29 Cdo 1915/2000 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1915/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 11. 2000 Spisová značka:29 Cdo 1915/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1915.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1915/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobců A. J. S., B. J. B., C. V. B., D. J. F., E. J. H., F. M. H., G. J. H., H. České republiky, zastoupené Okresním úřadem v O., I. O. Ch., J. L. Ch., K. Z. K., L. J. K., M. J. M., N. A. M., O. J. M., právních nástupců zemřelé M. M., P. V. P., R. L. P., S. J. S. a T. J. S., dovolatelé zastoupeni advokátem, proti žalovaným 1. M. d. D., 2. A. D., s.r.o., 3. N. s.r.o., 4. G. V+W s.r.o., 5. K. s.r.o., 6. A. S., s.r.o., 7. J. D. A S., s.r.o. a 8. H., s.r.o., žalovaní 1., 2., 4., až 8. zastoupeni advokátem, o zaplacení částky 7,242.317,64 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 12 C 175/94, o dovolání žalobců A. až G., I. až. M. a P. až T. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. května 1998, č.j. 11 Co 49/98-303, takto: I. Dovolání do rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 27. června 1997, č.j. 12 Cm 175/94-231 se odmítá. II. Dovolání do rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. května 1998, č.j. 11 Co 49/98-303 se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 27.6.1997, č.j. 12 C 175/94-231 v napadené části, ve výrocích III. až V. a VII. a změnil jej ve výroku VI. Přitom výrokem III. soud prvního stupně zamítl žalobu žalobců B. a C. na zaplacení dalšího úroku z prodlení od 24.10. 1994 do zaplacení proti prvnímu žalovanému, výrokem IV. zamítl návrh těchže žalobců proti 2. až 9. (původní žalovaná 6. R., s. r. o. zanikla sloučením s žalovanou 8) žalovanému zaplatit žalovanému B. 862.937,15 Kč a žalobkyni C. 857.999,83 Kč s úrokem od 15.4.1994 do zaplacení, výrokem V. zamítl žalobu aby žalovaní 1. až 9. byli zavázáni společně a nerozdílně zaplatit žalobci A. 699.227,54 Kč, žalobkyni D. 102.200,83 Kč, žalobci E. 260.418,69 Kč, žalobkyni F. 269.267,50 Kč, žalobkyni G. 193.121,30 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně H. 404.522,44 Kč, žalobci I. 408.363,97 Kč, žalobkyni J. 422.692,25 Kč, žalobci K. 137.750,94 Kč, žalobkyni L. 129.591,- Kč, právní předchůdkyni žalobců M., N. a O. 747.235,34 Kč, žalobkyni P. 102.200,83 Kč, žalobkyni R. 736.453,76 Kč a právní předchůdkyni žalobců S. a T. 911.332,27 Kč. Ve výroku VII. pak soud prvního stupně rozhodl o tom, že se žalovaným 1. až 9. nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobcům, popřípadě právním předchůdcům žalobců (dále jen „žalobci\") A. a D. až T. a žalovaným 2. až 9. se toto právo nepřiznává vůči žalobcům B. a C. Ve výroku VI. rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení mezi žalovaným 1. a žalobci B. a C. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a při svém rozhodování z nich vycházel. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci B. až T., pokud uplatňují nárok nikoli jako postupníci nároků z dohod o převodu majetkových podílů, jsou osobami oprávněnými z transformace zemědělského družstva J. D. ve smyslu § 14 zákona č. 42/1992 Sb. (dále jen „transformační zákon\"), že se jedná o osoby, které se nestaly účastníky právnických osob vzniklých na základě transformačního projektu uvedeného družstva, a že dne 12.1.1994 písemně požádali prvního žalovaného o vydání majetkových podílů. Žalobci B. až T. uplatnili nárok na vydání majetkového podílu podle § 13 odst. 2 transformačního zákona. Podle tohoto ustanovení je, kromě podmínek, které uvedení žalobci splnili, dalším předpokladem vydání majetkového podílu do devadesáti dnů ode dne, kdy oprávněná osoba o vydání písemně požádala, provozování zemědělské výroby v době podání žádosti. Tuto podmínku žalobci D. až T. nesplňují. Do kategorie osob provozujících zemědělskou výrobu náležejí ty osoby, které mají zemědělskou výrobu jako hlavní zdroj příjmů a provozují ji podnikatelsky ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) obch. zák. Takové osoby musejí být zapsány do evidence samostatně hospodařících rolníků a provozovat