29 Cdo 2647/2007 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2647/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2010 Spisová značka:29 Cdo 2647/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2647.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkurs Nájem nebytových prostor Dotčené předpisy:předpisu č. 116/1990Sb. § 663 obč. zák. § 4 odst. 2 ZKV ve znění do 31.12.2007 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 4. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2647/2007         U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci dlužnice Tamarillo, a. s., se sídlem v Praze 4, Pod Děkankou 1694/4, PSČ 140 00, identifikační číslo 26179814, zastoupené Mgr. Lubošem Havlem,  advokátem, se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Na Pankráci 30a/404, PSČ  140 00, o návrhu věřitelů a/ M. K., zastoupeného JUDr. Petrem Loudou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Durychova 101, PSČ 142 00, b/ MUDr. I. K., zastoupené JUDr. Milanem Kufrem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Chelčického 1223, PSČ  500 02  a c/ Ing. P. K., zastoupeného JUDr. Milanem Kufrem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Chelčického 1223, PSČ  500 02, na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 K 35/2003, o dovolání navrhujících věřitelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2007, č. j. 1 Ko 497/2006-598, takto:   Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2007, č. j. 1 Ko 497/2006-598, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Usnesením z 20. října 2006, č. j. 40 K 35/2003-565, prohlásil Krajský soud v Hradci Králové  k návrhu věřitelů (a/ M. K., b/ MUDr. I. K. a c/ Ing. P. K.) konkurs na majetek dlužnice (bod I. výroku), správcem konkursní podstaty ustanovil Ing. M. V. (bod II. výroku) a vyzval věřitele k přihlášení pohledávek a k uplatnění práv na oddělené uspokojení (bod III. výroku). K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužnice zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok). Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že navrhující věřitelé neosvědčili, že mají splatné pohledávky vůči dlužnici. K pohledávce navrhujícího věřitele a/ uzavřel, že její existence neplyne ze znaleckého posudku vypracovaného v trestním řízení vedeném proti tomuto věřiteli a Ing. K., přičemž již z toho, že v trestním řízení bylo za účelem zjištění skutkového stavu věci nezbytné vyslechnout řadu svědků a vypracovat znalecký posudek, je zřejmé, že i k doložení pohledávek navrhujícího věřitele a/ na dlužné mzdě za roky 2001 a 2002 bude zapotřebí obdobně rozsáhlého dokazování, k jehož provedení slouží sporné řízení nikoli řízení konkursní. K pohledávkám navrhujících věřitelů b/ a c/ odvolací soud uvedl, že podle dokladů založených ve spise na č. l. 136 a 216 dlužnice uhradila faktury za úhradu služeb spojených s pronájmem nebytových prostor. Ke zbylým pohledávkám ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 1. července 2001 odvolací soud poukázal na to, že mělo jít o dlužné nájemné za dobu, kdy dlužnice nebytové prostory podle listin založených ve spise zřejmě již neužívala. K pohledávkám ze smlouvy o nájmu movitého majetku ze dne 8. ledna 2001 (dále též jen „smlouva o nájmu movitého majetku“) odvolací soud dodal, že pochybnost o jejich existenci vzbuzuje již to, že věci pronajaté od 1. ledna 2001 měly být umístěny v objektu na adrese Eliščino nábřeží 322, Hradec Králové, zatímco smlouvu o pronájmu nebytových prostor v témže objektu uzavřeli tíž účastníci až 1. července 2001, kdy byly prostory nájemkyni předány. Smlouva o nájmu nebytových prostor nadto obsahuje (v bodě V.) ujednání, že sjednané nájemné zahrnuje i „užívání případného vybavení předmětu nájmu ve vlastnictví pronajímatele“, což nasvědčuje tomu, že by dlužnice neměla platit žádné další nájemné za užívání věcí náležejících pronajímateli a umístěných v pronajatých prostorách.   