29 Cdo 1628/2024 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1628/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2025 Spisová značka:29 Cdo 1628/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.1628.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Blankosměnka [ Směnka ] Směnečný a šekový platební rozkaz Námitky Dotčené předpisy:§ 10 předpisu č. 191/1950 Sb. § 30 předpisu č. 191/1950 Sb. § 32 předpisu č. 191/1950 Sb. § 69 předpisu č. 191/1950 Sb. § 118a předpisu č. 99/1963 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1628/2024-357 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců a JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Plzeňský Prazdroj, a. s., se sídlem v Plzni, U Prazdroje 64/7, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 45 35 73 66, zastoupeného Mgr. Janem Ambrožem, MBA, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze, Dřevná 382/2, PSČ 128 00, proti žalovaným 1) L. T., a 2) T. T., oběma zastoupeným Mgr. Janem Matznerem, advokátem, se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, PSČ 460 05, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 60/2022, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2023, č. j. 5 Cmo 96/2023-231, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze 16. listopadu 2023, č. j. 5 Cmo 96/2023-231, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. října 2022, č. j. 41 Cm 60/2022-125, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Plzni směnečným platebním rozkazem ze dne 24. června 2022, č. j. 41 Cm 60/2022-11, uložil žalovaným [1) L. T. a 2) T. T.], aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci (Plzeňský Prazdroj, a. s.) směnečný peníz ve výši 2.812.500,- Kč s 6% úrokem od 10. října 2021 do zaplacení, směnečnou odměnu 9.375,- Kč a náklady řízení ve výši 213.404,- Kč. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní námitky, v nichž sporovali zejména správnost výše směnečné sumy a data splatnosti; tyto údaje mají za rozporné s pravidly pro doplnění blankosměnky sjednanými v (označené) smlouvě o franšízingu a o zajištění reklamních a propagačních služeb v rámci franšízového konceptu Pilsner Urquell Original Restaurant uzavřené dne 1. prosince 2017 mezi žalobcem jako objednatelem a společností Invest Real Service s. r. o. (dále jen „společnost I“) jako hostinským, za kterou jednal na základě plné moci M. T. (dále jen „smlouva o reklamě“). Rozsudkem ze dne 12. října 2022, č. j. 41 Cm 60/2022-125, Krajský soud v Plzni ponechal směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Dne 1. prosince 2017 vystavila společnost I vlastní směnku na řad žalobce s doložkou bez protestu s platebním místem XY. Téhož dne podepsali směnku žalovaní jako směneční rukojmí. Směnka byla (původně) vystavena jako blankosměnka s nevyplněnými údaji směnečné sumy a data splatnosti; následně byla doplněna o částku směnečné sumy 2.812.500,- Kč a datum splatnosti 9. října 2021. Směnka byla vystavena jako zajišťovací v souvislosti se smlouvou o reklamě. Objednatel byl oprávněn za podmínky, že hostinský neuhradí řádně a včas objednateli jakoukoli peněžitou pohledávku ze smlouvy o reklamě, vyplnit blankosměnku částkou odpovídající peněžitým závazkům hostinského ze smlouvy o reklamě a datem splatnosti, kterým může být nejdříve den, k němuž došlo k zániku této smlouvy. Současně smlouva o reklamě vyloučila užití § 1909 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 2) Žalobce od smlouvy o reklamě odstoupil dopisem ze dne 17. srpna 2021 pro porušování podmínek smlouvy společností I. Směnečný peníz byl vyplněn částkou odpovídající slevě z ceny za provádění reklamy za dobu, po kterou společnost I neplnila řádně závazek provádět reklamu (od 1. září 2021 do 30. listopadu 2027). Na tomto základě soud prvního stupně – cituje čl. I. § 17, § 32, § 48 odst. 1 a § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) – dospěl k následujícím závěrům: a) Žalobou byl uplatněn nárok z cenného papíru, který je samostatným právním důvodem k plnění; závazek avalistů (žalovaných) je abstraktní a nesporný. Avalista nevstupuje ani nepřímo do mimosměnečných (kauzálních) vztahů dlužníka, i když se směnkou souvisely, a nezakládá se tím (ani) jeho právo namítat okolnosti z kauzálních vztahů tohoto dlužníka k jiným osobám. b) Uplatňovali-li žalovaní kauzální námitky, bylo na nich, aby tvrdili a prokázali, že uzavřeli s žalobcem mimosměnečnou smlouvu, která je propojena s jejich rukojemským závazkem. