29 Cdo 1311/2013 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1311/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 7. 2014 Spisová značka:29 Cdo 1311/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1311.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Jistota Oprava rozhodnutí Platební karty Rozsudek doplňující Dotčené předpisy:§ 14 odst. 1 písm. i) ZKV ve znění do 31.12.2007 § 164 o. s. ř. § 166 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:11. 8. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1311/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. Zdeňka Urbana, advokáta, se sídlem v Praze 8, Lhotákova 2313/8, PSČ 182 00, jako správce konkursní podstaty úpadce JUDr. J. H., zastoupeného JUDr. Danielem Ševčíkem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, PSČ 602 00, proti žalovanému CCS Česká společnost pro platební karty s. r. o., se sídlem v Praze 8 - Libni, Chlumčanského 497/5, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 27916693, zastoupenému JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na příkopě 957/23, PSČ 110 00, o zaplacení částky 10.005.603,69 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 103/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2010, č. j. 8 Cmo 86/2010-246, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 31. ledna 2013, č. j. 8 Cmo 86/2010-276, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2010, č. j. 8 Cmo 86/2010-246, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 31. ledna 2013, č. j. 8 Cmo 86/2010-276, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 3. října 2008, č. j. 52 Cm 103/2003-204, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 22. ledna 2010, 52 Cm 103/2003-227 a ve znění opravného usnesení ze dne 17. února 2010, č. j. 52 Cm 103/2003-235, rozhodl Městský soud v Praze o žalobě, kterou se žalobce (správce konkursní podstaty úpadce JUDr. J. H.) domáhal vůči žalovanému (CCS Česká společnost pro platební karty s. r. o.) zaplacení částky 10.005.603,69 Kč s příslušenstvím, tak, že: 1/ Zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky 7.950.000,- Kč s 5,5% úrokem z prodlení od 20. července 2002 do zaplacení (bod I. výroku). 2/ Uložil žalovanému zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 400.000,- Kč s 5,5% úrokem z prodlení od 20. července 2002 do zaplacení (bod II. výroku). 3/ Uložil žalovanému zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 1.655.603,69 Kč s 5,5% úrokem z prodlení od 20. července 2002 do zaplacení (bod III. výroku). 4/ Uložil žalovanému i žalobci zaplatit státu určené náklady znalečného a svědečného (body IV., V. a VII. výroku) a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným (bod VI. výroku). Zamítavý výrok o věci samé odůvodnil soud prvního stupně v „doplňujícím“ rozsudku ze dne 22. ledna 2010, jímž rozsudek ze dne 3. října 2008 doplnil v odůvodnění za str. 7 o „právní závěry“ soudu, následovně: 1/ Mezi účastníky bylo nesporné, že na základě smlouvy o užívání mezinárodní platební karty UTA/CCS, uzavřené dne 6. dubna 1994 (mezi právním předchůdcem žalovaného a pozdějším úpadcem), ve znění dodatku ze dne 22. března 1996 (dále jen „smlouva o platební kartě“), čerpal pozdější úpadce pohonné hmoty a nakupoval zboží a služby spojené s provozem motorových vozidel v zahraničí. Jako záruku pro vydání těchto platebních karet uhradil pozdější úpadce (právnímu předchůdci žalovaného) několika splátkami celkem částku 7.950.000,- Kč, jejíhož vydání do konkursní podstaty úpadce se žalobce domáhá. 2/ Žalovaný se brání tím, že ještě před prohlášením konkursu na majetek úpadce použil záruku na úhradu neuhrazených faktur (což sdělil správci konkursní podstaty úpadce až na počátku roku 1999). 3/ Tvrzení žalovaného, že „započtení záruky“ bylo účetně provedeno před prohlášením konkursu na majetek úpadce, bylo prokázáno znaleckým posudkem (vypracovaným soudem ustanoveným znalcem Ing. Jindřichem Kodlem CSc.). 