29 Cdo 1145/2023 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1145/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 10. 2024 Spisová značka:29 Cdo 1145/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.1145.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Spotřebitel Blankosměnka [ Směnka ] Zajištění závazku Dotčené předpisy:čl. I § 75 předpisu č. 191/1950 Sb. čl. I § 48 předpisu č. 191/1950 Sb. § 52 předpisu č. 40/1964 Sb. § 55 předpisu č. 40/1964 Sb. § 56 předpisu č. 40/1964 Sb. § 497 předpisu č. 513/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1145/2023-371 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce CAPITAL - STAR s. r. o., se sídlem v Praze 4, Rozkošská 568, PSČ 149 00, identifikační číslo osoby 28 91 69 21, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem, se sídlem v Praze 6, U Stanice 11/4, PSČ 162 00, proti žalovanému R. J., zastoupenému JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem, se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, PSČ 415 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 9/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2022, č. j. 12 Cmo 167/2022-303, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2022,č. j. 12 Cmo 167/2022-303, se v potvrzujícím výroku ve věci samé mění takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. května 2021, č. j. 33 Cm 9/2016-226, se ve výroku, jímž byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 16. srpna 2016, č. j. 33 Cm 9/2016-10, mění tak, že se směnečný platební rozkaz zrušuje. II. Ve zbývající části se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2022, č. j. 12 Cmo 167/2022-303, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. května 2021, č. j. 33 Cm 9/2016-226, zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 25. května 2021, č. j. 33 Cm 9/2016-226, ponechal [ve vztahu k žalovanému (R. J.)] v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 16. srpna 2016, č. j. 33 Cm 9/2016-10, kterým uložil původním žalovaným [1) M. J. (dále též jen „M. J.“) a 2) žalovanému], aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci (CAPITAL - STAR s. r. o.) částku 1.139.359,- Kč s 6% úrokem od 15. ledna 2016 do zaplacení, směnečnou odměnu 3.797,- Kč a náklady řízení. Šlo o v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, když jeho první rozsudek ze dne 31. října 2017, č. j. 33 Cm 9/2016-53, jakož i (potvrzující) rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2018, č. j. 5 Cmo 148/2018-119, zrušil Nejvyšší soud k dovolání žalovaného a M. J. rozsudkem ze dne 27. května 2020, č. j. 29 Cdo 864/2019-190, ve znění usnesení ze dne 14. července 2020, č. j. 29 Cdo 3864/2019-199, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně tak rozhodl poté, kdy usnesením ze dne 8. dubna 2021, č. j. 33 Cm 9/2016-220, které nabylo právní moci dne 24. dubna 2021, zrušil (označený) směnečný platební rozkaz a zastavil řízení ve vztahu k M. J., která dne XY zemřela a jejímž dědicem je žalovaný. Přitom vyšel z toho, že: 1) Dne 16. ledna 2012 vystavila M. J. na řad žalobce vlastní směnku na směnečnou sumu 1.139.359,- Kč splatnou dne 14. ledna 2016 v Praze (dále jen „sporná směnka“); žalovaný podepsal spornou směnku jako směnečný rukojmí. 2) Téhož dne uzavřeli žalobce a M. J. smlouvu o úvěru č. 4/2012 (dále jen „smlouva o úvěru“), podle níž žalobce poskytl M. J. úvěr ve výši 600.000,- Kč, který se tato zavázala vrátit do 31. ledna 2013, a to spolu se sjednaným úrokem ve výši 19,9 % ročně (tj. celkem částkou 731.977,51 Kč). Úvěr byl sjednán jako účelový – změna stavby [§ 2 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)]. