29 Cdo 2578/2023 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2578/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2024 Spisová značka:29 Cdo 2578/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.2578.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 11. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 20.01.2025III.ÚS 178/25 Daniela Zemanová Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2578/2023-2055 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobců a/ Darren, s. r. o., se sídlem v Bystrém, Sulkovská 482, PSČ 569 92, identifikační číslo osoby 25278711, a b/ Adnar pohledávky s. r. o., se sídlem v Zaječicích 322, PSČ 538 35, identifikační číslo osoby 05564352, obou zastoupených JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem, se sídlem v Chrudimi, Tovární 1130, PSČ 537 01, proti žalovaným 1/ V. H., zastoupenému Mgr. Radkem Látem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Smilova 547, PSČ 530 02, 2/ P. S,, zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, a 3/ Ing. Davidu Jánošíkovi, jako správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., identifikační číslo osoby 00174131, zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, o zaplacení částky 1.633.541 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C 183/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 4. října 2022, č. j. 22 Co 14/2022-1965, takto: I. Dovolání žalobců se odmítá. II. Žalobci a první žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobce a/ je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení druhému žalovanému částku 7.282,99 Kč a třetímu žalovanému částku 7.282,99 Kč, vždy do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, vždy k rukám zástupce těchto žalovaných. IV. Žalobce b/ je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení druhému žalovanému částku 7.282,99 Kč a třetímu žalovanému částku 7.282,99 Kč, vždy do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, vždy k rukám zástupce těchto žalovaných. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 29. června 2021, č. j. 6 C 183/2007-1873, Okresní soud ve Svitavách: [1] Zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce a/ (Darren, s. r. o.) domáhal po prvním a druhém žalovaném (1/ V. H. a 2/ P. S.) zaplacení částky 1.633.541 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku). [2] Zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce a/ domáhal po třetím žalovaném (3/ Ing. Davidu Jánošíkovi, jako správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s.) zaplacení částky 1.055.127 Kč s příslušenstvím (bod II. výroku). [3] Zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce b/ (Adnar pohledávky s. r. o.) domáhal po třetím žalovaném zaplacení částky 578.414 Kč s příslušenstvím (bod III. výroku). [4] Rozhodl o nákladech řízení, včetně nákladů státu (body IV. až IX. výroku). 2. Okresní soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 3. Smlouvou o prodeji podniku uzavřenou 1. června 2005 (respektive 2. června 2005) prodal první žalovaný (jako původní správce konkursní podstaty úpadce) úpadcův podnik žalobci a/ (původně jediný žalobce), který ale nezaplatil řádně a včas kupní cenu, takže první žalovaný od smlouvy odstoupil. 4. Podstata uplatněného nároku tkví v tvrzení, že v době od 1. června 2005 do 13. září 2005 zhodnotil žalobce a/ podnik úpadce o žalovanou částku, konkrétně o částku 578.414 Kč představovanou provedenými stavebními pracemi a o částku 1.055.127 Kč představovanou vyplacením odstupného nepotřebným zaměstnancům úpadcova podniku. 5. Vůči konkursní podstatě úpadce (představované třetím žalovaným) jsou ony částky požadovány z titulu bezdůvodného obohacení a vůči prvnímu a druhému žalovanému z titulu náhrady škody, kterou způsobili žalobci a/ tím, že jako (bývalí) správci konkursní podstaty úpadce nepostupovali s odbornou péčí [§ 8 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“)] a neukončili provoz úpadcova podniku ač věděli, že je nehospodárný, čímž vytvořili stav, kdy (požadované) bezdůvodné obohacení již nelze vydat z konkursní podstaty úpadce. 