29 Cdo 1506/2007 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1506/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2008 Spisová značka:29 Cdo 1506/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.1506.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 35 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. § 5d odst. 1 písm. b) předpisu č. 328/1991Sb. § 19 odst. 1 písm. b) předpisu č. 328/1991Sb. § 39 odst. 1 písm. b) předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1506/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně N., s. r. o., , zastoupené JUDr. T. S., advokátem, , proti žalovanému JUDr. V. M., advokátu, , jako správci konkursní podstaty úpadkyně J. R. V. - velkoobchod s k.(1871), spol. s r. o., , za účasti M. s. z. v P., o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 367/99, o dovolání žalovaného a Městského státního zastupitelství v Praze proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2006, č.j. 13 Cmo 238/2006-379, ve znění opravného usnesení ze dne 9. ledna 2007, č.j. 13 Cmo 238/2006-395, takto: I. Dovolání žalovaného proti výrokům rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2006, č.j. 13 Cmo 238/2006-379, ve znění opravného usnesení ze dne 9. ledna 2007, č.j. 13 Cmo 238/2006-395, o nákladech řízení, se odmítá. II. Dovolání Městského státního zastupitelství v Praze se odmítá. III. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2006, č.j. 238/2006-379, ve znění opravného usnesení ze dne 9. ledna 2007, č.j. 13 Cmo 238/2006-395, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. listopadu 2006, č.j. 13 Cmo 238/2006-379, ve znění opravného usnesení ze dne 9. ledna 2007, č.j. 13 Cmo 238/2006-395, potvrdil ve výroku ve věci samé rozsudek ze dne 17. března 2006, č.j. 24 Cm 367/99-343, ve znění opravného usnesení ze dne 10. ledna 2007, č.j. 24 Cm 367/99-393, jímž Městský soud v Praze vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně J. R. V. - velkoobchod s k. (1871), spol. s r. o. (dále jen „úpadkyně“, popř. „dlužnice“) ve výroku specifikované nemovitosti (dále jen „sporné nemovitosti“). Odvolací soud vyšel z toho, že: 1/ v řízení o prohlášení konkursu na majetek dlužnice vedeném k návrhu věřitele K. P., a. s. Krajský obchodní soud v Praze usnesením ze dne 19. ledna 1994, č.j. K 77/92-71, vyhověl návrhu dlužnice na povolení ochranné lhůty [§ 5 písm. b) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání - dále jen „ZKV“]; 2/ dne 18. dubna 1994 podala dlužnice návrh na vyrovnání; 3/ Krajský obchodní soud v Praze usnesením ze dne 20. dubna 1994 č.j. K 77/92-87, prohlásil konkurs na majetek dlužnice; 4/ Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. června 1994, č.j. 4 Ko 63/94-122, usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že o návrhu na prohlášení konkursu bylo rozhodnuto v rozporu s ustanoveními § 5e a § 5f ZKV (za běhu ochranné lhůty byl podán návrh na vyrovnání, o němž nebylo rozhodnuto); 5/ usnesením ze dne 5. srpna 1996, č.j. K 56/92-107, Krajský obchodní soud v Praze spojil řízení o prohlášení konkursu na majetek dlužnice dosud vedená pod sp. zn. K 56/92 a K 77/92 ke společnému řízení a prohlásil konkurs na majetek dlužnice; 6/ dne 14. března 1994 uzavřely žalobkyně a dlužnice kupní smlouvu (dále jen „první kupní smlouva“), podle níž dlužnice prodala žalobkyni sporné nemovitosti za cenu 80,000.000,- Kč (jejíž zaplacení před podpisem smlouvy žalobkyně a dlužnice ve smlouvě potvrdily), s tím, že prodej byl realizován „ve snaze dostát závazkům a v rámci reálných možností se vypořádat s pohledávkami věřitelů“ (viz notářský zápis NZ 70/94, N 77/94 sepsaný 14. března 1994 JUDr. B. H.); 7/ v katastru nemovitostí je jako vlastník sporných nemovitostí vedena žalobkyně; 8/ posudkem zpracovaným dne 7. února 1994 znalcem M. H. byla cena sporných nemovitostí „úředně odhadnuta“ na částku 30,682.691,57 Kč; 9/ hodnota sporných nemovitostí ke dni prodeje dle znaleckého posudku zpracovaného „V., N. v. o. s.