29 Cdo 195/2000 — Nejvyšší soud

29 Cdo 195/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2000 Spisová značka:29 Cdo 195/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.195.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 195/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce: J. P., jako správce konkursní podstaty K., a. s., zast. advokátem, proti žalovanému: T. P., zast. advokátem, o 2,306.377,96 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 14 C 194/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 1998, č. j. 29 Co 230/98-65, takto: I. Co do částky 700.000,- Kč se dovolání odmítá. II. Co do částky 1,606.377,96 Kč se dovolání zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze jako odvolací soud výše uvedeným napadeným rozsudkem rozhodl v předmětné věci, že odvoláním napadené výroky o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 700.000,- Kč a o zamítnutí žaloby ohledně částky 1,606.377,96 Kč, se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2,306.377,96 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Napadené zamítnutí žaloby ohledně 18% úroku z prodlení s úhradou částky 2,306.377,96 Kč se mění tak, že se řízení o této částce zastavuje. Současně rozhodl odvolací soud o povinnosti žalovaného nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Rozsudkem soudu prvního stupně - Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 3. 1998 č. j. 14 C 194/96-41 - byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 700.000,- Kč, byla zamítnuta žaloba ohledně částky 1,606.377,96 Kč a ohledně 18% úroku z prodlení z částky 2,306.377,96 Kč a žalobci bylo uloženo žalovanému nahradit náklady řízení. Tento rozsudek napadli odvoláním oba účastníci. Žalobce napadl odvoláním výroky, jimiž mu nebylo vyhověno. Zároveň vzal zpět žalobu na přiznání 18% úroku z prodlení z celé požadované částky a v tomto rozsahu navrhl zastavení řízení. Žalovaný napadl odvoláním výroky o povinnosti zaplatit žalobci 700.000,- Kč a o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud přezkoumal všechny výroky napadeného rozsudku a vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že právní předchůdce žalobce se ve sporu domáhal zaplacení ceny 49.536 lahví whisky a koňaku, které dodal žalovanému dne 27. 9. 1991 ve třech zásilkách s mezinárodními nákladními listy č. 547123, 574034 a 610272 a vyfakturoval jejich cenu na základě uzavřené hospodářské smlouvy, v souladu s ust. § 165 a § 375 hospodářského zákoníku (zákon č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „hosp. zák.\"). V odvolacím řízení zůstala mezi účastníky sporná pouze platnost dohody ze dne 10. 12. 1993 o tvrzeném uznání dluhu a dále splatnost zbytku dluhu ve výši 1,606.377,96 Kč. S odkazem na ustanovení § 132 hosp. zák. došel odvolací soud k závěru, že sporné věty v dohodě ze dne 10. 12. 1993 „Pokud se týká pohledávek z kontraktu 355911105 na dodávku alkoholu ve výši 2,306.377,96 Kč, T. P. se zavazuje uhradit 200.000,- Kč do 31. 12. 1993, 500.000,- Kč do 31. 1. 1994. O zbývající úhradě na tuto pohledávku se strany dohodnou po ukončení vyřešení případu s textilem\", je třeba vyložit podle pravidel v ust. § 20 odst. 1 a 2 hosp. zák. Podle těchto ustanovení je nutno vykládat právní úkon v souladu se skutečnou vůlí jednajícího a s povahou jednání, o jaké šlo a přitom hledět na okolnosti, za nichž byl projev učiněn, a na zásady poctivého obchodního styku. Odvolací soud se přesvědčil z vyjádření žalobce i jeho právního předchůdce, že si chtěl zajistit nepromlčení nároku na zaplacení ceny zboží. Žalovaný v této dohodě v následující větě výslovně uznal dluh 2,306.377,96 Kč „co do důvodu a výše\". Proto tvrzení žalovaného resp. jeho právního zástupce, že neuznal tento dluh co do podstaty, je pouhou snahou zbavit se povinnosti dluh zaplatit. Stejně působí i další tvrzení žalovaného, na jehož základě soud prvního stupně vydal napadený rozsudek, že z dluhu je splatná jen částka 700.000,- Kč, poněvadž „případ s textilem\" nebyl ještě vyřešen. Odvolací soud dovodil, že hospodářský zákoník neznal pojem splatnosti dluhu a výrazem „splatnost\" označoval stejně jako