29 Cdo 1022/2025 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1022/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2026 Spisová značka:29 Cdo 1022/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:29.CDO.1022.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Blankosměnka [ Směnka ] Smlouva nepojmenovaná (inominátní) Smlouva spotřebitelská Dotčené předpisy:čl. I § 17 předpisu č. 191/1950 Sb. § 18 odst. 1 předpisu č. 145/2010 Sb. § 2 písm. c) předpisu č. 145/2010 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1022/2025-1545 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Chytrý nájem s. r. o., se sídlem v Chotíkově č. p. 479, PSČ 330 17, identifikační číslo osoby 29158958, zastoupeného JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, sady 5. května 296/36, PSČ 301 00, proti žalovaným 1/ T. D. a 2/ M. D., oběma zastoupeným JUDr. Markem Neustupným, advokátem, se sídlem v Mariánských Lázních, U Mlékárny 290/2, PSČ 353 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 36/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2024, č. j. 2 Cmo 98/2024-1421, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11.706,75 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. III. Žalobce je povinen zaplatit druhé žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11.706,75 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Plzni směnečným platebním rozkazem ze dne 24. března 2017, č. j. 41 Cm 36/2017-14, uložil žalovaným (T. D. a M. D.) zaplatit žalobci (Chytrý nájem s. r. o.) společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 541.174 Kč s 6% úrokem od 10. února 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.803 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 53.285 Kč. 2. Rozsudkem ze dne 14. února 2024, č. j. 41 Cm 36/2017-1326, Krajský soud v Plzni k námitkám žalovaných zrušil směnečný platební rozkaz (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 908.856 Kč (výrok II.). 3. Šlo v pořadí již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně. Předchozím rozsudkem ze dne 28. ledna 2019, č. j. 41 Cm 36/2017-510, soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti. K odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. července 2020, č. j. 2 Cmo 178/2019-647, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. K dovolání žalovaných Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. září 2022, č. j. 29 Cdo 3839/2020-835, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud následně usnesením ze dne 10. května 2023, č. j. 2 Cmo 178/2019-859, zrušil (v pořadí první) rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 1. 2. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 9. prosince 2024, č. j. 2 Cmo 98/2024-1421, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. února 2024 (první výrok) a uložil žalobci zaplatit každému ze žalovaných na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 23.631,30 Kč (druhý výrok). 3. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. 4. Dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož „smlouva o půjčce“ č. 5411301, uzavřená mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanými jako dlužníky dne 20. ledna 2014 (k níž byla téhož dne vystavena směnka, jejíhož zaplacení se dovolatel v dané věci domáhal), je (dle svého obsahu) smlouvou o spotřebitelském úvěru, pročež k zajištění splacení takové „půjčky“ nelze podle § 18 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném k datu uzavření „smlouvy o půjčce“), použít směnku, je v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, jakož i (z ní vycházející) judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu srov. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 19. července 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/21, a na něj navazující usnesení ze dne 29. května 2025, sp. zn. III. ÚS 508/25 (obě rozhodnutí byla vydána ve skutkově obdobných věcech téhož žalobce), dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2022, sp. zn. 29 Cdo 1765/2021, sp. zn. 29 Cdo 3581/2021 a sp. zn. 29 Cdo 3839/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2024, sen. zn. 33 ICdo 67/2023, včetně další judikatury Nejvyššího soudu shrnuté v důvodech usnesení ze dne 20. listopadu 2024, sp. zn. 33 Cdo 235/2024, a v usnesení ze dne 27. března 2025, sen. zn. 33 ICdo 92/2024. 5. Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) přitom závěr, podle kterého „smlouva o půjčce“ byla ve skutečnosti sjednaná jako úplatná (viz ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,25 % denně z jistiny dlužné „půjčky“ za každý den prodlení, které je s ohledem na okolnosti dané věci nutné považovat za dohodu o „skrytém úroku“), učinil po vyhodnocení všech skutkových zjištění (včetně těch, jež se týkala předsmluvních jednání účastníků) a při zohlednění účelu, ke kterému byla půjčka sjednána (srov. body 25 a 26 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jakož i bod 8 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Současně se z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů zcela zřetelně podává, z jakých důvodů nejsou pro rozhodnutí věci významné dovolatelem namítané skutečnosti, jež měly (podle jeho přesvědčení) odlišovat nyní projednávanou věc od těch, jimiž se dříve zabýval Ústavní soud a Nejvyšší soud. 6. Výklad předmětného ujednání „smlouvy o půjčce“ odvolacím soudem (soudem prvního stupně) nemá Nejvyšší soud ani za zjevně nepřiměřený (rozporný s výkladovými pravidly určenými ustanoveními § 555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). K pravidlům výkladu adresovaných právních jednání srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 7. Judikatuře Nejvyššího soudu odpovídá rovněž (dovolatelem zpochybněné) právní posouzení věci odvolacím soudem co do výkladu ustanovení § 175 o. s. ř. [ústící v závěr, že s ohledem na skutkové vymezení včas vznesených námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu se soud v projednávané věci mohl zabývat také tím, zda na „smlouvu o půjčce“ nedopadá úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru (zejména § 18 odst. 1 tohoto zákona)]. V soudní praxi není pochyb o tom, že předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít – podle jeho názoru – význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení § 175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet.1. K tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněného pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněné pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 577/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2019, sp. zn. 29 Cdo 2766/2017. 2. Současně je výklad podávaný soudní praxí ustálen v závěru, podle kterého soud není nikterak vázán právním názorem vysloveným některým z účastníků při právním posouzení věci. Právní kvalifikace je věcí soudu. Jestliže soud rozhoduje o nároku na plnění (v poměrech dané věci o námitkách proti směnečnému