Nejvyšší soud 29 Cdo 2624/2013 – Pravomoc

29 Cdo 2624/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Centrální depozitář cenných papírů, a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná 14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25081489, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Vansou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 5/57, PSČ 120 00, proti žalovanému JUDr. M. Z., soudnímu exekutorovi, se sídlem v Praze 5 – Zličíně, Strojírenská 47/18, PSČ 155 21, identifikační číslo osoby 72065699, zastoupenému JUDr. Miloslavem Zwiefelhoferem, advokátem, se sídlem v Klatovech, Plánická 171, PSČ 339 01, o zaplacení částky 53.760,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 8/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. dubna 2013, č. j. 5 Cmo 71/2013-56, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. srpna 2012, č. j. 8 Cm 8/2011-33, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 53.760,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Doplňujícím rozsudkem ze dne 5. prosince 2012, č. j. 8 Cm 8/2011-46, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci další částku 10.416,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (první výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok), a věc postoupil žalovanému (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož je vztah mezi žalobcem jakožto osobou poskytnuvší součinnost žalovanému exekutorovi v rámci jím vedeného exekučního řízení a žalovaným exekutorem vztahem veřejnoprávním, a k projednání sporu z tohoto vztahu není dána pravomoc soudů, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu [srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2006, sp. zn. 20 Cdo 2706/2004 či bod VI stanoviska Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněného pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; srov. i ustanovení § 34 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)]. Úprava povinnosti žalobce poskytnout údaje exekutorovi pro účely exekučního řízení, obsažená v ustanovení § 115 odst. 1 písm. b/ zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, není způsobilá na uvedeném závěru ničeho změnit.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. ledna 2013) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 23. října 2013

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu