29 Cdo 2102/2013 – Nejvyšší soud

29 Cdo 2102/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. Hany Neštické, advokátky, se sídlem v Praze 2, Ječná 550/1, PSČ 120 00, jako správkyně konkursní podstaty úpadce K + L STAVBY PRAHA, s. r. o., identifikační číslo osoby 25634712, zastoupené Mgr. PaedDr. Josefem Neštickým, advokátem, se sídlem v Praze 2, Ječná 550/1, PSČ 120 00, proti žalovanému JUDr. Vladimíru Plášilovi, soudnímu exekutorovi, se sídlem v Praze 7, Tusarova 25, PSČ 170 00, zastoupenému JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 1302/18, PSČ 170 00, o „vydání“ částky 3.076.078 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 196/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2013, č. j. 35 Co 541/2012-128, takto: I. Dovolání se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2013, č. j. 35 Co 541/2012-128, kterou odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, jakož i v rozsahu, v němž směřuje proti druhému a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu. II. V rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 3.076.078 Kč, se dovolání zamítá. III. Rozsudek odvolacího soudu se zrušuje: a/ v té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně úroku z prodlení z částky 3.076.078 Kč za dobu od 1. ledna 2007 do 27. července 2010, b/ v té části prvního výroku, kterou odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, c/ ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení. Věc se ve zrušeném rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou 13. října 2010 se žalobkyně (správkyně konkursní podstaty úpadce K + L STAVBY PRAHA, s. r. o.) domáhala vůči žalovanému (JUDr. Vladimíru Plášilovi, soudnímu exekutorovi) toho, aby „vydal“ do konkursní podstaty úpadce částku 3.076.078 Kč, se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. ledna 2007 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že: 1/ Žalovaný byl pověřen provedením exekuce na majetek pozdějšího úpadce. 2/ Exekuce byla provedena: a/ prodejem označených nemovitostí pozdějšího úpadce příklepem na nejvyšší podání ve výši 16 miliónů Kč, b/ prodejem označených nemovitostí pozdějšího úpadce příklepem na nejvyšší podání ve výši 193.514 Kč. 3/ V obou případech usnesení o příklepu nabyla právní moci (3. srpna 2005 a 15. prosince 2005) a vydražitelé uhradili nejvyšší podání, takže příslušnému finančnímu úřadu vznikla pohledávka z titulu daně z přidané hodnoty ve výši 19 % z uvedených částek, tj. celkem ve výši „3.076.078 Kč“, kterou žalovaný v zákonném termínu neodvedl finančnímu úřadu. 4/ Po prohlášení konkursu na majetek úpadce (16. října 2006) rozhodly soudy v exekučním řízení (exekuční soud prvního stupně ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu) o rozvrhu podstaty z prodeje úpadcových nemovitostí konečným způsobem tak, že částka odpovídající dani z přidané hodnoty nepatří do rozdělované podstaty a po zaplacení nejvyššího podání měla být vydána (v zákonné lhůtě) správci daně. 5/ Jelikož daňová pohledávka nebyla uspokojena před prohlášením konkursu na majetek úpadce a celý výnos dražeb se ke dni prohlášení konkursu nacházel na účtu žalovaného, náleží i žalovaná částka do konkursní podstaty úpadce, kde bude v konkursním režimu řešena i daňová pohledávka státu (daňovým dlužníkem je úpadce). Rozsudkem ze dne 16. května 2012, č. j. 14 C 196/2010-90, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 7 o žalobě tak, že: 1/ Uložil žalovanému, aby „vydal“ do konkursní podstaty úpadce částku 3.076.078 Kč, se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. ledna 2007 do 27. července 2010 (bod I. výroku). 2/ Zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení za dobu od 28. července 2010 do zaplacení (bod II. výroku). 