zemědělskou výrobu vlastním jménem a na vlastní účet. Tento výklad § 13 odst. 2 transformačního zákona koresponduje s ustanovením § 1 tohoto zákona, podle kterého je účelem transformačního zákona přizpůsobení vnitřních právních poměrů družstva a přeměny družstev na jiné podnikatelské formy podle obchodního zákoníku, přičemž tento účel směřoval k umožnění zahájení zemědělské výroby i jinými formami, než formou družstevní. Tento účel zákona je vyjádřen i v § 13 odst. 2 a 3 transformačního zákona, které rozlišují nároky oprávněných osob právě znakem provozování zemědělské výroby, přičemž postavení osob provozujících zemědělskou výrobu je výhodnější, než postavení osob, které ji neprovozují. Toto rozlišení by, pokud by jeho účelem nebylo usnadnění nastartování zemědělské výroby podnikatelským způsobem, nemělo žádné opodstatnění. Přitom ke vzniku nároku podle § 13 odst. 2 transformačního zákona nestačí pouhá evidence navrhovatelů jako samostatně hospodařících rolníků a tato podmínka není splněna ani tím, že někteří žalobci mají příjem z pronájmu svých zemědělských pozemků, neboť pronájem pozemků nelze zahrnout pod pojem provozování výroby. Tato podmínka není splněna ani u těch žalobců, kteří uzavřeli smlouvu o sdružení ze dne 8.1.1994. Z výpovědí slyšených žalobců, členů sdružení, nelze dovodit, že činností sdružení je provozování zemědělské výroby podnikatelsky, neboť ani v souvislosti s případnou, některými žalobci tvrzenou zemědělskou činností sdružení, žádný jiný z žalobců ve sdružení nevystupuje tak jako žalobci B. a C., jejichž činnost podmínky provozování zemědělské výroby splňuje. Aktivity sdružení vykazují toliko znaky vzájemné výpomoci jeho členů směřující k doplňkovému zdroji jejich příjmů. Totéž lze dovodit i ohledně ostatních činností žalobců D. až T. ve vztahu k jejich domácí produkci, jež je zcela evidentním doplňkem k uspokojování osobní potřeby. Žalobci, mimo žalobců B. a C. tedy podmínku provozování zemědělské výroby nesplňují, když podle ustanovení § 12a odst. 1 písm. c) zákona č. 105/1990 Sb., na který žalobci odkazují, se zemědělskou výrobou provozovanou podnikatelem rozumí činnost fyzické osoby, která poskytuje příležitostné práce nebo výkony v souvislosti se zemědělskou výrobou, při nichž využívá prostředků a zařízení sloužících k zemědělské výrobě zpravidla v době, kdy nejsou pro tuto výrobu plně využívány. Výpovědi slyšených žalobců nedávají podklad pro závěr, že by se u nich jednalo o zemědělskou činnost tohoto druhu. Žalobci A., G., K., M. (N., O.) a R. uplatnili nárok na vydání majetkového podílu z transformace podle § 13 odst. 2 transformačního zákona také jako postupníci nároků jiných osob oprávněných z transformace Zemědělského družstva J. D. Odvolací soud dospěl k závěru, že ani tyto jejich nároky nejsou důvodné. Tento závěr odvolacího soudu vyplývá z posouzení důsledků, jež v daném případě mělo postoupení nároků z transformace družstva písemnými dohodami ze dne 10.1.1994. Podle ustanovení § 33a zákona č. 229/1991 Sb. jsou nároky na vydání podílů podle transformačního zákona pohledávkami, které lze smluvně převádět na jiné osoby s tím, že nabyvatel má postavení oprávněné osoby podle transformačního zákona. Postoupením nároku dochází k právnímu nástupnictví postupníka, který vstupuje do práv postupitele, mění se tedy pouze osoba věřitele, nikoli však práva s pohledávkou spojená. Práva, která v době postoupení pohledávky postupitel neměl, nemohou na postupníka přejít. Přitom k platnému postoupení pohledávky podle § 33a zákona č. 229/1991 Sb. je nezbytné, aby tato pohledávka v době postoupení již existovala, tedy aby byly splněny všechny podmínky stanovené transformačním zákonem pro její vznik, včetně podmínky písemné žádosti o vydání majetkového podílu. V projednávané věci však tuto žádost podali až postupníci a v řízení ani nikdo netvrdil, že by tyto žádosti podali již postupitelé a nikdo netvrdil ani to, že by postupitelé před postoupením pohledávek provozovali zemědělskou výrobu. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že s postoupenými pohledávkami nebyly spojeny nároky podle § 13 odst. 2 transformačního zákona.