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru žalovaní neunesli. c) Žalovaní „nebyli v pozici spotřebitelů“; kauzální vztah, který byl směnkou zajištěn, byl vztahem obchodním; tvrzení žalovaných o nerovném postavení stran nebylo prokázáno. Jelikož žalovaným uplatněné kauzální námitky nepřísluší ‒ zdůraznil soud prvního stupně ‒ nemohli se jimi ubránit povinnosti zaplatit směnku. Současně doplnil, že žalovaní netvrdili ani neprokázali, že k (jimi tvrzenému) započtení pohledávek došlo v době před vydáním směnečného platebního rozkazu. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 16. listopadu 2023, č. j. 5 Cmo 96/2023-231, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně; připomenul, že žalobce byl v kauzálním i směnečném vztahu (jen) se společností I, za kterou jednal na základě písemné plné moci jednal M. T. Naopak žalovaní, kteří směnku podepsali jako směneční rukojmí, netvrdili a neosvědčili nic o tom, že by s žalobcem jednali ohledně smluvních podmínek obsažených ve smlouvě o reklamě, případně že by jim byl znám obsah tohoto smluvního vztahu a dohody o podmínkách vyplnění blankosměnky. Do smluvního vztahu „vstoupili“ teprve za jeho trvání prostřednictvím společnosti Jachta HK s. r. o. (dále jen „společnost J“), jejímiž jsou společníky a jednateli a která se stala nájemcem „objektu“ (k němuž se vztahovala smlouva o reklamě) místo společnosti I. Proto žalovaným nesvědčí námitky, jež směřují do kauzálního vztahu; přitom žalovaným muselo být známo, že podepisují blankosměnku, která může být v budoucnu doplněna. Za tohoto stavu jsou povinni směnku zaplatit, i když mezi nimi a žalobcem není žádný závazkový vztah (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2012, č. j. 9 Cmo 57/2012-239. Konečně odvolací soud dodal, že i v případě, kdy by žalovaným svědčilo právo k uplatnění kauzálních námitek, tito žádným způsobem neprokázali, že žalobce porušil povinnosti ze smlouvy o reklamě a blankosměnku vyplnil (zejména co do výše směnečné sumy) v rozporu s touto smlouvou. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které mají za přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) k řešení právních otázek, které odvolací soud (podle jejich názoru) dílem zodpověděl v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu a dílem dosud nebyly Nejvyšším soudem vyřešeny, konkrétně, zda žalovaným (jako směnečným rukojmím) náleží vůči žalobci kauzální námitky podle čl. I. § 10 směnečného zákona, a pro případ, že takové námitky k dispozici nemají, zda jim náleží obrana plynoucí z čl. I. § 69 směnečného zákona. Dovolatelé snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož jim buď svědčí právo obrany proti povinnosti uložené jim směnečným platebním rozkazem prostřednictvím kauzálních námitek, nebo nemají vůbec povinnost podle doplněné směnky plnit. Žalobce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, když dovolatelé v něm neúplně, nedostatečně a neurčitě vymezili dovolací důvody, popř. aby dovolání jako nedůvodné zamítl. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení právní otázky dovoláním otevřené, týkající se (ne)možnosti žalovaných uplatnit kauzální námitky, když v tomto směru je rozhodnutí odvolacího soudu rozporné s judikaturou Nejvyššího soudu. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle čl. I. § 10 směnečného zákona, nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli směnky, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnky ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí. Podle čl. I. § 30