29 Cdo 1256/2022 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1256/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 2. 2024 Spisová značka:29 Cdo 1256/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.1256.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurs Neúčinnost právního úkonu (jednání) Dokazování Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 15 odst. 1 a 3 ZKV § 16 odst. 2 ZKV § 127 o. s. ř. ve znění do 31.12.2007 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1256/2022-914 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně E. H., zastoupené Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 441/14, PSČ 779 00, proti žalované Ing. Haně Klimešové, bytem v Jeseníku, Rejvízská 90, PSČ 790 01, jako správkyni konkursní podstaty úpadce LIGRA, a. s., identifikační číslo osoby 47672242, zastoupené JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou, se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894/17, PSČ 742 21, o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 Cm 5/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 10 Cmo 2/2021-831, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 10 Cmo 2/2021-831, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 17. března 2021, č. j. 9 Cm 5/2012-731, ve znění usnesení ze dne 10. června 2021, č. j. 9 Cm 5/2012-752, Krajský soud v Ostravě (dále též jen „konkursní soud“) určil, že tam specifikované nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. XY pro k. ú. XY (dále též jen „nemovitosti 1“), a stejně tak tam specifikovaná nemovitost (parcela č. XY) též zapsaná na listu vlastnictví č. XY pro k. ú. XY (dále též jen „nemovitost 2“), se vylučují ze soupisu konkursní podstaty úpadce LIGRA, a. s. (body I. a II. výroku). Současně soud rozhodl o náhradě nákladů řízení (body III. a IV. výroku). 2. Konkursní soud vyšel zejména z toho, že: [1] Usnesením ze dne 18. března 2003, sp. zn. 33 K 120/98, Krajský soud v Ostravě prohlásil konkurs na majetek úpadce. Správcem konkursní podstaty byla ustanovena žalovaná. [2] Dne 14. března 2000 byla uzavřena kupní smlouva mezi úpadcem a žalobkyní, jejímž předmětem byl převod nemovitostí 1 za kupní cenu ve výši 65 020 Kč. [3] Dne 10. dubna 2000 byla uzavřena kupní smlouva mezi úpadcem jako prodávajícím a LIVE GREEN AREA, družstvo (dále též jen „družstvo L“), jako kupujícím, jejímž předmětem byl mimo jiné převod nemovitosti 2. Následně dne 6. listopadu 2000 byla uzavřena kupní smlouva mezi družstvem L jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující, jejímž předmětem byl převod nemovitosti 2 za kupní cenu ve výši 20 000 Kč. [4] Žalovaná zapsala nemovitosti 1 a 2 do soupisu konkursní podstaty úpadce s tvrzením, že kupní smlouvy, na základě kterých žalobkyně nabyla předmětné nemovitosti, byly uzavřeny za nápadně nevýhodných podmínek, a jsou tak vůči věřitelům úpadce neúčinné dle § 15 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). [5] Žalobou původně vedenou pod sp. zn. 9 Cm 80/2004, došlou soudu dne 15. března 2004, se žalobkyně domáhala vyloučení nemovitosti 2 ze soupisu konkursní podstaty na základě tvrzení, že tuto řádně nabyla kupní smlouvou ze dne 6. listopadu 2000. [6] Usnesením ze dne 30. března 2004, sp. zn. 33 K 120/98, které bylo žalobkyni doručeno až dne 5. března 2012, bylo žalobkyni uloženo, aby do 30 dnů od jeho doručení podala žalobu na vyloučení nemovitostí 1 z konkursní podstaty úpadce. Žalobkyně podala u soudu žalobu o vyloučení nemovitostí 1 ze soupisu konkursní podstaty dne 12. března 2012. [7] Usnesením ze dne 29. května 2014, č. j. 9 Cm 5/2012-118, konkursní soud spojil řízení o obou vylučovacích žalobách ke společnému řízení. [8] Znaleckým posudkem vypracovaným znaleckým ústavem qdq services, s. r. o. (dále též jen „znalecký posudek 1“), byla určena cena nemovitostí podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, a vyhlášky Ministerstva financí č. 279/1997 Sb., a to v případě nemovitostí 1 částkou ve výši 317 890 Kč ke dni 14. března 2000 a v případě nemovitosti 2 částkou ve výši 498 760 Kč ke dni 10. dubna 2000. [9] Znalecký posudek 1 byl přezkoumán znaleckým ústavem Kvita, Pawlita & Partneři, s. r. o., v jehož posudku byla stanovena cena nemovitostí 1 ve výši 330 670 Kč a cena nemovitosti 2 ve výši 496 870 Kč (dále též jen „revizní znalecký posudek“). Tento znalecký ústav rovněž konstatoval, že ve znaleckém posudku 1 nebylo splněno uložené zadání, tedy nebyla zjištěna tržní hodnota nemovitostí, ale byla zjištěna pouze jejich cena podle cenových předpisů, a to z důvodu, že tržní hodnotu nebylo možné zjistit. 