29 Cdo 2102/2013 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2102/2013 citace  Právní věta:Částka odpovídající dani z přidané hodnoty, obsažená v nejvyšším podání, za něž byl vydražiteli udělen příklep prodávané nemovitosti patřící do obchodního majetku povinného, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zůstává majetkem povinného až do jejího odvedení na osobní daňový účet povinného vedený u místně příslušného správce daně. Je-li před odvedením této částky prohlášen konkurs na majetek povinného podle zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění účinném do 31. 12. 2007), soud (při výkonu rozhodnutí) nebo soudní exekutor (při exekuci) ji vydá (je povinen ji vydat) jako součást majetku náležejícího do konkursní podstaty úpadce správci konkursní podstaty úpadce, aniž by se o tom vydávalo zvláštní rozhodnutí. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2015 Spisová značka:29 Cdo 2102/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2102.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Daň z přidané hodnoty Konkurs Exekuce Dotčené předpisy:§ 108 odst. 3 předpisu č. 235/2004Sb. § 6 ZKV § 13 odst. 6 ZKV § 14 odst. 1 písm. a/ a e/) ZKV § 75 předpisu č. 120/2001Sb. § 87 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. § 568 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:7. 1. 2016 Publikováno ve sbírce pod číslem:71 / 2016 Anotace:Žalobkyně (správkyně konkursní podstaty úpadce) se domáhala vůči žalovanému (soudnímu exekutorovi), aby vydal do konkursní podstaty úpadce částku 3 076 078 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl pověřen provedením exekuce na majetek pozdějšího úpadce, přičemž exekuce byla provedena a vydražitelé uhradili nejvyšší podání, takže příslušnému finančnímu úřadu vznikla pohledávka z titulu daně z přidané hodnoty, tj. 3 076 078 Kč, kterou žalovaný v zákonném termínu neodvedl finančnímu úřadu. Po prohlášení konkursu na majetek úpadce rozhodly soudy v exekučním řízení, že částka nepatří do rozdělované podstaty a měla být vydána správci daně po zaplacení nejvyššího podání. Soud prvního stupně uložil žalovanému, aby vydal do konkursní podstaty úpadce částku 3 076 078 Kč se zákonným úrokem z prodlení a uvedl, že dnem prohlášení konkursu na majetek úpadce se nositelem práv, ale i povinností, které úpadce dosud nesplnil, stala žalobkyně jako správkyně konkursní podstaty úpadce, a proto je žaloba důvodná. K odvolání žalovaného odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uvedl, že částka odpovídající dani z přidané hodnoty z prodeje nemovitostí patřících do obchodního majetku povinného nepatří do rozdělované exekuční podstaty a soud nebo soudní exekutor ji odvede na osobní daňový účet povinného vedený u místně příslušného správce daně, jakmile bylo zaplaceno nejvyšší podání. Odvolací soud uvedl, že se jedná o pohledávku státu vůči úpadci, která se neuspokojuje z rozdělované exekuční podstaty, ale přímo soudem nebo soudním exekutorem. Žalovaný (soudní exekutor) tedy dle odvolacího soudu porušil svou povinnost, jestliže neodvedl daň z přidané hodnoty po zaplacení nejvyššího podání, přičemž plátcem daně je povinný (úpadce). Byl-li však prohlášen konkurs na majetek povinného a je-li vydáno rozvrhového usnesení v exekuci prováděním exekuce, uplatní se § 14 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 328/1991 Sb., z čehož plyne závěr odvolacího soudu, že nositelem povinnosti zaplatit daň z přidaného hodnoty z prodeje nemovitostí úpadce je správce konkursní podstaty (tedy žalobkyně). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání a Nejvyšší soud se zabýval řešením otázky, zda neodvedená částka odpovídající dani z přidané hodnoty za převod obchodního majetku při provádění exekuce, která nepatří do rozdělované exekuční podstaty a o níž nelze rozhodovat rozvrhovým usnesením, náleží po prohlášení konkursu na majetek povinného do konkursní podstaty povinného, a zda nositelem povinnosti zaplatit daň z přidané hodnoty z prodeje nemovitostí povinného se stává správce konkursní podstaty úpadce, nebo jím zůstává soudní exekutor. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 24. 