29 Cdo 2352/2024 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2352/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2025 Spisová značka:29 Cdo 2352/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.2352.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Notářský zápis Smlouva o úvěru Odklad výkonu rozhodnutí Zastavení exekuce Konkurs Postoupení pohledávky Exekuční titul Insolvenční řízení Insolvenční řízení (účinky, zahájení) Pohledávka Žaloba určovací Splnění závazku Dotčené předpisy:§ 140c IZ. § 141a IZ. § 43 odst. 2 předpisu č. 120/2001 Sb. § 109 odst. 1 písm. a) IZ. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:20. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2352/2024-103 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Tafano group, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Radlická 3301/68, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 03 82 29 15, zastoupeného JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Václavské náměstí 832/19, PSČ 110 00, proti žalovanému Butterfly Factory s. r. o., se sídlem v Praze 2, Na Folimance 2155/15, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 08 42 70 71, o určení právní skutečnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 184/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2024, č. j. 62 Co 93/2024-47, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2024, č. j. 62 Co 93/2024-47, se mění takto: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. února 2024, č. j. 37 C 184/2023-35, se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: Žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 28. srpna 2023 se žalobce (Tafano group, s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (Butterfly Factory s. r. o.) určení, že společnost Elory capital, s. r. o. (dále jen „společnost E“) poskytla v souladu s notářským zápisem s doložkou vykonatelnosti ze dne 29. listopadu 2021, sp. zn. NZ 443/2021 (dále jen „notářský zápis“), ve prospěch (označeného) bankovního účtu žalovaného finanční prostředky ve výši 5 miliónů Kč. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 12. února 2024, č. j. 37 C 184/2023-35, řízení o žalobě zastavil (výrok I.), rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci (výrok II.) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 25. března 2024, č. j. 62 Co 93/2024-47, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Soudy obou stupňů vyšly z toho, že předmětem řízení je požadavek žalobce vůči žalovanému na určení splnění podmínky oprávněným (společností E) ve smyslu § 43 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů, a to na základě tvrzení, podle nichž: 1) Společnost E uzavřela s žalovaným dne 29. listopadu 2021 smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému (způsobem a za podmínek blíže specifikovaných) peněžní prostředky v celkové výši 5 miliónů Kč; žalovaný se (mimo jiné) zavázal splatit úvěr do 31. prosince 2021 (dále jen „smlouva o úvěru“). Závazek vrátit poskytnutý úvěr byl zajištěn notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti [§ 71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)] z téhož dne. 2) Dne 31. srpna 2022 bylo zahájeno exekuční řízení vedené soudním exekutorem JUDr. Erikem Smolou, Exekutorský úřad Strakonice, pod sp. zn. 212 EX 608/22. Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 7. prosince 2022, č. j. 20 EXE 2775/2022-25, odložil exekuci do právní moci rozhodnutí o návrzích na zastavení exekuce, když společnost E nedoložila (způsobem předvídaným § 43 odst. 2 exekučního řádu) splnění podmínky spočívající v poskytnutí finančních prostředků na účet žalovaného. 3) Dne 14. listopadu 2022 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn insolvenční návrh (podaný dne 11. listopadu 2022 věřitelem Ing. Petrem Slabihoudkem) na majetek žalovaného. Usnesením ze dne 20. února 2023, č. j. MSPH 99 INS 17913/2022-A-28, Městský soud v Praze (jako insolvenční soud) zjistil úpadek žalovaného, prohlásil konkurs na jeho majetek a ustanovil insolvenčního správce; usnesení nabylo právní moci dne 21. června 2023. Do insolvenčního řízení žalovaného přihlásila společnost E vykonatelnou pohledávku ze smlouvy o úvěru, kterou insolvenční správce popřel na přezkumném jednání dne 5. června 2023 co do pravosti, výše i pořadí (a insolvenční soud přezkoumal jako nevykonatelnou). 4) Podle tvrzení žalobce postoupila společnost E pohledávku ze smlouvy o úvěru žalobci smlouvou ze dne 26. června 2023. Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z § 109 odst. 1 písm. a) a c), § 141a a § 140c zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenčního zákona), a z § 43 odst. 2 exekučního řádu – ve shodě se soudem prvního stupně zdůraznil, že žalobce uplatnil nárok proti žalovanému až poté, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek žalovaného, byl zjištěn jeho úpadek a rozhodnuto o způsobu řešení úpadku konkursem. Žaloba „směřuje na určení splnění právní skutečnosti tak, aby byla splněna podmínka vykonatelnosti notářského zápisu“; deklarace takové právní skutečnosti má vliv na to, zda byl notářský zápis v exekuci podkladem pro pověření exekutora. Jelikož žaloba nesměřuje proti „spoludlužníkům“, ale vůči žalovanému, jde o zajištění podkladu pro nařízení exekuce, které se týká (mimo jiné) majetkové podstaty žalovaného [jde o „obecnou“ pohledávku (nikoli o pohledávku podle § 168 a § 169 insolvenčního zákona), kterou je nutno uplatnit přihláškou v insolvenčním řízení]. Žalobce „uvedeným řízením“ obchází „podstatu“ insolvenčního řízení; případný nedostatek listiny předvídané § 43 odst. 2 exekučního řádu pro účely vedení exekuce vůči spoludlužníkům žalovaného nelze zhojit v řízení vedeném toliko proti osobě v úpadku. Jelikož nebyly splněny podmínky pro vedení řízení o žalobě, dospěl odvolací soud k závěru, podle něhož soud prvního stupně řízení po právu zastavil (s upřesněním, že tak učinil podle § 141a a § 140c insolvenčního zákona). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále též jen „o. s. ř.“) k řešení právních otázek, které (podle jeho názoru) dílem odvolací soud vyřešil v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu, a dílem dosud Nejvyšším soudem nezodpovězených, vztahujících se k (ne)možnosti projednat žalobu na určení právní skutečnosti (§ 43 odst. 2 exekučního řádu) podanou v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka. Dovolatel namítá, že „deklaratorní rozsudek o žalobě o určení má de facto charakter opětovného přípustného nařízení exekuce, která ve vztahu k majetkové podstatě nebude a nemůže být prováděna“. Podáním žaloby neobchází (nemůže obcházet) podstatu insolvenčního řízení, neboť s ohledem na nemožnost provedení exekuce na majetek žalovaného [§ 109 odst. 1 písm. a) a § 140e insolvenčního zákona] se nemůže z jeho majetku mimo insolvenční řízení uspokojit. Jediným cílem žalobce je „získání“ rozsudku o splnění podmínky podle § 43 odst. 2 exekučního řádu proti spoludlužníkům žalovaného, kteří „vystupují“ (vedle žalovaného) jako povinní v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 20 EXE 2775/2022 (sp. zn. 212 EX 608/22). V zahájeném řízení o splnění podmínky tak lze pokračovat za použití analogické aplikace § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, přičemž v daném řízení vydaný rozsudek bude mít povahu „opětovného nařízení exekuce“. Konečně dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku dopadu režimu § 140c insolvenčního zákona na danou věc, když pominul, že nebyly splněny podmínky pro zahájení incidenčního sporu. Žalobce uplatnil v insolvenčním řízení dlužníka vykonatelnou pohledávku, insolvenční správce ji jako vykonatelnou posoudil a uznal (nepopřel). Přitom potřeba kvalifikovaného potvrzení o splnění podmínky vznikla až po rozhodnutí o úpadku žalovaného, aniž by současně šlo o podklad pro nařízení exekuce. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení právní otázky dovolatelem otevřené, dosud Nejvyšším soudem nezodpovězené. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle § 43 exekučního řád