29 Cdo 244/2023 — Nejvyšší soud

29 Cdo 244/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2024 Spisová značka:29 Cdo 244/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.244.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkurs Věřitel Přihláška pohledávky Dotčené předpisy:§ 22 odst. 2 ZKV Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 244/2023 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v konkursní věci úpadce MASOSPOL a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 4, Libušská 319/126, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 45274738, o návrhu konkursního věřitele na vydání rozhodnutí o zařazení jeho pohledávek do seznamu přihlášených pohledávek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 89 K 36/2001, o dovolání konkursního věřitele SAPARIA a. s., se sídlem v Praze 4, Libušská 319/126, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 26117649, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze, Na Strži 2102/61a, PSČ 140 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2022, č. j. 3 Ko 22/2021-849, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 14. června 2021, č. j. 89 K 36/2011-756, Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) zamítl návrh konkursního věřitele SAPARIA a. s. (dále jen „věřitel S“) na zařazení jeho pohledávky (P49) v celkové výši 258.833.709,48 Kč (dále jen „první pohledávka“), přihlášené 1. března 2021 z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v zaplacení části kupní ceny podle kupní smlouvy ze dne 22. října 1999 (dále jen „kupní smlouva“) [bod I. výroku] a na zařazení jeho pohledávky (P50) v celkové výši 165.000.000 Kč (dále jen „druhá pohledávka“), přihlášené 18. března 2021 z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v zániku zatížení nemovitostí úpadce (MASOSPOL a. s. v likvidaci) [bod II. výroku]. 2. K odvolání věřitele S Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu s tím, že pouze upravil znění výroku tak, aby z něj bylo zřejmé, že se zamítá návrh na zařazení pohledávek věřitele S „do seznamu přihlášených pohledávek“. 3. Odvolací soud vyšel z obsahu konkursního spisu, zejména pak z toho, že: [1] Konkursní soud usnesením ze dne 24. dubna 2002, č. j. 89 K 36/2001-30, prohlásil na majetek úpadce konkurs, současně ustavil správce konkursní podstaty a vyzval věřitele, aby ve lhůtě 60 dnů ode dne prohlášení konkursu přihlásili všechny své pohledávky. [2] První přezkumné jednání se konalo dne 5. dubna 2004. Konečná (propadná) lhůta k přihlášení pohledávek do konkursu tak uplynula podle § 22 odst. 2 věty první zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) dne 5. června 2004. [3] Přihláškou ze dne 22. února 2021, doručenou konkursnímu soudu dne 1. března 2021 (P49), a přihláškou ze dne 18. března 2021, doručenou konkursnímu soudu téhož dne (P50), věřitel S nově přihlásil do konkursního řízení úpadce první a druhou pohledávku (mimo jiné) s odůvodněním, že věřitel S podal žalobu na vyloučení nemovitostí (jež byly předmětem kupní smlouvy) z konkursní podstaty (do jejíhož soupisu byly zapsány správcem konkursní podstaty dne 4. srpna 2009), která byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2019, č. j. 58 Cm 7/2017-429, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2020, č. j. 13 Cmo 15/2019-467. [4] Vrchní soud v Praze založil své rozhodnutí ze dne 3. června 2020 zejména na závěrech, podle kterých: a) Pozdější úpadce (jako prodávající) uzavřel před prohlášením konkursu s věřitelem S (jako kupujícím) kupní smlouvu. Věřitel S nesplnil smluvní povinnost zaplatit část kupní ceny ve výši 165.000.000 Kč do 7 dnů od uzavření kupní smlouvy. K zániku pohledávky úpadce (z nedoplatku kupní ceny) nemohlo dojít započtením, neboť věřiteli S vůči úpadci neplynulo přímé právo, které by mohl k započtení použít. b) Správce konkursní podstaty dopisem ze dne 12. srpna 2002 vyzval věřitele S k doplacení části kupní ceny s tím, že nebude-li výzvě vyhověno, od kupní smlouvy ke dni 1. září 2002 odstupuje. Šlo o řádné, včas učiněné, odstoupení