“ (pravděpodobně šlo o V. & N., v. o. s.) činila 69,306.017,- Kč; 10/ obvyklá cena sporných nemovitostí podle stavu ke dni 19. července 1999 dle posudku J. H. ze dne 29. listopadu 1998 činila 111,507.370,- Kč; 11/ podle vyjádření v důvodech rozhodnutí soudu prvního stupně vyjmenovaných realitních kanceláří z března 1994 nikdo o sporné nemovitosti neprojevil zájem; 12/ dne 14. března 1994 byla mezi žalobkyní a dlužnicí uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor nacházejících se v jedné ze sporných nemovitostí; 13/ dne 6. dubna 1994 byla mezi J. B. (jako prodávajícím) a dlužnicí (jako kupující) uzavřena kupní smlouva (dále jen „druhá kupní smlouva“), jejímž předmětem byly drahé kameny popsané v posudcích znalce I. T., oceněné částkou 100,447.345,- Kč, s tím, že cena byla dohodnuta ve výši 80,000.000,- Kč; 14/ posudkem znalce Dr. J. H. ze dne 20. ledna 1999 byla určena celková cena drahých kamenů částkou 9,628.864,- Kč; 15/ v dražbě provedené dne 3. prosince 2003 se drahé kameny prodat nepodařilo; 16/ výzva konkursního soudu k podání žaloby o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku o konkursní podstaty úpadkyně (usnesení ze dne 11. srpna 1999, č.j. K 96/92-466) byla žalobkyni doručena 6. září 1999 a žaloba podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV byla soudu doručena 30. září 1999, tj. ve lhůtě určené konkursním soudem. S odkazem na ustanovení § 42 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odvolací soud - setrvávaje na závěrech formulovaných v usneseních ze dne 29. března 2004, č.j. 13 Cmo 71/2004-73 a ze dne 28. ledna 2005, č.j. 13 Cmo 459/2004-137 (jimiž byla zrušena usnesení, kterými soud prvního stupně opakovaně zastavil řízení ve věci pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v padělaném podpisu jednatele žalobkyně E. P. na žalobě) - zdůraznil, že předpokladem jakéhokoli právního úkonu učiněného v písemné formě je podpis osoby, jež takovým způsobem projevila svou vůli. V projednávané věci „se autor podpisu ke svému podpisu jako projevu jeho vůle hlásí“ a pravost podpisu popírá třetí osoba (žalovaný), tj. předmětem dokazování je „nepravost podpisu“. Jelikož v daném případě nebyl prokázán opak, tj. nebylo zcela jednoznačně prokázáno, že podpis na žalobě není podpisem jednatele žalobkyně E. P. (závěr znaleckého posudku, který s pravděpodobností blížící se jistotě pravost podpisu vyloučil, neznamená, že by nemohlo jít o pravý podpis učiněný např. levou rukou), dovodil, že žaloba byla „řádně podepsána“. Dále se odvolací soud - cituje ustanovení § 39 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) - zabýval otázkou (ne)platnosti první kupní smlouvy. V této souvislosti dovodil, že „předpokladem neplatnosti“ smlouvy jako dvoustranného právního úkonu „je třeba shledat neplatnost úkonů obou stran, tj. jak prodávajícího, tak kupujícího, neboť nelze přičítat kupujícímu k tíži další chování prodávajícího, o němž nevěděl“. Bylo tak na žalovaném, aby „tvrzený úmysl vyvedení sporných nemovitostí z majetku úpadkyně“ (ve vazbě na druhou kupní smlouvu) prokázal u obou smluvních stran. V řízení pak nebylo prokázáno, že by žalobkyně věděla o úmyslu úpadkyně vyvést sporné nemovitosti z majetku úpadkyně bez náhrady „v důsledku uzavření“ nevýhodné druhé kupní smlouvy, přičemž takový „úmysl a cíl“ pouze na straně úpadkyně nemohl mít za následek neplatnost první kupní smlouvy. V této souvislosti odvolací soud „konstatoval“, že „otázka zaplacení kupní ceny“ dle první kupní smlouvy ve výši 80,000.000,- Kč nemá pro posouzení (ne)platnosti této smlouvy žádný význam, když „právní předpisy umožňují prodávajícímu postupovat tak, aby kupní cena byla na prodávajícím nakonec vymožena“. Z hlediska žalovaným namítané neúčinnosti první kupní smlouvy odvolací soud především akcentoval, že smyslem ochranné lhůty (§ 5a a násl. ZKV) je umožnit dlužníkovi, aby vlastními silami urychleně konsolidoval své majetkové poměry. Může tak činit zpravidla zpeněžením svého majetku, s tím, že získá-li peněžní prostředky k úhradě svých splatných pohledávek, odvrátí tím prohlášení konkursu na svůj majetek. „Proti zneužití tohoto právního institutu v neprospěch věřitelů zákonodárce prohlásil některé úpadcovi úkony za splnění určitých podmínek ze zákona za neú