prováděcí vyhláška č. 154/1975 Sb. pouze dobu, po kterou nebyl odběratel po obdržení faktury dodavatele ještě v prodlení. Proto veškeré úvahy o tom, že žalovaný ještě není povinen zaplatit žalobci částku 1,606.377,96 Kč, neboť nebyl splněn předpoklad pro jeho odpovědnost za dluh ve smyslu ust. § 71 odst. 2, § 78 nebo § 79 občanského zákoníku v tehdy platném znění, podle názoru odvolacího soudu odporují ustanovením § 165 a § 375 hosp. zák. a ustanovením vyhlášky č. 154/1975 Sb., Odvolací soud dále došel k závěru, že názor, přejatý soudem prvního stupně, že žalobce smí požadovat zaplacení částky 1,606.377,96 Kč až po pravomocném rozhodnutí soudu o náhradě škody, způsobené nevrácením textilního zboží v hodnotě 5,213.175,- Kč, je právně nezdůvodnitelný. Dohoda mezi účastníky ze dne 10. 12. 1993 totiž pouze předpokládá dohodu o době úhrady zbytku uznaného dluhu. Časový termín sice určuje slovy „po ukončení vyřešení případu s textilem\", ale chybí v ní jakýkoliv nástroj, který by účastníky donutil vůbec se dohodnout. Doba, na kterou soud prvního stupně odkázal žalobce, je tedy časově neomezená, lhůta k promlčení nároku na zaplacení dluhu je však jen desetiletá. Další otálení s vyslovením povinnosti žalovaného zaplatit žalobci celou dlužnou částku 2,306.377,96 Kč proto porušuje základní zásadu rovného postavení účastníků ve sporném řízení, zakotvenou v § 1 o. s. ř., a přináší jen prodlužování doby, po kterou měl žalovaný majetkový prospěch z prokázaného nezaplacení ceny odebraného zboží, v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku, chráněnou mimo jiné i ustanovením § 123 hosp. zák. Ze všech těchto důvodů odvolací soud změnil všechny výroky napadeného rozsudku tak, že uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobci celou vymáhanou jistinu a se zřetelem na zpětvzetí žaloby ohledně 18% úroku z prodlení s úhradou vymáhané částky zastavil řízení o tomto úroku. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ust. § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. a ust. § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolatel uvádí, že přestože napadl blanketovým odvoláním výrok ukládající mu povinnost zaplatit žalobci částku 700.000,- Kč a toto odvolání nedoplnil o odůvodnění, nepostupoval soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 209 a § 43 odst. 2 o. s. ř. a soud druhého stupně při odvolacím jednání pouze konstatoval, že neperfektnost odvolání není v daném případě překážkou jeho projednání a rozhodnutí. V písemném odůvodnění svého rozhodnutí se již odvolací soud s touto skutečností vůbec nevypořádává. Soudy obou stupňů svým postupem porušily podstatným způsobem svrchu cit. ustanovení o. s. ř. Soud odvolací nemohl odvolání řádně projednat, neboť mu nebylo známo, v jakém směru a z jakých důvodů je rozhodnutí soudu prvního stupně vůbec napadáno. Pokud nebylo postupováno podle § 43 o. s. ř., pak nebylo možno nejen rozhodovat ve věci, nýbrž ani řízení zastavit. Tímto postupem - tvrdí dovolatel - mu byla fakticky odňata možnost jednat před soudem ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Dovolatel namítá také promlčení částky 700.000,- Kč, neboť nemohla-li být podle hospodářského zákoníku doba splatnosti učiněna předmětem dohody ze dne 10. 12. 1993, poněvadž hospodářský zákoník splatnost závazku neznal, potom pohledávka v uvedené výši byla v době podání žaloby promlčena. Dovolatel má ostatně pochybnosti o tom, že souhlas věřitele s pozdějším zaplacením dluhu může mít vliv na počátek běhu promlčecí doby (pokud se nejedná např. o dohodu o narovnání podle § 585 obč. zák.). Pokud jde o měnící výrok o povinnosti zaplatit částku 1,606.377,96 Kč, dovolatel opět poukazuje na vznesenou námitku promlčení. Uznávací prohlášení nemá náležitosti podle ust. § 132 odst. 1 hosp. zák., protože v dohodě ze dne 31. 12. 1993 (zřejmě 10. 12. 1993) není specifikován důvod uznávaného závazku, když je zde uvedena pouze výše a pokud jde o důvod, je převzat text zákona, aniž by tento důvod byl blíže specifikován. Bez obou uvedených esenciálních náležitostí nemůže být uznání závazku účinné, absenci uvedení důvodu není možno překlenout výkla