od kupní smlouvy s odkládací podmínkou. Tímto odstoupením účinným od 1. září 2002 byla dle § 48 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, od počátku zrušena kupní smlouva. Následné zpětvzetí odstoupení správce konkursní podstaty ze dne 29. října 2002 bylo irelevantní, neboť nebylo akceptováno protistranou. [5] Konkursní soud postoupil doručené přihlášky pohledávek (P49 a P50) k vyjádření správci konkursní podstaty, jenž zaslal věřiteli S vyrozumění podle § 22 odst. 2 věty druhé ZKV o tom, že k přihláškám pohledávek P49 a P50 se nepřihlíží, protože byly podány po uplynutí dvouměsíční propadné lhůty běžící od prvního přezkumného jednání, jež skončila dne 5. června 2004. 4. Na tomto základě odvolací soud – odkazuje na § 7, § 13 odst. 2 písm. c/ a § 22 odst. 2 ZKV – přitakal závěru konkursního soudu (jakož i správce konkursní podstaty) o tom, že přihlášky pohledávek podal věřitel S opožděně, ač mu v jejich včasném přihlášení objektivně nic nebránilo, pročež k těmto přihláškám nelze v konkursu přihlédnout. 5. Přitom zdůraznil, že věřitel S uplatnil pohledávky z kupní smlouvy zaniklé odstoupením správce konkursní podstaty, účinným ke dni 1. září 2002. Jde tedy o pohledávky, které vznikly (dle přihlášek měly vzniknout) přede dnem 5. června 2004, kdy skončila propadná přihlašovací lhůta dle § 22 odst. 2 věty první ZKV, přičemž nejde o pohledávky za podstatou dle § 31 odst. 2 ZKV. Takovéto pohledávky byl věřitel S povinen v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 1418/2009, uplatnit přihláškou do konkursu podanou do konce uvedené propadné lhůty určené k přihlášení pohledávek, chtěl-li v rámci konkursu docílit jejich poměrného uspokojení. V tomto směru je (v souladu se závěry plynoucími z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 325/2012) také bez významu skutečnost, zda si byl věřitel S zániku (zrušení) kupní smlouvy vědom, stejně jako okamžik, kdy správce konkursní podstaty uplatnil důsledky zrušení této smlouvy, nebo kdy bylo v řízení o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty pravomocně rozhodnuto o zamítnutí vylučovací žaloby se závěrem, který dříve nastalé zrušení kupní smlouvy „pouze verifikoval“ (nikoliv konstituoval). 6. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel S dovolání, jehož přípustnost opírá (dle obsahu dovolání) o ustanovení § 237 a § 238a odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení. 7. Podle dovolatele se Nejvyšší soud dosud ve své rozhodovací praxi nezabýval řešením námitky, že pohledávka věřitele vznikla až nesprávným jednáním správce konkursní podstaty, který sepsal nemovitosti ve vlastnictví věřitele do konkursní podstaty úpadce a odstoupil od kupní smlouvy, ačkoliv své odstoupení vzal zpět, čímž je kupní smlouva nadále platná. S názorem dovolatele, že nedošlo k odstoupení od kupní smlouvy, se následně ztotožnil rovněž Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 30. května 2022, sp. zn. 29 Cdo 3019/2020 (kterým v řízení o vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce vyhověl dovolání věřitele S a zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2020). 8. Dovolatel zdůrazňuje, že nemohl svou pohledávku řádně a včas přihlásit, neboť dle § 22 odst. 2 ZKV je stanovena propadná lhůta v délce dvou měsíců od konání přezkumného jednání, přičemž věřitel nemohl tuto lhůtu akceptovat, jelikož jeho pohledávka mohla vzniknout nejdříve až provedeným soupisem majetkové podstaty v roce 2009, spíše ale až pravomocným skončením řízení o vylučovací žalobě. Správce konkursní podstaty neposkytoval věřiteli S během příslušných jednání potřebnou součinnost, přičemž si měl být vědom toho, že nemovitosti pojme do konkursní podstaty. Dovolatele však nadále udržoval v dobré víře ohledně platnosti kupní smlouvy. 9. Správce konkursní podstaty ve vyjádření navrhuje dovolání věřitele S odmítnout, případně zamítnout, s tím, že přihlášky pohledávek věřitele S jsou opožděné a nelze k nim proto v konkursním řízení úpadce přihlížet. 10. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihl