29 Cdo 1721/2000 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1721/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 6. 2001 Spisová značka:29 Cdo 1721/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.1721.2000.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1721/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce S.o.u.z. nyní S.o.u.z. a O.u. proti žalovanému Z. - o.d. M., o zaplacení částky 49 579, 40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 6 C 31/93, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. října 1999 č. j. 20 Co 562/98-44, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal na žalovaném, aby mu zaplatil částku 49 579, 40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 promile od splatnosti faktur č. 309/91, 325/91, 403/91, 420/91, 483/91, 503/91, 566/91, 52/92, 72/92, 141/92, 161/92, 213/92, 233/92, 284/92, 304/92, 364/92, 400/92 do zaplacení.V žalobě uvedl, že na základě přihlášky k dennímu studiu prováděl ve školním roce 1991/92 výuku učňů S.F., M.B., R.P., J.V., P.Š., a P.R. a výše uvedenými fakturami byly žalovanému vyúčtovány provozní náklady na výuku. Žalovaný odmítl náklady zaplatit s odůvodnění, že mezi účastníky řízení nebyla uzavřena žádná hospodářská smlouva. Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 11. února 1997 č. j. 6 C 31/93-27 rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 49 579, 40 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 0,05 promile z částek specifikovaných v rozsudku. Soud prvního stupně zjistil, že výuka výše uvedených žáků byla provedena, že mezi účastníky k uzavření hospodářské smlouvy nedošlo a že přihlášky ke studiu jmenovaných byly opatřeny razítkem tehdejšího J.z.d.M. se sídlem v U.H. a písemným souhlasem této právnické osoby v rubrice „vyjádření organizace, pro niž chce být žák ve středním odborném učilišti připravován\". Soud prvního stupně uzavřel, že nárok žalobce na náhradu provozních nákladů na studium je důvodný, neboť na přihláškách jednotlivých učňů potvrdil žalovaný, že se pro něj žák učí. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. října 1999 č. j. 20 Co 562/98-44 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, pokud jde o zaplacení částky 49 579, 40 Kč. Pokud jde o poplatek z prodlení, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl. Proti potvrzující části rozsudku připustil dovolání k zodpovězení otázky, zda nárok na zaplacení provozních nákladů na přípravu žáka učilištěm proti organizaci, pro kterou se žák připravuje, vyplývá přímo z § 12 odst. 1 zákona č. 29/1984 Sb., ve znění zákona č. 171/1990 Sb. a zákona č. 522/1990 Sb., nebo je k jeho vzniku zapotřebí , aby učiliště a organizace, pro kterou se žák připravuje, navíc uzavřeli hospodářskou smlouvu. Odvolací soud rovněž rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ohledně otázek, zda byly náklady na výuku skutečně vynaloženy a zda je žalovaný ve věci pasivně legitimován, dospěl odvolací soud k názoru, že žalobce prokázal, že mu ve školním roce 1991/92 vznikly náklady na výuku výše jmenovaných žáků v celkové výši 49 579, 40 Kč. Pokud jde o pasivní legitimaci žalovaného, vyslovil odvolací soud názor, že povinnost žalovaného hradit provozní náklady spojené s výukou žáků vyplývá již ze zákona, a to z § 12 odst. 1 zákona č. 29/1984 Sb., podle něhož se úhrady provozních nákladů středních odborných učilišť a středisek praktického vyučování provádějí z nákladů organizací, pro něž se mládež připravuje, a to s výjimkou úhrad uvedených v § 12 odst. 3 citovaného zákona. Odvolací soud se neztotožnil s názorem žalovaného, který tvrdil, že povinnost k úhradě provozních nákladů vzniká až za situace, kdy je mezi oběma subjekty uzavřena smlouva o úhradě těchto nákladů. Jestliže podle názoru odvolacího soudu vznikl mezi žalobcem a žalovaným právní vztah ze zákona, není potřebné sjednávat ještě hospodářskou smlouvu, která by byla obsahově totožná se zněním zákona. Skutečnost, že J.z.d.M.U.H. vyjádřilo na přihlášce žáků ke studiu souhlas s tím, aby výše uvedení žáci byli pro toto družstvo v učilišti připravováni, zavazuje podle názoru odvolacího soudu družstvo k úhradě provozních nákladů spojených s výukou, tedy nákladů, k jejichž úhradě je družstvo zavázáno přímo ze zákona. Pokud jde o otázku, kterou z nástupnických právnických osob vzniklých po rozdělení původního J.z.d.M.U.H. dne 1. 5. 1990 váže povinnost k úhradě nákladů, vycházel odvolací soud z doslovného znění protokolu o rozdělení J.z.d.M.U.H., z něhož vyplývá, že další závazky v protokole výslovně neupravené přebírá to z družstev, z činností jehož středisek (organizačních jednotek) daný závazek vznikl. Dále vycházel ze spisu Krajského obchodního soudu v Brně sp. zn. DZ 955, z něhož bylo patrno, která střediska a na jakém území bude dále provozovat žalovaný, z trvalých bydlišť žáků (všichni byli připravováni pro obory v rostlinné výrobě) a z přípisu náměstka pro členskou základnu a služby ze dne 3. 4. 1990, z něhož vyplynulo, že náklady na studium žáků připravovaných původně pro J.z.d.M.U.H. mají být fakturovány nástupnickým subjektům podle přiložených seznamů žáků. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, podal žalovaný dovolání , jehož důvodnost opírá o ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., když namítá, že odvolacím soudem byla věc nesprávně posouzena. Dovolatel se domáhá přezkoumání právní otázky, zda skutečnost, že žák se připravuje pro organizaci, musí být založena na smluvním základě. S názorem odvolacího soudu nesouhlasí dovolatel z následujících důvodů : - právní povahu podpisu žalovaného na přihláškách jednotlivých uchazečů je nutno posoudit podle zákona č. 77/1978 Sb., o státní správě ve školství, a podle ustanovení vyhlášky č. 95/1984 Sb. a vyhlášky č. 186/1989 Sb. podle okamžiku přijetí žáků ke studiu. Dovolatel se na základě citovaných předpisů domnívá, že vyjádření organizace sloužilo k poskytnutí informace o vhodnosti žáka pro zvolený studijní obor a možnostem uplatnění v příslušném povolání. Z uvedeného vyjádření nelze podle dovolatele vyvozovat závazek k úhradě provozních nákladů na výuku žáka ve středním odborném učilišti. Dovolatel se domnívá, že z textu § 12 odst. 1 zákona č. 29/1984 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nelze vyvozovat vynutitelnou povinnost vyplývající přímo ze zákona. Za situace, kdy již nebyly uzavírány učební smlouvy mezi učněm a organizací, pro kterou se učeň připravoval, a kdy by mohly vzniknout pochyby, která organizace je povinna hradit též provozní náklady na vyučení, je možno s jistotou tvrdit, kdo bude zmíněné náklady hradit, jen na základě smlouvy mezi středním odborným učilištěm a organizací. U těch žáků, kteří se nepřipravovali pro žádnou organizaci, hradil náklady národní výbor. Protože v daném případě smlouva uzavřena nebyla, měl se podle názoru dovolatele obrátit žalobce se svým nárokem na úhradu nákladů na příslušný národní výbor. 74 Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Dovolání v dané věci není přípustné. Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.\"). Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř. ). Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. Existenci takových vad žalovaný neuplatňuje a tyto vady nevyplývají ani z obsahu spisu. Proti rozsudku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání též přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozsudku vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání však není přípustné mj. ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč *§ 2