2. 2016IV.ÚS 640/16Musil Janodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost6. 9. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2102/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. Hany Neštické, advokátky, se sídlem v Praze 2, Ječná 550/1, PSČ 120 00, jako správkyně konkursní podstaty úpadce K + L STAVBY PRAHA, s. r. o., identifikační číslo osoby 25634712, zastoupené Mgr. PaedDr. Josefem Neštickým, advokátem, se sídlem v Praze 2, Ječná 550/1, PSČ 120 00, proti žalovanému JUDr. Vladimíru Plášilovi, soudnímu exekutorovi, se sídlem v Praze 7, Tusarova 25, PSČ 170 00, zastoupenému JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 1302/18, PSČ 170 00, o „vydání“ částky 3.076.078 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 196/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2013, č. j. 35 Co 541/2012-128, takto: I. Dovolání se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2013, č. j. 35 Co 541/2012-128, kterou odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, jakož i v rozsahu, v němž směřuje proti druhému a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu. II. V rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 3.076.078 Kč, se dovolání zamítá. III. Rozsudek odvolacího soudu se zrušuje: a/ v té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně úroku z prodlení z částky 3.076.078 Kč za dobu od 1. ledna 2007 do 27. července 2010, b/ v té části prvního výroku, kterou odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, c/ ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení. Věc se ve zrušeném rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou 13. října 2010 se žalobkyně (správkyně konkursní podstaty úpadce K + L STAVBY PRAHA, s. r. o.) domáhala vůči žalovanému (JUDr. Vladimíru Plášilovi, soudnímu exekutorovi) toho, aby „vydal“ do konkursní podstaty úpadce částku 3.076.078 Kč, se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. ledna 2007 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že: 1/ Žalovaný byl pověřen provedením exekuce na majetek pozdějšího úpadce. 2/ Exekuce byla provedena: a/ prodejem označených nemovitostí pozdějšího úpadce příklepem na nejvyšší podání ve výši 16 miliónů Kč, b/ prodejem označených nemovitostí pozdějšího úpadce příklepem na nejvyšší podání ve výši 193.514 Kč. 3/ V obou případech usnesení o příklepu nabyla právní moci (3. srpna 2005 a 15. prosince 2005) a vydražitelé uhradili nejvyšší podání, takže příslušnému finančnímu úřadu vznikla pohledávka z titulu daně z přidané hodnoty ve výši 19 % z uvedených částek, tj. celkem ve výši „3.076.078 Kč“, kterou žalovaný v zákonném termínu neodvedl finančnímu úřadu. 4/ Po prohlášení konkursu na majetek úpadce (16. října 2006) rozhodly soudy v exekučním řízení (exekuční soud prvního stupně ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu) o rozvrhu podstaty z prodeje úpadcových nemovitostí konečným způsobem tak, že částka odpovídající dani z přidané hodnoty nepatří do rozdělované podstaty a po zaplacení nejvyššího podání měla být vydána (v zákonné lhůtě) správci daně. 5/ Jelikož daňová pohledávka nebyla uspokojena před prohlášením konkursu na majetek úpadce a celý výnos dražeb se ke dni prohlášení konkursu nacházel na účtu žalovaného, náleží i žalovaná částka do konkursní podstaty úpadce, kde bude v konkursním režimu řešena i daňová pohledávka státu (daňovým dlužníkem je úpadce). Rozsudkem ze dne 16. května 2012, č. j. 14 C 196/2010-90, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 7 o žalobě tak, že: 1/ Uložil žalovanému, aby „vydal“ do konkursní podstaty úpadce částku 3.076.078 Kč, se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. ledna 2007 do 27. července 2010 (bod I. výroku). 2/ Zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení za dobu od 28. července 2010 do zaplacení (bod II. výroku). 3/ Rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku). Soud prvního stupně - vycházeje z ustanovení § 6, § 13 odst. 6 a § 14 odst. 1 písm. a/ a e/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), z ustanovení § 75 a § 87 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční čin