28 Cdo 988/2016 – Nejvyšší soud

28 Cdo 988/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně S. K., zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22, proti žalované AUTO-BRANKA, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, Vlnitá 890/70, IČ 492 45 589, zastoupené JUDr. Radomilem Ondruchem, advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 371/22, o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 449/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2015, č. j. 70 Co 333/2015-66, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2015, č. j. 70 Co 333/2015-66, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 5. 2015, č. j. 28 C 449/2014-46, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou, doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 16. 5. 2014, domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 100.000,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tím, že její otec R. Š. (dále též jen „objednatel“, „kupující“, či právní předchůdce žalované) uzavřel dne 23. 9. 2013 s žalovanou smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání automobilu Kia Picanto (s termínem dodání do dubna 2014) za kupní cenu 252.980,- Kč, na niž složil zálohu ve výši 100.000,- Kč, že objednatel dne 18. 1. 2014 zemřel, aniž by mu byl předmětný automobil dodán, že žalovanou jako jediná dědička objednatele o jeho úmrtí informovala dne 24. 1. 2014 telefonicky a dne 27. 1. 2014 písemně, přičemž ji současně vyzvala, aby jí vrátila zaplacenou zálohu ve výši 100.000,- Kč, k čemuž nedošlo. Dále uvedla, že smrtí objednatele závazek plynoucí ze smlouvy zanikl, a žalovaná se tak bezdůvodně obohatila, pokud si zaplacenou zálohu na kupní cenu ponechala. Usnesením ze dne 26. 6. 2014, č. j. 51 C 151/2014-9, vyslovil Obvodní soud pro Prahu 9 svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 13. 5. 2015, č. j. 28 C 449/2014-46, žalobu zamítl a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 19.602,- Kč na účet advokáta JUDr. Radomila Ondrucha. Z provedených důkazů vzal za prokázané, že R. Š. si u žalované objednal dne 23. 9. 2013 dodání automobilu Kia Picanto 3DR TA, 1.0 CVVT EXCLUSIVE (2014) za částku 239.980,- Kč, na jeho přání se sjednanou barvou karoserie v provedení červené metalízy za 9.000,- Kč, s parkovacími senzory zadními za 8.000,- Kč, gumovými koberci za 549,99 Kč a bočními lištami za 3.450,- Kč, takže celková kupní cena činila 252.980,- Kč, včetně DPH, přičemž termín dodání byl sjednán na duben 2014. Objednatel při podpisu smlouvy uhradil žalované „kauci“ ve výši 100.000,- Kč s tím, že bylo sjednáno, že tato kauce se započítává na celkovou cenu vozidla. Strany též ujednaly, že objednatel může od smlouvy odstoupit před dodáním vozu pouze v případě, že uhradí odstupné ve výši uhrazené složené kauce na celkovou cenu vozidla a že v případě odstoupení od smlouvy objednatelem se tato kauce započítává na odstupné, že k převzetí vozidla v místě provozovny bude objednatel předem vyzván dodavatelem a že dodavatel má právo odstoupit od smlouvy v případě, pokud objednatel nepřevezme vozidlo ve lhůtě 14 dnů od odeslání výzvy k převzetí. Dne 18. 1. 2014 R. Š. (nesprávně uvedeno Š.) zemřel a podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. 13 D 97/2014-73, vstoupila do jeho práv a povinností žalobkyně jako jediná dědička. Ta dopisem ze dne 27. 1. 2014 informovala žalovanou o úmrtí jejího otce a současně jí sdělila, že vzhledem k tomu, že se jedná o osobní závazek jejího otce, nemá o dodání vozu zájem a současně žalovanou požádala, aby jí vrátila zálohu v částce 100.000,- Kč. Žalovaná dopisem ze dne 31. 1. 2014 sdělila žalobkyni, že je povinností dědice automobil převzít a doplatit kupní cenu, jelikož mezi ní a objednatelem byla řádně uzavřena kupní smlouva bez sjednání možnosti libovolného odstoupení od smlouvy, a že vzhledem k tomu, že vozidlo bylo objednáno „ve zcela výjimečné konfiguraci“ podle přání zákazníka, nelze s ním běžně nakládat a jeho prodej tak bude komplikovanější; proto byla stanovena i vyšší záloha. Dopisem ze dne 6. 2. 2014 sdělila žalobkyně žalované, že úmrtím R. Š. došlo k zániku smlouvy bez uspokojení na straně věřitele, když si objednal zcela individuální výjimečnou konfiguraci automobilu, tedy závazek byl vázán na jeho osobu. Dopisem ze dne 12. 