29 Cdo 1178/2018 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1178/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 3. 2020 Spisová značka:29 Cdo 1178/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.1178.2018.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Směnečný a šekový platební rozkaz Směnky Dotčené předpisy:§ 4 předpisu č. 191/1950Sb. § 76 předpisu č. 191/191950Sb. § 77 předpisu č. 191/1950Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1178/2018-372 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Incanto Trade, s. r. o., se sídlem v Brně, Jandáskova 24/1957, identifikační číslo osoby 46 34 65 54, zastoupené JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, proti žalovanému P. L., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 935/13, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 C 43/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2017, č. j. 12 Cmo 310/2017-370, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2017, č. j. 12 Cmo 310/2017-317, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. června 2017, č. j. 49 Cm 43/2014-266, ponechal v plném rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 7. března 2014, č. j. 49 Cm 43/2014-19, jímž uložil žalovanému (P. L.), aby do 15 dnů ode dne jeho doručení zaplatil (původní) žalobkyni (FAnn parfumerie, s. r. o.) směnečný peníz ve výši 2.033.164,- Kč s 6% úrokem z částky 283.728,- Kč od 31. srpna 2013 do zaplacení, z částky 283.728,- Kč od 31. prosince 2013 do zaplacení, z částky 283.728,- Kč od 31. října 2013 do zaplacení, z částky 283.728,- od 1. října 2013 do zaplacení, z částky 283.728,- Kč od 1. prosince 2013 do zaplacení, z částky 189.524,- Kč od 31. srpna 2013 do zaplacení, z částky 325.000,- Kč od 1. května 2013 do zaplacení a z částky 100.000,- Kč od 16. května 2013 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 6.777,21 Kč a náhradu nákladů řízení 162.836,80 Kč (výrok I.), a rozhodl o povinnosti žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného [Premium Label, s. r. o. (správně „Premium Label a. s.“)] zaplatit žalobci a státu náhradu nákladů řízení (výroky II. a III.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Společnost Premium Label a. s. (dále jen „výstavce“) vystavila na řad žalobkyně v Praze směnky vlastní, bez uvedení místa placení, splatné u – místo nevyplněné, s údajem „u K. B. Brno - venkov; č. ú. XY, a to: dne 18. dubna 2013 na částku 100.000,- Kč splatnou 15. května 2013, dne 18. dubna 2013 na částku 325.000,- Kč splatnou dne 30. dubna 2013, dne 11. července 2013 na částku 283.728,- Kč splatnou dne 30. listopadu 2013, dne 11. července 2013 na částku 283.728,- Kč splatnou dne 30. října 2013, dne 11. července 2013 na částku 283.728,- Kč splatnou dne 30. září 2013, dne 11. července 2013 na částku 283.728,- Kč splatnou dne 30. srpna 2013, dne 11. července 2013 na částku 189.524,- Kč splatnou dne 30. srpna 2013 a dne 11. července 2013 na částku 283.728,- Kč splatnou dne 30. prosince 2013 (dále jen „směnky“). Žalovaný podepsal směnky jednak „jménem“ výstavce, jednak jako směnečný rukojmí. 2) Podle znaleckého posudku vypracovaného dne 11. října 2016 znalcem JUDr. Jiřím Strakou jsou podpisy směnečného rukojmího na směnkách pravými podpisy žalovaného. 3) Žalovaný neprokázal, že by směnky zajišťovaly konkrétní závazky žalovaného z nájemních smluv. Na tomto základě soud prvního stupně − cituje ustanovení čl. I. § 1, § 10 a § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) a vycházeje z ustanovení č. l. I. § 76 odst. 3 směnečného zákona − dospěl k závěru, že směnky byly domicilovány u „Komerční banky Brno - venkov“ s označením čísla účtu žalobkyně, s tím, že „na příslušném řádku není uvedeno místo placení“. Jelikož se za této situace uplatní zákonné platební místo, kterým je místo vystavení směnek (Praha), vyhodnotil jako nedůvodnou námitku neplatnosti směnky vznesenou žalovaným. Za stavu, kdy žalovaný (jako směnečný rukojmí) je přímým dlužníkem ze směnky a je právem majitele směnky zvolit si, zda bude „žalovat výstavce směnky a avalisty jednotlivě či najednou“, ponechal směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 6. prosince 2017, č. j. 12 Cmo 310/2017-317, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že směnečný platební rozkaz v celém rozsahu zrušil (první výrok), žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 386.275,- Kč (druhý výrok) a vedlejšímu účastníku částku 92.330,- Kč (třetí výrok) a státu na náhradě nákladů řízení částku 8.183,- Kč (čtvrtý výrok). Odvolací soud znovu provedl důkaz směnkami a dospěl k závěru (s poukazem na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudcích ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 2352/2008, ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 3964/2007 a ze dne 28. března 2013, sp. zn. 29 Cdo 169/2013), že jsou neplatné. Přitom zdůraznil, že na směnkách není výslovně uvedeno platební místo a tyto směnky jsou umístěné (domicilované) u Komerční banky a. s. (čl. I. § 4 směnečného zákona). „Určením domicilu bylo určeno i platební místo“ (viz údaje na směnkách, splatno u K. B. Brno - venkov); takto určené platební místo nelze považovat za určité, když jde o označení okresu a nikoli města (Brno). Ze směnek nelze rovněž dovodit, že by údaj „Brno - venkov“ označoval jednu jedinou konkrétní pobočku nacházející se na adrese uváděné žalobcem (Brno, Kobližná 683/3) na směnkách neobsažené. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a směnečný platební rozkaz v plném rozsahu zrušil. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (po změně obchodní firmy Incanto Trade, s. r. o.) dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a to k řešení otázek dosud Nejvyšším soudem nezodpovězených, a to, zda: 1) Lze pobočku bankovního ústavu označenou názvem, který si tento bankovní ústav zvolí a běžně používá v obchodním styku, považovat za umístěnce, prostřednictvím kterého má být směnečný závazek uhrazen? 2) Je prostřednictvím takto určeného umístěnce určeno též místo platební, pokud je součástí názvu umístěnce (pobočky bankovního ústavu), prostřednictvím kterého má být směnečný závazek uhrazen, název města, okresu či jiné územní jednotky? Pro případ, že by označené otázky již byly dovolacím soudem vyřešeny, má žalobce dovolání za přípustné proto, že rozhodnutí odvolacího soudu se odchyluje od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v dovolání specifikované. Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož domicil na směnkách neplní funkci platebního místa, pročež směnky nemohou být neplatné pro neurčitost platebního místa. Sporný údaj na směnkách považuje (jen) za název pobočky Komerční banky, a. s. (umístěné na adrese Brno, Kobližná 683/3), s tím, uvedená adresa se vztahuje k označení pobočky Komerční banky a nejde o zeměpisný údaj určující platební místo. Dále dovolatel zpochybňuje správnost rozhodnutí odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, když v tomto směru má toto rozhodnutí za rozporné s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení; současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil právní moc (popřípadě vykonatelnost) rozsudku odvolacího soudu. Žalovaný ve vyjádření k dovolání akcentuje, že dovolatel ve skutečnosti nezpochybňuje správnost právního posouzení věci, ale polemizuje se skutkovými zjištěními odvolacího soudu ohledně obsahu směnek, které dovolacímu přezkumu nepodléhají. Současně shledává právní posouzení věci odvolacím soudem za souladné s judikaturou Nejvyššího soudu ve vyjádření specifikovanou. Požaduje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popřípadě jako nedůvodné zamítl. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). V době po vydání rozsudku odvolacího soudu (k 21. prosinci