3/ Rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku). Soud prvního stupně - vycházeje z ustanovení § 6, § 13 odst. 6 a § 14 odst. 1 písm. a/ a e/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), z ustanovení § 75 a § 87 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, z ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů a z ustanovení § 568 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) - dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 1/ Není důvodná námitka žalovaného, že o částce odpovídající dani z přidané hodnoty již pravomocně rozhodl odvolací soud v exekuční věci úpadce, jelikož výroková část onoho rozhodnutí se této částky netýká. Závěr obsažený v důvodech tohoto rozhodnutí (že částka představující daň z přidané hodnoty z ceny vydražených nemovitostí nepatří do rozdělované podstaty) je nutno chápat tak, že odvolací soud má na mysli rozdělovanou podstatu v exekučním řízení nikoli majetkovou (správně konkursní) podstatu ve smyslu zákona o konkursu a vyrovnání. 2/ Žalovaný v době do prohlášení konkursu na majetek úpadce neodvedl částku odpovídající dani z přidané hodnoty správci daně. 3/ Dnem prohlášení konkursu na majetek úpadce se nositelem práv (úpadce), ale i povinností, které úpadce dosud nesplnil, stala žalobkyně jako správkyně konkursní podstaty úpadce; proto je důvod žalobě vyhovět, včetně úroků z prodlení za dobu od 1. ledna 2007 do 27. července 2010, tedy do doby, než žalovaný předmětnou částku složil do deposita podle § 75 exekučního řádu. 4/ Zamítnutí žaloby co do úroků z prodlení za dobu od 28. července 2010 do zaplacení je odůvodněno tím, že od uvedeného data je požadovaná jistina deponována (ve smyslu § 75 exekučního řádu) v úschově soudního exekutora, čímž nastaly (ve smyslu ustanovení § 568 obč. zák.) „účinky splnění závazku z hlediska prodlení“. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem: 1/ Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (první výrok). 2/ Změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (první výrok). 3/ Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 4/ Uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 153.840 Kč (třetí výrok). Odvolací soud dospěl po doplnění dokazování a po přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně k závěru, že odvolání žalovaného „v zásadě“ není důvodné a k odvolacím námitkám uzavřel, že: 1/ Ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2008, sp. zn. Cpjn 6/2007, uveřejněného pod číslem 69/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 69/2008“), plyne, že částka odpovídající dani z přidané hodnoty z prodeje nemovitostí patřících do obchodního majetku povinného nepatří do rozdělované exekuční podstaty a soud nebo soudní exekutor ji odvede na osobní daňový účet povinného vedený u místně příslušného správce daně, jakmile bylo zaplaceno nejvyšší podání, aniž by o tom vydával zvláštní rozhodnutí. 2/ Skutečnost, že částka odpovídající dani z přidané hodnoty z prodeje nemovitostí patřících do obchodního majetku povinného nepatří do rozdělované exekuční podstaty, neznamená, že nepatří ani úpadci (do jeho konkursní podstaty). Jde o pohledávku státu vůči úpadci, která se neuspokojuje z rozdělované exekuční podstaty ale jiným způsobem (přímo soudem nebo soudním exekutorem). 3/ Žalovaný tedy porušil svou povinnost, jestliže neodvedl daň z přidané hodnoty po zaplacení nejvyššího podání. I když daň z přidané hodnoty odvádí soud nebo soudní exekutor, plátcem daně je povinný (úpadce), a to z částky získané prodejem jeho majetku. 4/ Byl-li prohlášen konkurs na majetek povinného a je-li vydání rozvrhového usnesení v exekuci prováděním exekuce [jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 20 Cdo 4368/2010 (usnesení je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu)], pak se uplatní ustanovení § 14 odst. 1 písm. a/ a e/ ZKV a odtud plynoucí závěr, že nositelem povinnosti zaplatit daň z přidané hodnoty z prodeje nemovitostí úpadce je správce konkursní podstaty (v daném případě žalobkyně). 5/ Nepřiléhavá je námitka nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně, podložená poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 399/2003 (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2007, pod číslem 24), týkající se účinků notářské úschovy. Složitelem a osobou, která v této věci přijala peníze do úschovy podle us