2. 2014 byla žalobkyně informována žalovanou, že automobil byl již vyroben a dodán na její provozovnu, proto žalovaná počká, zda objednatel či jeho dědic doplatí cenu vozidla a vůz odebere, přičemž v opačném případě zaplacená záloha propadne ve prospěch prodávající. Žalobkyně pak prostřednictvím svého zástupce dopisem ze dne 26. 3. 2014 vyzvala žalovanou k vrácení uhrazené zálohy ve výši 100.000,- Kč před podáním žaloby. Soud prvního stupně posoudil právní vztah mezi objednatelem a žalovanou jako kupní smlouvu uzavřenou podle ustanovení § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.), a dovodil, že dopisem ze dne 27. 1. 2014 žalobkyně od této smlouvy jednostranně odstoupila. Protože v případě odstoupení od smlouvy objednatelem před dodáním vozu vznikne žalované nárok na odstupné ve výši uhrazené složené kauce na celkovou cenu vozidla, nemá žalovaná ze smlouvy povinnost zaplacenou kauci vracet, tudíž na její straně nemůže vzniknout bezdůvodné obohacení. Žalobkyně přitom neprokázala, že by žalovaná jakkoliv porušila právní povinnost zakládající nárok na přiznání vrácení kauce, když si strany smlouvy zánik právního vztahu založeného kupní smlouvou nijak mezi sebou speciálně neupravily, přičemž se nejednalo o závazek, který by se vázal pouze na osobu kupujícího. Soud zároveň neshledal, že by výše uhrazené kauce byla nepřiměřená, jelikož byla výsledkem jednání stran zakotveným ve smlouvě. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 10. 2015, č. j. 70 Co 333/2015-66, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6.534,- Kč k rukám advokáta JUDr. Radomila Ondrucha. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a na rozdíl od něj dovodil, že právní vztah založený smlouvou mezi objednatelem a žalovanou je třeba posoudit jako koupi zboží na objednávku, na niž se vztahuje kromě obecné úpravy kupní smlouvy (§ 588 a násl. obč. zák.) speciální úprava obsažená v ustanovení § 613 a násl. obč. zák. Tomu odpovídá i název smlouvy („objednávka“), která obsahuje všechny podstatné náležitosti kupní smlouvy i specifická ujednání, k nimž mezi smluvními stranami došlo, tj. zejména dohodu o dodání předmětu koupě v „dodatečné lhůtě“, a dohodu, že kupující při podpisu smlouvy zaplatil prodávajícímu částku 100.000,- Kč, jež je ve smlouvě označena jako kauce, která měla být dle dohody stran použita při odebrání vozu kupujícím jako záloha na úhradu kupní ceny, a v případě odstoupení kupujícího od smlouvy před dodáním vozu jako odstupné, s jehož úhradou byla možnost odstoupení od smlouvy spjata. Za správný považoval odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že závazek z kupní smlouvy úmrtím kupujícího nezanikl a že v dané věci se nejednalo o případ, kdy by kupujícím objednané provedení vozu bylo specificky vázané na jeho osobu. Nezanikl-li tedy závazek z kupní smlouvy úmrtím kupujícího, bylo třeba posoudit, zda, popř. který z účastníků od smlouvy odstoupil; v tomto ohledu se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že od smlouvy odstoupila žalobkyně dopisem ze dne 27. 1. 2014, a dále dodal, že účinnost odstoupení od kupní smlouvy byla dohodou smluvních stran vázána na úhradu odstupného ve výši rovnající se částce 100.000,- Kč, kterou objednatel uhradil při uzavření smlouvy, takže žalobkyně v souvislosti s odstoupením od smlouvy žádný další úkon (tj. úhradu odstupného), aby se odstoupení od smlouvy stalo účinným, nemusela činit. Argumentovala-li žalobkyně tím, že její otec uzavíral smlouvu s žalovanou jako spotřebitel, poukázal odvolací soud mimo jiné na to, že odstupné upravovalo v době uzavření smlouvy ustanovení § 497 obč. zák., a že právě k takové dohodě došlo mezi smluvními stranami, které si sjednaly, že částka 100.000,- Kč zaplacená kupujícím „poslouží“ v případě, že by kupující od smlouvy před dodáním vozidla odstoupil, k úhradě odstupného, jež v této výši bylo pro případ odstoupení od smlouvy sjednáno. Takové ujednání nepovažoval odvolací soud za rozporné s dobrými mravy, popř. s předpisy na ochranu spotřebitele, ani za diskriminující vůči kupujícímu, neboť jeho význam nelze hodnotit „odtrženě od kontextu situace“, kdy si kupující vymínil jisté úpravy, s nimiž mu měl být vů