28 Nd 436/2024

Okresní soud v Trutnově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 3. 2024, č. j. 15 C 145/2023-639, zastavil řízení ohledně uspokojení nároků žalobců Z. Š., J. U. a M. U. na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se jmenovanými žalobci smlouvu o bezúplatném převodu náhradních pozemků dle zákona o půdě (výrok I.). Dále nahradil projev vůle žalované uzavřít s ostatními žalobci (pro každého z nich ve specifikovaných spoluvlastnických podílech) smlouvu (v tam uvedeném znění) o bezúplatném převodu označených pozemků v katastrálních územích XY, XY a XY (výrok II.). Rozhodl rovněž o nákladech řízení (výroky III. a IV.).

K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 21 Co 209/2024-685, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 7. 2024, č. j. 21 Co 209/2024-691, rozsudek soudu prvního stupně, vyjma nenapadeného výroku I., potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II. a III.).

Rozsudek odvolacího soudu (výslovně toliko výroky I. a II.) napadla dovoláním žalovaná (dále také jen „dovolatelka“), uplatňujíc konkrétní hlediska přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) a namítajíc nesprávné řešení otázky převoditelnosti pozemků, jejichž vydáním coby pozemků náhradních byl v podobě nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků uspokojen restituční nárok žalobců.

Samostatným podáním - doručeným přímo Nejvyššímu soudu dne 24. 9. 2024 - žalovaná navrhla odložit právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí – rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 6. 2024, č. j. 21 Co 209/2024-685, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 7. 2024, č. j. 21 Co 209/2024-691 (podle obsahu podání toliko výrok I. citovaného rozsudku). Návrh odůvodnila tím, že spatřuje ohrožení svých práv v postupu žalobců, kteří již v minulosti i přes jí podaná dovolání iniciovali zápis změny vlastníka náhradních pozemků v katastru nemovitostí na třetí osobu (na společnost XY). Připomněla, že Nejvyšší soud již dříve opakovaně vyhověl návrhu žalované na odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu v několika restitučních řízení s dalšími členy rodiny U. (příslušná rozhodnutí Nejvyššího soudu v návrhu označila).

Podle ustanovení § 243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pro podané dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání, jež jsou vypočteny v ustanovení § 238 o. s. ř., a nelze tak zcela vyloučit, že dovolání může být - za splnění některého z předpokladů uvedených v § 237 o. s. ř. - přípustné.

Dovolací soud v poměrech projednávané věci přihlédl k tomu, že případná dispozice s pozemky, jež byly napadeným rozhodnutím žalobcům přiřknuty jako náhradní, by mohla mít za následek závažné ohrožení práv dovolatelky. Právní vztahy týkající se těchto nemovitostí by měly zůstat i vzhledem k principu materiální publicity zápisů provedených v katastru nemovitostí do doby rozhodnutí o dovolání v této věci z pohledu stavu zápisu ve veřejném seznamu nezměněny. Zároveň platí, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiných osob než účastníků řízení.

Proto Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícího proti rozhodnutí ve věci samé) na základě shora uvedeného odložil v navrhovaném rozsahu právní moc napadeného rozsudku do rozhodnutí o podaném dovolání [§ 243 písm. b) o. s. ř.].