4/ Námitka žalobce, že záruka byla použita v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. i/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), je (tudíž) irelevantní. Nadto nejde o skutečné „započtení“ ve smyslu ustanovení § 358 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Záruka byla použita k úhradě splatných dluhů úpadce, takže zde není ani „vzájemnost“ pohledávek; o té by bylo možné uvažovat, kdyby došlo k ukončení smlouvy o platební kartě, čímž by žalovanému vznikla povinnost záruku nebo její zůstatek vrátit zákazníkovi (§ 1 bod 5 poslední odstavec všeobecných obchodních podmínek ke smlouvě o platební kartě - dále jen „všeobecné obchodní podmínky“). 5/ Smlouva o platební kartě je smlouvou uzavřenou (s odkazem na všeobecné obchodní podmínky) dle § 269 odst. 1 obch. zák., na jejímž základě poskytl pozdější úpadce žalobci (jeho právnímu předchůdci) v souladu s § 1 bodem 5 posledním odstavcem všeobecných obchodních podmínek záruku v dohodnuté výši, k zajištění budoucích plateb. Záruka sloužila ke krytí neuhrazených dluhů, což plyne z tamtéž užité formulace „bude záruka, případně její zůstatek“. Z § 1 bodu 5 předposledního odstavce všeobecných obchodních podmínek pak vyplývá, že záruka není zdanitelným plněním a slouží k zajištění úhrad plateb zákazníka v případě nedostatku peněžních prostředků na zákazníkově účtu. 6/ Jestliže žalovaný zaúčtoval vůči velkému dluhu, který u něj měl pozdější úpadce koncem roku 1997 a počátkem roku 1998, uhrazenou záruku, pak to soud neshledává v rozporu se smlouvou o platební kartě ani se všeobecnými obchodními podmínkami. K odvolání žalobce (jež směřovalo proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, s výjimkou těch výroků - body II. a III. výroku - jimiž soud prvního stupně žalobě zčásti vyhověl) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem (ve znění tamtéž označeného opravného usnesení): 1/ Změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že vypustil bod V. jeho výroku (první výrok, písm. b/). 2/ Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v ostatních odvoláním napadených výrocích (v bodech I., IV., VI. a VII. výroku, s úpravou platebního místa v bodech IV. a VII. výroku) [první výrok, písm. a/]. 3/ Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud dospěl po přezkoumání odvoláním napadených výroků rozsudku soudu prvního stupně ohledně zamítavého výroku o věci samé k následujícím závěrům: 1/ Odvolací soud se zabýval procesním postupem soudu prvního stupně, který poté, kdy vydal napadený rozsudek, vydal „rozsudek doplňující“, jehož obsahem bylo odůvodnění zamítavého výroku o věci samé. Ze spisu odvolací soud zjistil, že žalobcův nárok (pohledávka ve výši 7.950.000,- Kč) byl v řízení řádně projednán a rozsudek byl i co do tohoto nároku řádně vyhlášen při jednání, jež se konalo 3. října 2008. „Jestliže tedy při vypracování rozsudku vypadla část odůvodnění rozhodnutí o uvedeném nároku žalobce a byla později doplněna, jedná se o chybný procesní postup, který nemohl mít za následek nesprávnost rozhodnutí ve věci“. Odvolací soud proto rozsudek přezkoumal v napadeném rozsahu jako celek, včetně „rozsudku doplňujícího“. 2/ Při přezkoumání správnosti závěru soudu prvního stupně, že žalobcův nárok ohledně částky 7.950.000,- Kč není po právu, vycházel odvolací soud z § 1 bodu 5 všeobecných obchodních podmínek. Čerpání záruky pak bylo v souladu s tam dohodnutým postupem. 3/ Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v závěru, že čerpání záruky není započtením pohledávky, neboť proti sobě nestojí dvě splatné pohledávky účastníků smluvního vztahu. Právo na čerpání záruky vzniklo (totiž) žalovanému poté, co pozdější úpadce nesplnil závazky vzniklé užíváním mezinárodních platebních karet, kdežto právo na vrácení záruky (či její části) mohlo vzniknout pozdějšímu úpadci až po ukončení smluvního vztahu (k čemuž došlo výpovědí správce konkursní podstaty po prohlášení konkursu na majetek úpadce). 4/ Znaleckým posudkem bylo v řízení (vskutku) prokázáno, že žalovaný čerpal záruku před prohlášením konkursu na majetek úpadce a postup žalovaného (tak) neodporoval ustanovení § 18 odst. 4 ZKV. Usnesením ze dne 18. března 2013, č. j. 52 Cm 103/2003-279, pak Městský soud v Praze opravil příjmení úpadce v záhlavích svého rozsudku ze dne 3. října 2008 a doplňujícího rozsudku ze dne 22. ledna 2010. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání (podáním datovaným 17. srpna 2010), jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že jsou