33 Cdo 512/2000 s tím, že určitost projevu vůle je objektivní kategorie a takový projev by neměl vzbuzovat pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob. Ztotožnil se s též s právním posouzením soudu prvního stupně s tím, že předmětná nájemní smlouva vymezuje zcela neurčitě předmět nájmu a tím činí smlouvu o nájmu neplatným právním úkonem podle ustanovení § 37 odst. 1 o.z. Podle odvolacího soudu na základě neplatné smlouvy žalované nemohlo vzniknout právo nájmu k předmětným nebytovým prostorám. Shodně se soudem prvního stupně zaujal názor, že je nerozhodné, zda a jakým způsobem byla neplatná smlouva vypovězena. Dále vyslovil, že podle ustanovení § 133 odst. 2 a § 588 o.z. věcné účinky z kupní smlouvy uzavřené dne 18.9.2002 nenastaly, neboť návrh na vklad vlastnického práva byl rozhodnutím Katastrálního úřadu P. ze dne 9.4.2003, sp. zn. V-5614/2002-210 pravomocně zamítnut. Uzavřel, že žalobce se proto právem domáhá vyklizení nebytových prostor žalovanou, které žádný právní titul k užívání již nesvědčí. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 2.2.2005 dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítala, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Tvrdila, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesouhlasila se závěry soudů obou stupňů, že smluvní ustanovení o předmětu nájmu nebylo provedeno určitým a srozumitelným způsobem, a že nájemní smlouva je tedy neplatná podle ustanovení § 37 odst. 1 o.z. Konstatovala, že na závěry o určitosti a srozumitelnosti právních úkonů při vzniku smlouvy je třeba obecně aplikovat pravidla výkladu právních úkonů ve smyslu ustanovení § 35 odst. 2 o.z. s odůvodněním, že v dané věci vůle vtělená do nájemní smlouvy je dostatečně určitá, výkladem objektivně pochopitelná a není způsobilá vzbudit důvodné pochybnosti o obsahu právního úkonu. Podle dovolatelky tedy byly naplněny požadavky ve smyslu zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor (ve znění platném ke dni uzavření smlouvy), t.j. písemná forma, vymezení předmětu a účelu nájmu, výše a splatnost nájemného a způsob jeho platby i doba, na kterou se nájem uzavírá. Poukazovala na skutečnost, že ze strany žalobce nedošlo k platné výpovědi nájemní smlouvy. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15.,17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen ,,o.s.ř.“). Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem ( § 240 odst. 1 o.s.ř., § 241 odst. 1 o.s.ř. ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné. Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. O takový případ v této věci nejde. Ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. v posuzovaném případě přípustnost dovolání nezakládá, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nebylo ve výrocích o věci samé rozhodnutím měnícím, nýbrž potvrzujícím. Pro úvahu, jde-li o rozhodnutí měnící, je rozhodující nikoli to, zda odvolací soud formálně rozhodl podle § 220 o.s.ř., nebo zda postupoval podle § 219 o.s.ř., nýbrž to, zda odvolací soud posoudil práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení po obsahové stránce jinak, než soud prvního stupně (shodně srov. též důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 47/1998 a 27/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Napadené rozhodnutí se ovšem podle svého obsahu liší od rozsudku soudu prvního stupně pouze potud, že žalované určuje jinou (delší) lhůtu k vyklizení nebytových prostor. S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady uvedené v § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Předmětem dovolacího přezkumu takto nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení. Jak je patrno z obsahu odůvodnění odvolacího soudu, posouzení důvodnosti žaloby na vyklizení předmětného pozemku bylo závislé na zjištění, zda žalované přísluší platný právní titul k