29 Cdo 2073/2022 – Nejvyšší soud

29 Cdo 2073/2022-379 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka ve věci navrhovatele České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, za účasti L. V., zastoupeného Mgr. Lenkou Moravcovou, advokátkou, se sídlem v Dolních Břežanech, Náměstí Na Sádkách 701, PSČ 252 41, o umoření blankosměnky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 U 5/2017, o dovolání L. V. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2022, č. j. 29 Co 58/2022-343, takto: I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2022, č. j. 29 Co 58/2022-343, se v potvrzujícím výroku ve věci samé mění takto: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. října 2021, č. j. 34 U 5/2017-307, se ve výroku ve věci samé mění tak, že se prohlašuje za umořenou blankosměnka vystavená dne 30. března 2016 v Praze výstavcem INOXCORE s. r. o. na řad České spořitelny, a. s., místo placení v Praze, s doložkou bez protestu a avalovaná L. V., dle přílohy č. 1, která je nedílnou součástí výroku tohoto usnesení. II. Ve zbývající části se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2022, č. j. 29 Co 58/2022-343, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 18. října 2021, č. j. 34 U 5/2017-307, prohlásil za umořenou blankosměnku zajišťující pohledávku z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru č. XY s úvěrovým rámcem 2.000.000,- Kč (výrok I.) a uložil účastníku L. V. (dále též jen „L. V.“), aby zaplatil navrhovateli (České spořitelně, a. s.) na nákladech řízení částku 4.900,- Kč (výrok II.). Z obsahu spisu plyne, že 1) Navrhovatel se v řízení domáhal (návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 18. července 2017) umoření blankosměnky (s nevyplněnými údaji data splatnosti a směnečné sumy), kterou vystavila v Praze dne 30. března 2016 společnost INOXCORE s. r. o., identifikační číslo osoby 24 85 37 98 (dále též jen „výstavce“) na řad navrhovatele, obsahující doložku bez protestu, kterou za výstavce podepsal jeho jednatel (L. V.), jenž blankosměnku podepsal (i) jako směnečný rukojmí (dále jen „blankosměnka“); blankosměnka byla „administrativním pochybením“ zničena (skartována). 2) Usnesením ze dne ze dne 1. června 2018, č. j. 34 U 5/2017-62, soud prvního stupně ‒ odkazuje na § 304, § 305 odst. 1 a § 307 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“), vyzval toho, kdo má listinu (blankosměnku), aby se do 1 roku od vydání usnesení přihlásil u podepsaného soudu a podle možností listinu předložil nebo podal proti návrhu námitky. Současně určil, že nebude-li podán do jednoho měsíce od uplynutí uvedené lhůty další návrh na umoření listiny, soud řízení zastaví. Usnesení bylo doručeno (mimo jiné) navrhovateli, L. V., výstavci a Ing. Františku Červenkovi, jako insolvenčnímu správci výstavce (insolvenční řízení na majetek výstavce bylo zahájeno 20. července 2016, Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. září 2016, č. j. MSPH 77 INS 17016/2016-A-12, zjistil úpadek výstavce, prohlásil na jeho majetek konkurs a ustanovil jmenovaného insolvenčním správcem). 3) Proti tomuto usnesení podali výstavce a L. V. včasné námitky, ve kterých namítali, že „pohledávka“ byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného na majetek výstavce (dne 19. září 2016), pročež není zřejmé, z jakého důvodu nebyla vyplněna „směnka z roku 2015 a proč byla vystavena blankosměnka“; vyjádřili pochybnost o tom, zda blankosměnka vůbec existovala. 4) Dne 16. listopadu 2015 uzavřeli navrhovatel a výstavce smlouvu o kontokorentním úvěru s úvěrovým rámcem 1.000.000,- Kč; za výstavce jednal L. V. Úvěr byl zajištěn blankosměnkou vystavenou téhož dne výstavcem na řad navrhovatele (dále jen „původní blankosměnka“). Následně se navrhovatel a výstavce dohodli na „navýšení“ kontokorentu a uzavřeli (dne 30. března 2016) novou smlouvu o kontokorentním úvěru č. 3675005399 s úvěrovým rámcem 2.000.000,- Kč (dále též jen „smlouva o úvěru 2016“); úvěr byl zajištěn blankosměnkou (vystavenou na řad navrhovatele výstavcem dne 30. března 2016). Smlouva o úvěru 2016 rušila (a nahrazovala) předchozí smlouvu o úvěru. 