6. Žalobce b/ se stal účastníkem sporu až v jeho v průběhu (na základě usnesení okresního soudu ze dne 3. dubna 2017, č. j. 6 C 183/2007-1183) jako poslední nabyvatel části pohledávky (co do částky 578.414 Kč) na základě smluv o postoupení části pohledávky. 7. Žaloba není důvodná, jelikož ke zhodnocení úpadcova podniku nedošlo. 8. K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 4. října 2022, č. j. 22 Co 14/2022-1965: [1] Potvrdil rozsudek okresního soudu (první výrok). [2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý až pátý výrok). 9. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 48, § 130, § 451, § 457, § 458 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a § 1 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 10. Povinnost účastníků zrušené smlouvy, kteří si podle ní dříve navzájem plnili, vrátit druhému vše, co podle ní dostali, je zakotvena v § 457 obč. zák. Jde o zvláštní způsob vydání předmětu bezdůvodného obohacení, kterým je plnění z právního důvodu, který odpadl. Přímo ze zákona zde dochází ke vzniku synallagmatického závazku, v němž je na sebe vzájemně vázána povinnost obou stran k plnění; vydání bezdůvodného obohacení se může domáhat jen ten, kdo sám již bezdůvodné obohacení vrátil, popřípadě je připraven je vrátit a zároveň s uplatněním svého práva vrací nebo nabízí vrácení toho, co přijal. 11. Vzájemné vypořádání mezi vlastníkem věci a jejím dříve oprávněným držitelem (§ 130 obč. zák.) se řídí zásadou, že vlastník věci musí nahradit dříve oprávněnému držiteli náklady, které účelně vynaložil na věc v rozsahu zhodnocení věci ke dni jejího vrácení, a to v obvyklé hodnotě tohoto zhodnocení. Obvyklé náklady spojené s provozem a údržbou se naproti tomu podle stejné zásady nenahrazují (oprávněný držitel by musel tak jako tak hradit náklady spojené s běžným provozem). 12. K tomu, zda bezdůvodným obohacením je zhodnocení věci investicemi, je nutno uvážit, že smyslem zákonné úpravy bezdůvodného obohacení je poskytnout ochranu (za zákonem stanovených podmínek) tomu, kdo pozbyl určitou majetkovou hodnotu (ochuzenému). Zákon počítá s tím, že ochuzený dostane onu hodnotu zpět pouze v takové výši, o jakou se jí obohatil jiný subjekt (obohacený). Není rozhodující, jakou hodnotu pozbyl ochuzený, nýbrž to, o kolik se tím zvýšil majetek obohaceného. Žalobci proto nemohou požadovat, co vložili do věci v době jejího užívání, nýbrž pouze to, oč se investicemi zvýšila hodnota věci. Srov. „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 477/2003 a sp. zn. 33 Odo 1184/2005 [správně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2003 a o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2006; rozhodnutí jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 13. Pro povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením, nemá právní význam, zda ten, kdo předmět bezdůvodného obohacení získal, byl v dobré víře. Argumentace žalobců, že smlouva o prodeji podniku byla z jimi uváděných důvodů neplatná, nemá význam pro povinnost vydat plnění z bezdůvodného obohacení. Pro nedobrověrného uživatele však platí, že s bezdůvodným obohacením musí být vydány i užitky z něj. 14. Z jednání žalobce a/ (nabyvatele podniku) v době od uzavření smlouvy o prodeji podniku do okamžiku, kdy prodávající od smlouvy odstoupil, je zjevné, že žalobce a/ se považoval za oprávněného držitele podniku. Kdyby kupující vstupoval do postavení účastníka smlouvy o prodeji podniku (jeho části) se znalostí okolností způsobujících její neplatnost (jak tvrdí) nebo dokonce s úmyslem nezaplatit kupní cenu, pak by bylo nutno uvážit, zda mohl být v postavení dobrověrného uživatele při nakládání s podnikem a zda ve smyslu závěrů Nejvyššího soudu vyslovených v „rozhodnutí“ sp. zn. 28 Cdo 3186/2014 (správně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2014) není důvod poměřit výkon práva na vydání bezdůvodného obohacení korektivem dobrých mravů, popřípadě zásadami poctivého obchodního styku. Odvolací soud však má za prokázáno, že žalobce a/ byl oprávněným držitelem podniku a nemá důvod se odchýlit od závěru okresního soudu, že smlouva o prodeji podniku (jeho části