Odvolací soud doplnil, že navrhujícím věřitelům nic nebrání v tom, aby tvrzené nároky proti dlužnici uplatnili v řízení sporném, v jehož rámci lze provést rozsáhlé dokazování, jež je zjevně nezbytné k prokázání jejich pohledávek a jež zjevně přesahuje meze dokazování v konkursním řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání všichni tři navrhující věřitelé, požadujíce, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Navrhující věřitel a/ (dále též jen „první dovolatel“) namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování  (a uplatňuje tak dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Navrhující  věřitelé b/ a c/ (dále též jen „druhá dovolatelka“ a „třetí dovolatel“)  ve společném dovolání uplatňují tytéž dovolací důvody a vznášejí týž dovolací návrh jako první dovolatel. Všichni tři dovolatelé shodně argumentují tím, že v konkursním řízení byla prokázána nejen existence splatných pohledávek navrhujících věřitelů, ale také dalších věřitelů. Do konkursního řízení se kromě navrhujících věřitelů přihlásilo celkem 10 věřitelů se splatnými pohledávkami, čímž byla dle dovolatelů mimo vší pochybnost zjištěna existence úpadku a zákonný důvod pro prohlášení konkursu. První dovolatel dále poukazuje na to, že soudu prvního stupně v souladu se zákonnou úpravou stačilo osvědčit existenci úpadku a toto zjištění bylo možné provést jakýmkoli přiměřeným způsobem, nikoli jen dokazováním, jak nesprávně tvrdí odvolací soud. První dovolatel rovněž zdůrazňuje, že v konkursním řízení byla prokázána i existence jeho pohledávky, kterou správce konkursní podstaty v přezkumném řízení uznal, nikdo ji nepopřel a soudem byla zjištěna. Odvolací soud tuto skutečnost neměl opomenout a nemohl tak ani přijmout závěr, že nebyla prokázána existence pohledávky, nebo že pohledávka je sporná. Druhá dovolatelka a třetí dovolatel k závěru odvolacího soudu, podle kterého se na ně hledí jako na jediného věřitele, jelikož smlouvy, jimiž dokládají své pohledávky uzavřeli s dlužnicí společně a proto jsou společné i jejich pohledávky, uvádějí, že  smlouvy, jimiž dokládají své pohledávky, sice uzavřeli společně z titulu společného jmění manželů, že však podle § 9 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, se v případě smlouvy o nájmu nebytových prostor účtuje pouze u jednoho z nich. V případě smlouvy o nájmu movitého majetku byl pronajímaný majetek vložen do obchodního majetku druhé dovolatelky a zde byl rovněž odepisován. Rovněž u poskytování služeb je jasně uvedeno, že tyto budou poskytovány a účtovány v rámci podnikatelské činnosti třetího dovolatele. Odtud je podle dovolatelů zřejmé, že jejich pohledávky přihlášené do konkursu je třeba vnímat odděleně. Dovolatelé připomínají, že dlužníkem zpochybňované nároky ze smlouvy o nájmu movitých věcí existují, což opírají o pravomocný rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, ze dne 26. října 2006, č. j. 5 T 169/2005-208. K závěru odvolacího soudu, že existující pohledávka ve výši 50.821,90 Kč, byla uhrazena,  dovolatelé namítají, že třetí dovolatel žádnou samostatnou pohledávku v této výši do konkursu nepřihlásil. Třetímu dovolateli sice byla taková částka připsána na účet, ale bez variabilního symbolu, proto byla započítána na pohledávku plynoucí z hotovostní půjčky ze dne 18. února 2003 ve výši 50.000,- K s úrokem ve výši 15,4 %. Předmětná půjčka proto nebyla v přihlášce pohledávek uplatněna. K pohledávkám za nájem nebytových prostor dovolatelé uvádějí, že argumentace, podle které dlužnice tyto nebytové prostory nevyužívala, není opodstatněná, když nájemní vztah nebyl písemně ukončen a nebytové prostory nebyly protokolárně předány. Výpověď z nájmu nebytových prostor podala až správkyně konkursní podstaty a jelikož veškeré úkony vykonané v průběhu konkursu jsou v důsledku zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu  odvolacím soudem neplatné, je podle dovolatelů zřejmé, že nájemní vztah dosud trvá. K pochybnostem  odvolacího soudu o smlouvě o nájmu movitého majetku (z 8. ledna 2001), založeným na tom, že movité věci měly být umístěny v prostorách pronajatých dlužnici až smlouvou z 1. če