5) Pohledávka ze smlouvy o úvěru 2016 nebyla řádně a včas hrazena; proto ji navrhovatel dne 15. srpna 2016 „převedl“ na tzv. evidenční pohledávku č. 421019439 (ve výši 1.724.746,- Kč), kterou výstavce rovněž neuhradil. V této souvislosti pracovnice navrhovatele omylem skartovala blankosměnku místo původní blankosměnky (viz protokol o komisionálním zničení ze dne 31. října 2016). Pohledávku se smlouvy o úvěru 2016 (jistina 1.724.746,- Kč a příslušenství 77.755,57 Kč) přihlásil navrhovatel do insolvenčního řízení výstavce; insolvenční správce i výstavce (jednající L. V.) ji v daném rozsahu uznali. 6) Navrhovatel podáním ze dne 3. června 2019 (doručeným soudu prvního stupně téhož dne) navrhl, aby soud prohlásil blankosměnku za umořenou. 7) Usnesením ze dne 5. října 2020, č. j. MSPH 77 INS 15636/2020-A-12, Městský soud v Praze (mimo jiné) zjistil úpadek L. V. a prohlásil na jeho majetek konkurs; usnesením ze dne 11. října 2021, č. j. MSPH 77 INS 15636/2020-B-26, zrušil konkurs na majetek L. V. z důvodu, že jeho majetek je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. 8) Usnesením ze dne 28. prosince 2021, č. j. MSPH 77 INS 17016/2016-B-112, Městský soud v Praze zrušil konkurs na majetek výstavce po splnění rozvrhového usnesení (ze dne 3. listopadu 2021, č. j. MSPH 77 INS 17016/2016-B-110). Na tomto základě soud prvního stupně – cituje § 305 odst. 1 a 2 z. ř. s. – dospěl k závěru, že navrhovatel má právní zájem na prohlášení blankosměnky za umořenou, když blankosměnkou zajištěná pohledávka (ze smlouvy o úvěru 2016) nebyla zaplacena, a navrhovatel se může „domoci pohledávky vůči dlužníku“ prostřednictvím zajištění „v podobě blankosměnky“. Za stavu, kdy námitky (proti umoření blankosměnky) měl zčásti za vyvrácené a zčásti za bezpředmětné, soud prvního stupně rozhodl, že se listina prohlašuje za umořenou (§ 313 odst. 2 z. ř. s.). Přitom je z usnesení soudu prvního stupně zjevné, že považoval za účastníky řízení navrhovatele a L. V., jimž usnesení (následně) doručil. Městský soud v Praze k odvolání L. V. usnesením ze dne 22. února 2022, č. j. 29 Co 58/2022-343, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (druhý výrok) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Odvolací soud – vycházeje z § 304 odst. 1, § 307 odst. 1 a § 313 z. ř. s. – v prvé řadě zdůraznil, že v dané věci se navrhovatel domáhá umoření blankosměnky (neúplné směnky, jež má být dodatečně vyplněna tak, jak bylo ujednáno), tj. listiny, kterou je třeba předložit k uplatnění práva, a tudíž ji lze i umořit (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2003, č. j. 24 Co 210/2003-27). Současně se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, podle nichž blankosměnka existovala a navrhovatel ji skartoval omylem. Konečně k odvolacím výhradám, podle nichž námitky proti návrhu na umoření blankosměnky vznesl (i) výstavce, který nebyl „jako vedlejší účastník“ předvoláván k jednáním (a následně se jednání neúčastnil ani insolvenční správce výstavce), doplnil, že v projednávané věci byl okruh účastníků stanoven správně (viz § 306 z. ř. s.), když L. V. je jednatelem výstavce a insolvenční řízení L. V. bylo (pravomocně) skončeno. Rovněž odvolací soud považoval za účastníky řízení (jen) navrhovatele a L. V., jimž usnesení (následně) doručil. Proti usnesení odvolacího soudu podal L. V. dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a to k řešení právní otázky, zda je možné umořit tzv. omylem skartovanou listinu (blankosměnku), jak na tento omyl pohlížet a zda lze blankosměnku následně „předložit k uplatnění práva“. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož blankosměnka existovala a byla omylem skartována, a proto byla správně prohlášena za umořenou; postrádá rovněž „podrobnější odůvodnění“ samotné (ne)možnosti umořit blankosměnku, pročež považuje rozhodnutí soudů obou stupňů za nepřezkoumatelná (či přezkoumatelná velmi obtížně). V této souvislosti obecně připomíná, že blankosměnka je úmyslně neúplná směnka, která se stává „hotovou“ směnkou až po vyplnění zákonem vyžadovaných náležitostí. Právo vyplnit blankosměnku se vztahuje „pouze k jedné konkrétní listině“; není-li této listiny, není možné využití vyplňovacího práva a dochází tak k dodatečné nemožnosti jeho výkonu. Dojde-li ke ztrátě či zničení blankosměnky, ke které se váže vyplňovací právo, nelze jednoduše vytvořit blankosměnku novou a považovat věc bez dalšího za vyřízenou. Vzhledem k akcesoritě vyplňovacího práva k přesně určené listině by bylo n