29 Cdo 1774/2016 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1774/2016 citace  Právní věta:Pro účely posouzení, zda pohledávka nebo jiné právo věřitele, které bylo možno přihlásit do insolvenčního řízení, se promlčela nebo prekludovala, nelze vyloučit účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 109 odst. 3 insolvenčního zákona nebo účinek spojený podáním přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 173 odst. 4 věty první insolvenčního zákona jen proto, že insolvenční návrh byl následně odmítnut jako zjevně bezdůvodný to platí bez zřetele k tomu, zda předmětné právo nebo pohledávku mohl uplatnit nebo uplatnil v insolvenčním řízení insolvenční navrhovatel, jehož insolvenční návrh byl odmítnut jako zjevně bezdůvodný, nebo jiný věřitel (lhostejno, v jakém vztahu je takový věřitel k insolvenčnímu navrhovateli). Po skončení insolvenčního řízení „jiným“ rozhodnutím o insolvenčním návrhu (§ 142 insolvenčního zákona) se skončení promlčecí doby, která ohledně pohledávky z obchodního závazkového vztahu přihlášené do insolvenčního řízení začala běžet před 1. lednem 2014, řídí ustanovením § 405 odst. 2 obch. zák. stejné ustanovení se použije i na skončení promlčecí doby ohledně pohledávky z obchodního závazkového vztahu, u které došlo ke stavení běhu promlčecí doby podle § 109 odst. 3 insolvenčního zákona, aniž ji věřitel přihlásil do insolvenčního řízení. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 4. 2018 Spisová značka:29 Cdo 1774/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.1774.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Insolvenční návrh Insolvenční řízení Promlčení Dotčené předpisy:§ 109 odst. 3 IZ. ve znění do 31.12.2013 § 173 odst. 4 IZ. ve znění do 31.12.2013 § 173a IZ. § 402 obch. zák. ve znění do 31.12.2013 § 405 odst. 2 obch. zák. ve znění do 31.12.2013 § 648 o. z. § 652 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:22. 6. 2018 Publikováno ve sbírce pod číslem:68 / 2019 Anotace:Žalobce, zhotovitel, uzavřel se žalovaným, objednatelem, smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení drátkobetonových a železobetonových podlah, nájezdové rampy a objektové dilatace na určeném místě. Žalobce předal dílo žalovanému bez vad a nedodělků 20. prosince 2004 a žalovaný mu uhradil na základě fakturované ceny díla ve výši 2.465.825,20 Kč (včetně daně z přidané hodnoty), splatné dne 10. ledna 2005, částku 2.362.219,10 Kč. Strany si ve smlouvě o dílo sjednaly záruční dobu v délce 60 měsíců a zádržné ve výši 5 % z ceny díla (bez daně z přidané hodnoty), které mělo být uvolněno (objednatelem) po uplynutí záruční doby. Odvolací soud ve věci uzavřel, že žalobce měl svůj nárok na zaplacení zádržného uplatnit ve čtyřleté promlčecí době podle § 397 obch. zák. běžící od 21. prosince 2009; žaloba by tedy musela být podána nejpozději 21. prosince 2013, nikoli až 7. března 2014. Ustanovení § 109 odst. 3 a § 173 odst. 4 věty první insolvenčního zákona není možno na věc aplikovat vzhledem ke způsobu, jakým insolvenční soud rozhodl o věřitelském insolvenčním návrhu. V usnesení insolvenčního soudu byl insolvenční návrh posouzen jako zjevně bezdůvodný, s tím, že insolvenční navrhovatel podává insolvenční návrhy opakovaně zjevně v úmyslu zneužít insolvenční řízení k účelu, k němuž nemá sloužit, a že insolvenční navrhovatel a jím označený další věřitel uplatňují jedinou pohledávku, jejíž část byla postoupena, zjevně za účelem vytvoření mnohosti věřitelů. Předmětný insolvenční návrh byl tedy odmítnut podle § 128a insolvenčního zákona a za takových okolností je třeba na insolvenční řízení hledět, jako by vůbec neproběhlo, z čehož plyne, že na běh promlčecí lhůty nemá v daném případě žádný vliv. Nejvyšší soud se tak ve svém usnesení musel vypořádat s otázkou, zda se účinek předjímaný ustanovením § 109 odst. 3 insolvenčního zákona a ustanovením § 173 odst. 4 insolvenčního zákona se prosadí i tehdy, byl-li insolvenční návrh odmítnut pro zjevnou bezdůvodnost. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1774/2016-85 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce HT Floor, s. r. o., se sídlem v Praze 7, Dělnická 213/12, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 25576691, zastoupeného Mgr. Martinem Bařinkou, advokátem, se sídlem v Brně - Žabovřeskách, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, proti žalovanému VČAS s. r. o., se sídlem v Praze 9, Dědická 1534, PSČ 190 16, identifikační číslo osoby 44266286, zastoupenému Mgr. Robertem Nachtmanem, advokátem, se sídlem v Praze 8 - Kobylisech, Klapkova 545/11, PSČ 182 00, o zaplacení částky 93.139,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 66/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 96 Co 233/2015-67, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 96 Co 233/2015-67 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. dubna 2015, č. j. 17 C 66/2014-41, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Rozsudkem ze dne 17. dubna 2015, č. j. 17 C 66/2014-41, Obvodní soud pro Prahu 9: 1/ Zamítl žalobu, kterou ze žalobce (HT Floor, s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (VČAS s. r. o.) zaplacení částky 93.139,60 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 21. prosince 2009 do zaplacení (bod I. výroku). 2/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 24.974,40 Kč (bod II. výroku). [2] Obvodní soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že: 1/ Žalobce (jako zhotovitel) uzavřel dne 10. února 2004 se žalovaným (jako objednatelem) smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení drátkobetonových a železobetonových podlah, nájezdové rampy a objektové dilatace na určeném místě. Způsob určení ceny díla byl dohodnut částkou 658 Kč/m2 (bez daně z přidané hodnoty) pro drátkobetonové podlahy, částkou 458 Kč/m2 (bez daně z přidané hodnoty) pro železobetonové podlahy, částkou 728 Kč/m2 (bez daně z přidané hodnoty) pro nájezdovou rampu a částkou 900 Kč/m2 (bez daně z přidané hodnoty) pro objektovou dilataci. 2/ Žalobce předal dílo žalovanému bez vad a nedodělků 20. prosince 2004 a žalovaný mu uhradil na základě fakturované ceny díla ve výši 2.465.825,20 Kč (včetně daně z přidané hodnoty), splatné dne 10. ledna 2005, částku 2.362.219,10 Kč. 3/ Strany si ve smlouvě o dílo sjednaly záruční dobu v délce 60 měsíců a zádržné ve výši 5 % z ceny díla (bez daně z přidané hodnoty), které mělo být uvolněno (objednatelem) po uplynutí záruční doby. 4/ Žalobce (jako postupitel) uzavřel se společností HT WOOD, s. r. o., (dále jen „společnost HT W“) [jako postupníkem] dne 12. prosince 2012 smlouvu o postoupení pohledávky (dále jen „postupní smlouva“), jejímž předmětem byla část pohledávky žalobce vůči žalovanému na doplatek ceny díla z předmětné smlouvy o dílo ve výši 73.606,10 Kč (šlo o část zádržného v původní výši 103.606,10 Kč). Postoupení oznámil žalobce žalovanému podáním z 12. prosince 2012. 5/ U Městského soudu v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) bylo k insolvenčnímu návrhu společnosti HT W ze dne 15. dubna 2013 vedeno pod sp. zn. MSPH 99 INS 10443/2013 insolvenční řízení na majetek žalovaného. Insolvenční navrhovatel dokládal věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu shora označenou (jemu postoupenou) pohledávkou ve výši 73.606,10 Kč. 6/ Usnesením ze dne 19. dubna 2013 (jde o usnesení č. j. MSPH 99 INS 10443/2013-A-10) insolvenční soud (mimo jiné) odmítl insolvenční návrh společnosti HT W pro zjevnou bezdůvodnost, s tím, že insolvenční navrhovatel podává opakovaně vadné insolvenční návrhy a za podání zjevně bezdůvodného insolvenčního návrhu uložil společnosti HT W „pořádkovou pokutu“ ve výši 25.000 Kč. K odvolání společnosti HT W pak Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. prosince 2013 (jde o usnesení č. j. MSPH 99 INS 10443/2013, 2 VSPH 901/2013-A-20) mimo jiné potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o odmítnutí insolvenčního návrhu a ve výroku o uložení „pořádkové pokuty“. 7/ Podáním datovaným 14. února 2014 oznámila společnost HT W žalovanému, že proti jeho pohledávce vůči ní ve výši 10.466,50 Kč započetla svou pohledávku vůči němu ve výši 73.606,10 Kč, kterou nabyla na základě postupní smlouvy. 8/ Podle potvrzení ze dne 14. února 2014 se žalobce dohodl se společností HT W, že část pohledávky za dlužníkem ve výši 73.606,10 Kč, kterou žalobce postoupil společnosti HT W postupní smlouvou, bude žalobce (postupitel) dále vymáhat vůči dlužníku svým jménem na účet společnosti HT W (postupníka). 9/ Podáním datovaným 14. prosi