29 Cdo 1811/2025 – Nejvyšší soud

29 Cdo 1811/2025-75 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Tomáše Zadražila v exekuční věci oprávněného KULTURA A SPORT CHOMUTOV s. r. o., se sídlem v Chomutově, Boženy Němcové 552/32, PSČ 430 01, identifikační číslo osoby 47308095, zastoupeného Mgr. Bohuslavem Rollem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Na Příkopech 902, PSČ 430 01, proti povinnému R. Š., zastoupenému JUDr. Veronikou Loužeckou Beerovou, advokátkou, se sídlem v Litvínově, Masarykovo nám. 292, PSČ 436 01, pro částku 587 835 Kč s příslušenstvím, o návrhu na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 26 EXE 10746/2021, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. února 2025, č. j. 12 Co 640/2024-51, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. února 2025, č. j. 12 Co 640/2024-51, a usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. října 2024, č. j. 26 EXE 10746/2021-40, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Návrhem ze dne 16. května 2024, doručeným soudnímu exekutorovi dne 20. května 2024, povinný (R. Š.) navrhl zastavení exekuce, jež byla vedena k vymožení pohledávky oprávněného (KULTURA A SPORT CHOMUTOV s. r. o.) ve výši 587 835 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tak, že dne 3. května 2024 byl v Obchodnom vestníku pod č. 86/2024 vyhlášen Městským soudem Bratislava III konkurs na jeho majetek a podle článku 20 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015, o insolvenčním řízení (dále též jen „nařízení o insolvenčním řízení“), ve spojení s § 48 zákona č. 7/2005 Z. z., o konkurze a reštrukturálizacii, a o zmene a doplnení niektorých zákonov (dále jen „ZKR“), se vyhlášením konkursu zahájené exekuční řízení zastaví. 2. Usnesením ze dne 7. října 2024, č. j. 26 EXE 10746/2021-40, Okresní soud v Chomutově (dále jen „exekuční soud“) zamítl návrh povinného ze dne 16. května 2024 na zastavení exekuce. 3. Po stránce skutkové exekuční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Konkurs na majetek povinného byl vyhlášen usnesením Městského soudu Bratislava III ze dne 17. dubna 2024, sp. zn. 24 Odk/77/2024. [2] Soudní exekutor předložil návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 16. května 2024 k rozhodnutí exekučnímu soudu, neboť oprávněný s návrhem nesouhlasil. [3] Dne 4. července 2024 bylo v Obchodnom vestníku pod č. 129/2024 zveřejněno podání, jímž správce dlužníka (povinného) oznámil podle § 167v odst. 1 ZKR, že konkursní podstatu netvoří žádný majetek. Konkursní podstata nepokryje ani náklady konkursu a z tohoto důvodu konkurs na majetek dlužníka končí. Tímto oznámením v Obchodnom vestníku se konkurs zrušuje. 4. Na tomto základě exekuční soud – odkazuje na čl. 3, 7, 19 a 20 nařízení o insolvenčním řízení, dále na § 14 odst. 5 písm. b/, § 167f odst. 1, 5 a § 167v odst. 1 ZKR, na § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů, a na § 268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl k závěru, že u povinného nejsou splněny podmínky pro zastavení exekuce. Konstatoval, že Česká republika je vázána předpisy Evropské unie (v dané věci nařízením o insolvenčním řízení) a postupuje dle zákona účinného ve státě, v němž probíhá hlavní insolvenční řízení. Bylo prokázáno, že na majetek povinného byl vyhlášen konkurs, tedy bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka ve smyslu čl. 3 nařízení o insolvenčním řízení. Správce dlužníka (povinného) rozhodl dne 1. července 2024, že konkurs se dle § 167v odst. 1 ZKR vydáním rozhodnutí v Obchodnom vestníku dne 4. července 2024 zrušuje, když majetek povinného, který tvoří konkursní podstatu, nepostačuje ani na pokrytí nákladů konkursu. Nebyly tedy splněny podmínky pro vedení konkursu a odpadl dle § 167f odst. 5 ZKR zákonný důvod pro zastavení exekuce, stejně jako pro přerušení řízení. Exekuce tak může pokračovat dál. 5. K odvolání povinného Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení exekučního soudu. 6. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry exekučního soudu. Uvedl, že exekuční soud vyšel z údajů obsažených v soudních rozhodnutích a v Obchodnom vestníku a vzal v potaz evropskou právní úpravu. Dodal, že české soudy jsou podle čl. 20 nařízení o insolvenčním řízení vázány nejen rozhodnutím o zahájení insolvence se všemi jeho účinky podle právní úpravy státu, v němž byla insolvence nařízena, ale též rozhodnutím o skončení či zrušení insolvence, rovněž se všemi právními účinky z rozhodnutí vyplývajícími. Exekuční soud nepochybil, jestliže v době rozhodování o návrhu povinného zohlednil rozhodnutí o skončení konkursu a dovodil, že pro zastavení exekuce již nejsou dány žádné důvody. Opačný výklad (prezentovaný v odvolání) by vedl k protiprávnímu výsledku, kdy by dlužník podáním insolvenčního návrhu vždy dosáhl zastavení již probíhajících exekucí, a to bez zřetele k tomu, zda byly splněny podmínky a předpoklady pro vedení konkursu či insolvence. Ke splnění platební povinnosti podle exekučního titulu by tak nedošlo ani v exekuci, ani v insolvenčním řízení. 7. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. 8. Přípustnost dovolání dovolatel vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 9. Podle dovolatele je závěr Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 2181/2008 (jde o rozsudek ze dne 27. ledna 2011, uveřejněný pod číslem 95/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle něhož jestliže slovenský soud prohlásil konkurs na majetek dlužníka, který je účastníkem soudního řízení v České republice, a týká-li se spor v České republice majetku náležejícího podle slovenského práva do konkursní podstaty, postupuje se jako „kdyby konkurs prohlásil český soud“, překonaný právem Evropské unie. V tomto ohledu odkazuje na čl. 20 nařízení o insolvenčním řízení s tím, že rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení má v každém členském státě stejné účinky jako podle práva státu, který řízení zahájil, tedy v dané věci účinky zastavení řízení ex lege; dovolatel přitom odkazuje na § 48 ZKR. Odchýlení se od (označené) judikatury dovolatel spatřuje v tom, že odvolací soud při řešení otázky procesního práva „zda a nakolik je exekuční soud vázán zákonnými účinky rozhodnutí o úpadku“ dovodil „ze stejné závaznosti jako kdyby rozhodl český soud“ nesprávný závěr „jako kdyby bylo rozhodnuto podle českého práva“. 10. Dovolatel uvádí, že návrh na zastavení exekuce podal dne 16. května 2024 proto, že soudní exekutor ani exekuční soud nereagovali na skutečnost, že v Obchodnom vestníku byl konkurs na jeho majetek vyhlášen 3. května 2024. Namítá, že podle § 48 ZKR na majetek podléhající konkursu není možno po dobu trvání konkursu zahájit řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuční řízení a již zahájené řízení o výkon rozhodnutí a exekuční řízení se vyhlášením konkursu zastavují. V případě splnění podmínek (předpokladů) pro vedení konkursu se dle mínění dovolatele exekuční řízení zastavují ex lege (podle slovenského práva). Zdůrazňuje, že slovenské právo rozlišuje mezi zrušením konkursu pro nedostatek majetku (§ 167v odst. 1 ZKR) a pro neexistenci předpokladů pro vedení konkursu (§ 167v odst. 3 ZKR). Jde o dva různé důvody, a jestliže byl konkurs zrušen z důvodu nedostatku majetku, nejde o případ, kdy nebyly splněny předpoklady pro vedení konkursu. 11. Dovolatel dále tvrdí, že odvolací soud (stejně jako exekuční soud) rozhodnutí založil na řešení otázky, jaké jsou podmínky/předpoklady úpadku (konkursu). Přitom dospěl k závěru, že podmínkou úpadku je dostatek dlužníkova majetku. Podle dovolatele se v tomto ohledu oba soudy odchýlily od judikatury Nejvyššího soudu. V uvedených souvislostech dovolatel poukazuje na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž zmiňuje závěry, týkající se úpadku dlužníka a účinků prohlášení konkursu podle insolvenčního zákona. 12. Oprávněný považuje závěry odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání zamítnout jako nedůvodné. 13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 14. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřené otázky výkladu slovenského konkursního práva týkající se zrušení konkursu na majetek povinného a jeho důsledků na exekuční řízení vedené českým soudem, jde o otázku dovolacím soudem v daných souvislostech neřešenou. 15. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (a