29 Cdo 2753/2019 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2753/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2021 Spisová značka:29 Cdo 2753/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.2753.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Insolvenční řízení Insolvenční řízení (zásady) Konkurs Uplatňování pohledávky Podmínky řízení Překážka věci rozsouzené (res iudicata) Právní moc rozhodnutí Závaznost rozsudku Přerušení řízení Incidenční spory (odporové spory) Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 5 písm. a) IZ. § 7 IZ. ve znění od 01.01.2014 § 159 odst. 1 IZ. § 159 odst. 4 IZ. § 165 IZ. ve znění od 01.01.2014 § 173 odst. 2 IZ. § 174 odst. 4 IZ. § 198 odst. 3 IZ. § 199 IZ. ve znění do 30.06.2017 § 201 IZ. § 231 IZ. ve znění od 01.01.2014 § 263 IZ. ve znění do 31.12.2013 § 265 IZ. ve znění do 31.12.2013 § 306 IZ. § 80 o. s. ř. § 159a o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 9. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2753/2019-181 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce AB – CREDIT a. s., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1603/57, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 40522610, zastoupeného Mgr. Tomášem Politzerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. Milanu Edelmannovi, se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2707/38, PSČ 158 00, jako oddělenému insolvenčnímu správci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 196 Cm 153/2009, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 300/7, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 00033243, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS 714/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2019, č. j. 196 Cm 153/2009, 15 Cmo 5/2018-155 (MSPH 96 INS 714/2009), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 28. března 2018, č. j. 196 Cm 153/2009-112, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) určil, že pohledávka žalobce AB – CREDIT a. s. ve výši 26 259 465,21 Kč přihlášená do insolvenčního řízení (vedeného na majetek dlužníka Pražského stavebního bytového družstva) je po právu (bod I. výroku), zastavil řízení v rozsahu částky 2 827 618,12 Kč (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Dne 1. března 1994 uzavřela Komerční banka, a. s. úvěrovou smlouvu se společností NITSCH s. r. o. (dále jen „společnost N“), na jejímž základě byl společnosti N poskytnut úvěr ve výši 25 000 000 Kč (dále jen „úvěrová smlouva“). [2] Dne 16. února 1994 měl dlužník převzít ručení za závazek společnosti N z úvěrové smlouvy (dále jen „ručitelské prohlášení“). [3] Dne 1. června 1998 dlužník závazek uznal. [4] Společnost N svůj závazek nesplnila a na její majetek byl prohlášen konkurs. Současně byla proti dlužníku podána žaloba na zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši 52 633 284,71 Kč z titulu ručení. Spor byl veden u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 239/2001. Pohledávka byla postupně postoupena žalobci. [5] Insolvenční řízení na majetek dlužníka bylo zahájeno 13. února 2009. Usnesením ze dne 17. dubna 2009, č. j. MSPH 96 INS 714/2009-A-256, insolvenční soud mimo jiné zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs. [6] Žalobce uplatnil přihláškou nezajištěnou pohledávku z titulu ručení za neuhrazený úvěr poskytnutý společnosti N, a to ve výši 29 087 083,33 Kč (23 000 000 Kč jistina, 6 087 083,33 Kč úroky z úvěru). Přihláška žalobce jako věřitele č. 231 je vedena pod č. P228. [7] Žalobce vzal v průběhu řízení přihlášku i žalobu částečně zpět do výše 2 827 618,12 Kč, což byla částka, kterou obdržel v rámci konkursu na majetek společnosti N. O tuto částku byly sníženy úroky z úvěru, jež dále činily 3 259 465,21 Kč (celkem tedy dále uplatňuje 26 259 465,21 Kč). [8] Pohledávku žalobce na přezkumném jednání dne 13. srpna 2009 popřel žalovaný Mgr. Milan Edelmann, oddělený insolvenční správce dlužníka, a to co do pravosti. Jako důvod popření označil absolutní neplatnost ručitelského prohlášení ze dne 16. února 1994 pro jeho neurčitost a absenci souhlasu členské schůze dlužníka; dále namítal rozpor prohlášení ručitele se zásadami poctivého obchodního styku a promlčení pohledávky. [9] Řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 o zaplacení sporné pohledávky bylo od prohlášení konkursu na majetek dlužníka přerušeno. Žalovaný shledal účelným v rámci procesní ekonomie v daném řízení pokračovat, neboť již v něm bylo provedeno rozsáhlé a důkladné dokazování. Proto dle § 265 odst. 2 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), insolvenčnímu soudu navrhl, aby rozhodl o pokračování v řízení. [10] Insolvenční soud usnesením ze dne 16. února 2010, č. j. MSPH 96 INS 714/2009-B-509, návrhu žalovaného vyhověl a rozhodl, že lze pokračovat v přerušeném řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 239/2001 a žalovaný se tak stal místo dlužníka účastníkem označeného řízení. [11] Rozsudkem ze dne 19. listopadu 2013, č. j. 24 C 239/2001-990, Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 47 835 818 Kč s příslušnými úroky z prodlení a náklady řízení. Tento rozsudek k odvolání žalovaného Městský soud v Praze potvrdil rozsudkem ze dne 14. února 2015, č. j. 53 Co 172/2014-1045. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 19. července 2016, sp. zn. 32 Cdo 5025/2015, které je – stejně jako všechna níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu – veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu. [12] V označených rozsudcích se soudy vypořádaly s námitkami dlužníka a později žalovaného. K argumentaci týkající se neplatnosti prohlášení ručitele soudy uvedly, že zajišťovaný závazek byl v ručitelském prohlášení identifikován způsobem, který jej činí nezaměnitelným s jiným, byl proveden v náležité formě, tj. písemně, a podepsán předsedou představenstva družstva a dalším členem, tj. osobami, které v daném období byly oprávněny za dlužníka jednat. K námitce promlčení uvedly, že právo žalobce vůči dlužníku promlčeno není, neboť právo věřitele vůči ručitelům se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníku. Závěru, že právo promlčeno není, svědčí i uznání závazku dlužníkem ze dne 1. června 1998, které soudy neshledaly neplatným. Odvolací soud navíc uvedl, že pokud žalovaný insolvenční správce směřoval námitky do nedostatku prokázání naplnění účelu úvěru a prokázání jeho poskytnutí, ani ty nelze shledat opodstatněnými, když po skutkové stránce soud prvního stupně správně zjistil, že úvěrové prostředky byly poukázány na účet úvěrového dlužníka. K námitce, že úvěrové prostředky byly použity k jinému než úvěrovou smlouvou zamýšlenému účelu, uvedl, že tato námitka nemá ve smyslu § 303 a § 304 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, pro vztah věřitele a ručitele žádnou právní relevanci. I kdyby ručitel převzal závazek na základě nepravdivých informací dlužníka, tato okolnost se vztahu věřitele a ručitele nijak nedotýká. Ručitelský závazek se k osobě dlužníka neváže, je vázán pouze na pohledávku samotnou. 3. Na tomto základě insolvenční soud po konstatování včasnosti žaloby nejprve dospěl k závěru, že na tento případ nelze vztahovat úpravu § 231 insolvenčního zákona. Podle „ustálené judikatury“ úprava zmíněného ustanovení v žádném směru neřeší otázku platnosti právních úkonů posuzovaných při přezkoumání pohledávek popřených co do pravosti, výše nebo pořadí. Jeho cílem je pouze zajistit, aby otázka platnosti právního úkonu, jež je určující pro příslušnost majetku dlužníka do jeho majetkové podstaty nebo pro identifikaci závazků dlužníka, nebyla v průběhu insolvenčního řízení účelově vytěsňována [určovacími žalobami podle § 80 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), podávanými u obecných soudů] mimo rámec procedur nastavených insolvenčním zákonem k řešení těchto otázek. 4. Insolvenční soud dále, vycházeje z § 198 odst. 3 a § 199 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona, uvedl, že i v případě pravomocného přiznání pohledávky až po přezkumném jednání, tj. za situace, kdy bylo pokračováno v řízení vedeném o zaplacení pohledávky, je na místě uplatnit logiku těchto ustanovení. Z nich vyplývá, že pravomocné rozhodnutí soudu lze přezkoumávat jen ve výjimečných pří