3. Konkursní soud se nejprve zabýval včasností podané žaloby ohledně nemovitostí 1, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas, jelikož žalobkyni usnesení s výzvou k podání vylučovací žaloby nemohlo být doručeno fikcí již v dubnu 2004, ale bylo jí prokazatelně doručeno až v březnu 2012. 4. Při posouzení, zda kupní smlouvy jsou smlouvami platnými [ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“)] a účinnými, se konkursní soud – cituje zejména § 19 a § 15 odst. 1 písm. c/ ZKV, jakož i judikaturu Nejvyššího soudu – zabýval především okolností, zda sjednané kupní ceny nebyly nepřiměřeně nízké, neboť ostatní námitky ohledně neplatnosti smluv vzala žalovaná zpět. Přitom vyšel ze znaleckých posudků zpracovaných v řízení soudem ustanovenými znalci. Znalecký posudek 1 však nedodržel zadání a nezjistil tržní cenu nemovitostí, nýbrž cenu administrativní, kterou určil podle předpisů o oceňování majetku. Nebylo totiž možné použít porovnávací metodu, neboť se znaleckému ústavu nepodařilo dohledat dostatek podkladů, tj. jiných prodejů nemovitostí, které by mohly být porovnány. Tyto závěry potvrdil i revizní znalecký posudek. Konkursní soud dále uvedl, že při posouzení existence nápadně nevýhodných podmínek je nutné vyjít z ceny obvyklé, nikoliv z ceny administrativní (zjištěné podle oceňovacího předpisu), která má jen určitý informativní a orientační význam, přičemž ani zástupce revizního znaleckého ústavu nepotvrdil možnost obchodovatelnosti pozemků za zjištěnou cenu. 5. Konkursní soud proto uzavřel, že v řízení nebylo zjištěno, že se prodej nemovitostí realizoval za cenu jinou než obvyklou, a to za cenu „nemravnou“ či za nápadně nevýhodných podmínek. Byly tak splněny všechny předpoklady pro vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty. 6. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek konkursního soudu tak, že se žaloba na vyloučení nemovitostí 1 a 2 ze soupisu konkursní podstaty úpadce zamítá (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok). 7. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem konkursního soudu, že žaloba byla podána včas. Po částečném zopakování dokazování, konkrétně znaleckým posudkem 1 i revizním znaleckým posudkem, odvolací soud shledal nesprávným závěr konkursního soudu, že v řízení nebylo prokázáno, že se prodej nemovitostí realizoval za cenu jinou než obvyklou. Na rozdíl od konkursního soudu dospěl k závěru, že výsledky provedeného znaleckého dokazování má za dostatečně spolehlivé pro srovnání sjednaných kupních cen v předmětných kupních smlouvách s cenou obvyklou. Znalecké posudky totiž cenu sporných nemovitostí maximálně objektivizovaly, byť ji stanovily za použití administrativní metody podle oceňovací vyhlášky. Znalecké ústavy pak dle odvolacího soudu přesvědčivě vysvětlily, proč stanovily cenu obvyklou touto metodou, a nikoliv metodou porovnávací, přičemž i cena stanovená podle oceňovacích předpisů odpovídá ceně dosahované za prodej srovnatelných nemovitostí v rozhodné době na trhu. Odvolací soud tak uzavřel, že nemá žádné pochybnosti o odborném závěru znaleckých ústavů, které stanovily cenu obvyklou předmětných nemovitostí metodou ceny administrativní, k čemuž znalce nutily závažné důvody a okolnosti. 8. Odvolací soud – cituje § 15 odst. 1 písm. c/ a odst. 2, § 16 odst. 2 a 4, § 19 odst. 1 a 2 ZKV – na základě skutečnosti, že ceny zjištěné znaleckými posudky byly několikanásobně vyšší než cena sjednaná posuzovanými kupními smlouvami uzavřenými úpadcem jako prodávajícím, dospěl k závěru, že tyto jsou vůči věřitelům úpadce neúčinné ve smyslu § 15 odst. 1 písm. c/ ZKV, neboť v řízení bylo prokázáno, že úpadce prodal svůj majetek za nápadně nevýhodných podmínek, a proto předmětné nemovitosti žalovaná správně zapsa