29 Cdo 2557/2021 – Nejvyšší soud

29 Cdo 2557/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2023 Spisová značka:29 Cdo 2557/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.2557.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Směnka Směnečný a šekový platební rozkaz Dotčené předpisy:čl. I § 75 předpisu č. 191/1950 Sb. čl. I § 76 předpisu č. 191/1950 Sb. čl. I § 4 předpisu č. 191/1950 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2557/2021-154 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce G. B., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Petrem Burečkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jurečkova 643/20, PSČ 702 00, proti žalovanému V. V., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Knoblochem, advokátem, se sídlem v Plzni, Boettingerova 2902/26, PSČ 301 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 94/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2020, č. j. 12 Cmo 124/2020-109, ve znění usnesení ze dne 3. září 2020, č. j. 12 Cm 124/2020-128, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2020, č. j. 12 Cmo 124/2020-109, ve znění usnesení ze dne 3. září 2020, č. j. 12 Cm 124/2020-128, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, doručeným Krajskému soudu v Plzni 25. října 2013, se žalobce (GIENGER BOHEMIA, s. r. o.) domáhal vůči 1/ společnosti V. (dále jen „společnost V) a 2/ žalovanému plnění ze směnky vlastní vystavené v „XY“ dne 1. února 2012 společností V na řad žalobce, znějící na směnečný peníz 1.500.000 Kč, splatné 30. června 2013, za jejíž zaplacení přezval směnečné rukojemství žalovaný (dále též jen „sporná směnka“). 2. Krajský soud v Plzni směnečným platebním rozkazem ze dne 20. listopadu 2013, č. j. 44 Cm 230/2013-20, návrhu žalobce vyhověl a uložil společnosti V a žalovanému, aby zaplatili společně a nerozdílně zaplatit směnečný peníz ve výši 1.439.096 Kč s 6% úrokem od 1. července 2013 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 4.796,98 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 115.810 Kč. 3. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný námitky, v nichž především zpochybnil platnost sporné směnky, namítaje, že údaj místa vystavení i místa placení (obsahující v obou případech označení „XY“) je na směnce uveden alternativním způsobem, když obec XY je zcela samostatnou, na městě XY nezávislou, obcí. Dále žalovaný namítal, že údaj data splatnosti byl na směnku doplněn neoprávněně, že sporná směnka neměla ke svému vystavení žádný důvod, že domicilační doložka (určuje-li jako domiciliáta žalobce coby remitenta sporné směnky) je neplatná a konečně že směnečný platební rozkaz neměl být v dané věci vůbec vydán, neboť žalobce nepředložil spolu s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu originál sporné směnky. 4. Usnesením ze dne 30. srpna 2019, č. j. 44 Cm 230/2013-57, soud prvního stupně vyloučil řízení o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu k samostatnému řízení. 5. Rozsudkem ze dne 27. ledna 2020, č. j. 44 Cm 94/2019-76, soud prvního stupně směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti (bod I. výroku) a uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů námitkového řízení částku 39.546 Kč (bod II. výroku). 6. Soud prvního stupně vyšel při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že: [1] Místo vystavení je na sporné směnce označeno údajem „XY“. Směnka je domicilována u žalobce, který je na směnce označen obchodní firmou a identifikačním číslem. V domicilační doložce je též uvedena adresa: „XY“. [2] V obchodním rejstříku byla v období od 6. února 1996 do 27. února 2014 jako sídlo žalobce zapsána adresa „XY (do 6. prosince 2005 bylo zapsáno PSČ XY). Od 27. února 2014 je pak jako sídlo žalobce v obchodním rejstříku zapsána adresa „XY“. [3] Obec XY se nachází v okrese XY a je samostatnou obcí. 7. Po provedeném dokazování soud prvního stupně – odkazuje (mimo jiné) na ustanovení čl. I. § 75, § 78, § 48 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) – dospěl k závěru, že se žalovanému prostřednictvím včas uplatněných námitek správnost vydaného směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo. 8. Přitom zdůraznil, že sporná směnka obsahuje všechny náležitosti vyžadované ustanovením čl. I. § 75 směnečného zákona, a to včetně určitého údaje místa vystavení a místa placení. Podle soudu prvního stupně není ani jedna z uvedených náležitostí uvedena alternativním způsobem, jak namítal žalovaný, ale naopak jde o určení zcela nezaměnitelné a jednoznačné, umožňující identifikovat konkrétní místo. Údaj „XY“ představuje „běžné místní označení“, které navíc bylo uvedeno v souladu s tím, jak byla zapsána adresa sídla žalobce v obchodním rejstříku v době vystavení sporné směnky. 9. K námitce neplatnosti domicilační doložky soud prvního stupně (s odkazem na čl. I. § 4 ve spojení s čl. I § 27 směnečného zákona) uvedl, že směnka může být umístěna (domicilována) i u remitenta, přičemž tímto způsobem je zároveň určeno také platební místo. 10. Další žalovaným vznesené námitky měl soud prvního stupně dílem za nedůvodné, dílem za neprojednatelné. 11. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 29. července 2020, č. j. 12 Cmo 124/2020-109, ve znění usnesení ze dne 3. září 2020,č. j. 12 Cm 124/2020-128, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se směnečný platební rozkaz zrušuje (první výrok); dále uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 160.718,60 Kč (druhý výrok). 12. Odvolací soud – poté, co zopakoval důkaz spornou směnkou – dospěl oproti soudu prvního stupně k závěru, že sporná směnka obsahuje alternativním způsobem určené místní údaje (místo vystavení a místo platební) a nejde proto o platnou směnku vlastní. 13. V této souvislosti odvolací soud nejprve v obecné rovině předeslal, že výklad podávaný soudní praxí je ustálen v závěrech, podle kterých pro platnost směnky postačuje, je-li platební místo i místo vystavení určeno alespoň s přesností obce (města). Musí přitom jít o údaj určitý, nepřípustné jsou údaje alternativní. V projednávané věci, pokračoval odvolací soud, jsou obě místa (vystavení i platební) určena shodně, a to údajem „XY“. Takové označení sice vyvolává představu, že XY jsou jen městskou částí XY, ve skutečnosti tomu tak však není. V okamžiku vystavení sporné směnky šlo o samostatnou obec a na směnce jsou tak označena dvě samostatná místa. Způsob, jakým si v minulosti nechal žalobce zapsat adresu svého sídla do obchodního rejstříku, nepovažoval odvolací soud (pro posouzení otázky určitosti místa vystavení a platebního místa na sporné směnce) za relevantní. 14. Vzhledem k přijatému závěru o neplatnosti sporné směnky se již odvolací soud pro nadbytečnost nezabýval posouzením ostatních námitek, jimiž se žalovaný bránil povinnosti uložené mu vydaným směnečným platebním rozkazem. 15. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně jde o otázku v judikatuře Nejvyššího soudu doposud neřešenou. Dovolatel namítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje, případně aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 16. Odvolacímu soudu dovolatel konkrétně vytýká, že při posuzování platnosti sporné směnky rezignoval (v rozporu s blíže označenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu) na výkladová pravidla právního jednání, když uzavřel, že směnka je neplatná z důvodu alternativně určeného místa vystavení a místa placení. V poměrech dané věci přicházela v úvahu dvojí interpretace, a sice že jde o označení postupně zpřesňující (Nejvyšším soudem v jiných případech aprobované), nebo že jde o označení alternativní. Odvolací soud upřednostnil výklad zakládající neplatnost právního jednání, aniž by přihlédl k celému kontextu sporné směnky. 17. Podle dovolatele ze žádné části textu sporné směnky neplyne, že by označením „XY“ mělo být