29 Cdo 1102/2023

Rozsudkem ze dne 29. srpna 2003, č. j. 5 C 1101/98-138, Okresní soud v Nymburce (dále jen „okresní soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně M. R. domáhala proti žalovanému J. R. (dále jen „J. R.“) zrušení práva společného nájmu označeného družstevního bytu a garáže.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 6. dubna 2004, č. j. 23 Co 121/2004-156, potvrdil rozsudek okresního soudu ze dne 29. srpna 2003.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu ze dne 6. dubna 2004 odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. června 2005, č. j. 26 Cdo 439/2005-182.

Usnesením ze dne 25. října 2006, č. j. 15 C 4/2006-35, zamítl okresní soud žalobu na obnovu řízení ve věci vedené u něj pod sp. zn. 5 C 1101/98, podanou žalobkyní.

K odvolání žalobkyně krajský soud usnesením ze dne 26. září 2007, č. j. 26 Co 75,76/2007-79, potvrdil usnesení okresního soudu ze dne 25. října 2006.

Dovolání žalobkyně proti usnesení krajského soudu ze dne 26. září 2007 odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. 26 Cdo 772/2008.

Usnesením ze dne 25. září 2008, č. j. 6 C 177/2008-62, zastavil okresní soud řízení o žalobě žalobkyně na obnovu řízení ve věci vedené u něj pod sp. zn. 5 C 1001/98, pro překážku věci pravomocně rozsouzené (vzhledem k tomu, jak rozhodl o žalobě na obnovu řízení ve věci sp. zn. 15 C 4/2006).

K odvolání žalobkyně krajský soud usnesením ze dne 17. prosince 2008, č. j. 23 Co 549/2008-79, potvrdil usnesení okresního soudu ze dne 25. září 2008 ve výroku o zastavení řízení.

Dovolání žalobkyně proti usnesení krajského soudu ze dne 17. prosince 2008 odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. listopadu 2010, č. j. 26 Cdo 3591/2009-134.

Žalobkyně podala proti usnesení krajského soudu ze dne 17. prosince 2008 a proti usnesení okresního soudu ze dne 25. září 2008 žalobu pro zmatečnost. Jde o věc vedenou u krajského soudu pod sp. zn. 36 C 48/2009, a to již proti žalovanému P. R. (dále též jen „P. R.“) coby právnímu nástupci J. R. (zemřelého v roce 2010).

Krajský soud usnesením ze dne 10. července 2019, č. j. 36 C 48/2009-280:

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. dubna 2020, č. j. 4 Co 342/2019-309:

Žalobkyně podala 14. srpna 2020 proti usnesení krajského soudu ze dne 10. července 2019 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2020 žalobu pro zmatečnost.

Krajský soud usnesením ze dne 9. dubna 2021, č. j. 36 C 48/2009-371:

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. července 2021, č. j. 3 Co 72/2021-390, zrušil usnesení krajského soudu ze dne 9. dubna 2021 a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně podala 16. listopadu 2021 proti usnesením krajského soudu ze dne 10. července 2019 a ze dne 9. dubna 2021 a proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2020 a ze dne 30. července 2021 žalobu pro zmatečnost. Jde o věc vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Nc 771/2021.

Usnesením ze dne 3. března 2022, č. j. 1 Nc 771/2021-5, Městský soud v Praze:

O odvolání žalovaného (P. R.) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2022 rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. srpna 2022, č. j. 2 Co 37/2022-12, tak, že:

Výrok o odmítnutí odvolání odůvodnil odvolací soud tím, že žalovaný není ve smyslu ustanovení § 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), osobou oprávněnou k podání odvolání proti usnesení o odmítnutí žaloby pro zmatečnost, kterou nepodal.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. srpna 2022 podali dovolání žalobkyně i žalovaný (oba nezastoupeni), požadujíce jeho zrušení.

Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.

Dovolání v dané věci mohou být (objektivně) přípustná jen podle § 237 o. s. ř.

Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sb. rozh. obč., které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].

Poměřováno závěrem formulovaným v předchozím odstavci tím, že odvolací soud odmítl odvolání žalovaného, žalobkyni nemohl způsobit (nezpůsobil) žádnou procesní újmu odstranitelnou zrušením napadeného usnesení. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně bez dalšího odmítl podle ustanovení § 243c odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. b/ o. s. ř.

K dovolání žalovaného Nejvyšší soud uvádí, že s přihlédnutím k závěrům obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2015, sen. zn. 21 ICdo 6/2015, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2021, sp. zn. 29 Cdo 97/2021, nebyl důvod dovolání odmítnout podle § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Dovolání žalovaného přesto není (objektivně) přípustné a Nejvyšší soud je (proto) odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

Žaloba pro zmatečnost podaná žalobkyní 14. srpna 2020 totiž směřovala proti usnesení, jímž soud rozhodl o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (usnesení krajského soudu ze dne 10. července 2019). Další (touto žalobou pro zmatečnost vymezená) usnesení (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2020, usnesení krajského soudu ze dne 9. dubna 2021 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2021) jsou již jen rozhodnutími o opravných prostředcích (o odvolání, o žalobě pro zmatečnost a o odvolání) ve věci žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.

Sama žaloba pro zmatečnost podaná žalobkyní 14. srpna 2020 je (jen) mimořádným opravným prostředkem proti usnesení o žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, takže i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2022 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. srpna 2022 o takové žalobě pro zmatečnost jsou (stále) rozhodnutími o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, u nichž přípustnost dovolání vylučují ustanovení § 238 odst. 1 písm. i/ a j/ o. s. ř. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti výroku o nákladech řízení, vylučuje jeho přípustnost ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. Srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2019, sen. zn. 29 ICdo 124/2019 a (přímo pro poměry rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, v jiné dovolací věci téhož dovolatele) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2023, sp. zn. 27 Cdo 3241/2022.

S přihlédnutím k důvodům odmítnutí obou dovolání nebylo pro danou dovolací věc podstatné, že dovolatelé nesplňovali podmínku podle § 241 o. s. ř. (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.).

Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).