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla zajištěna (krom zástavního práva k nemovitosti, ručitelského prohlášení a pojištění nemovitosti vinkulovaného ve prospěch žalobce) spornou směnkou; ta byla původně vystavena jako blankosměnka bez uvedení údaje data splatnosti a směnečné sumy. Žalobce byl v případě prodlení M. J. se splácením úvěru oprávněn doplnit scházející údaje do blankosměnky; pojem „dlužná částka“ byl definován jako součet nezaplacené části úvěru, nezaplacených splátek, dlužných úroků, smluvních pokut a poplatků a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 3) Do blankosměnky doplněná směnečná suma (1.139.359,- Kč) zahrnovala nesplacenou jistinu (úvěru) ve výši 600.000,- Kč, nesplacený úrok obsažený v dlužné splátce splatné k 31. lednu 2013 ve výši 39.977,51 Kč, smluvní úrok ve výši 19,9 % p. a. z částky 600.000,- Kč za dobu od 1. února 2013 do 14. ledna 2016 ve výši 352.638,90 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % p. a. od 1. února 2013 do 14. ledna 2016 z částky 731.977,51 Kč postupně snížený o úhrady ve výši 146.742,69 Kč. 4) Dopisem ze dne 28. prosince 2015 žalobce vyzval M. J. a žalovaného k doplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru, která byla specifikována co do jednotlivých položek včetně „podrobného vyčíslení“; dopisem z 15. ledna 2016 je vyzval k zaplacení sporné směnky. Na tomto základě soud prvního stupně ‒ odkazuje na (závazný) právní názor formulovaný Nejvyšším soudem ve shora zmíněném kasačním rozsudku a cituje § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) ‒ dospěl k závěru, podle něhož je část smlouvy o úvěru (dohoda týkající se zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru blankosměnkou) „z hlediska ochrany spotřebitele“ (tj. z pohledu existence případného ujednání, které by z důvodu rozporu s požadavkem dobré víry znamenalo k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran) platná. Akcentoval, že v době uzavření smlouvy o úvěru bylo zajištění pohledávky z této smlouvy blankosměnkou „dovolené“; žalobce mohl blankosměnku v souladu s vyplňovacím právem doplnit v případě, kdy nebude (zajištěná) pohledávka řádně a včas splněna; sporná směnka nebyla indosována. Směnečná suma ‒ pokračoval soud prvního stupně ‒ neodporuje dobrým mravům, když M. J. a žalovaný sami nesplnili (přes opakované výzvy) svůj závazek. Žalobce při uplatnění svých práv „použil“ jen jeden (smlouvou sjednaný) zajišťovací instrument (směnku), při určení výše směnečné sumy „neuplatnil“ nárok na smluvní pokutu a „započetl“ i úhrady dlužníků; jeho jednání nelze hodnotit jako rozporné s poctivým obchodním stykem. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. prosince 2022, č. j. 12 Cmo 167/2022-303, k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 25. května 2021. Odvolací soud ‒ vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně‒ především přitakal jeho závěru o platnosti sporné směnky, která obsahuje náležitosti určené čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“). Dále zdůraznil, že: a) Sporná směnka „zůstala v rukou“ žalobce; dohoda o zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru blankosměnkou (včetně dohody o jejím vyplnění) tak není neplatná (§ 39 obč. zák.) proto, že blankosměnka byla vystavena na řad žalobce. b) Dohoda o vyplnění blankosměnky není neplatná (ani) pro neurčitost; je z ní zcela zřejmé, za jakých okolností a jakým způsobem mohl žalobce blankosměnku doplnit. c) M. J. požádala o poskytnutí úvěru 4. ledna 2012; smlouvu o úvěru uzavřely smluvní strany (až) 16. ledna 2012; jmenovaná tak měla dostatek času ke zvážení, zda jsou pro ni přijatelné žalobcem navržené podmínky úvěrové smlouvy (včetně zajištění). Smluvní pokuta sjednaná za prodlení (0,1 % z dlužné částky denně) ani sjednaný úrok do splatnosti úvěru (celkem 131.977,- Kč) nelze hodnotit jako tzv. zneužívající klauzule ve smlouvě o úvěru; celková výše dlužné částky (rozuměj směnečné sumy) je důsledkem dlouhodobého porušování povinnosti M. J. a žalovaného. d) V žalovaným odkazovaném nálezu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud dovodil, že „za neplatná pro rozpor s dobrými mravy je nutno považovat ujednání v rozhodnutí uvedená, nikoli smlouvy jako celek“; to odpovídá i základnímu principu výkladu smluv, podle něhož jsou-li možné oba výklady, má přednost výklad, který nezakládá neplatnost smlouvy (srov. též § 41 obč. zák.). e) Správné jsou i závěry soudu prvního stupně týkající se realizace vyplňovacího práva žalobcem v souladu s ujednáním stran smlouvy o úvěru, které nezakládalo značnou nerovnováhu v jejich právech a povinnostech. f) Počet zajišťovacích prostředků odpovídá ekonomickému riziku žalobce (viz výše poskytnutéh