29 Cdo 2797/2019 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2797/2019 citace  Právní věta:Plní-li osoba, která má peněžitý závazek (dluh) vůči (insolvenčnímu) dlužníku, tento závazek (dluh) po prohlášení konkursu podle pokynů dlužníka tak, že peněžní prostředky poukáže (na úhradu dlužníkova dluhu) věřiteli dlužníka, pak tím ve smyslu ustanovení § 249 odst. 2 insolvenčního zákona plní (insolvenčnímu) dlužníku. Advokát, který se jako schovatel ve smlouvě o advokátní úschově peněz zavazuje (má zavázat) složiteli (klientu) k tomu, že se složenou částkou bude nakládat podle pokynů složitele tím, že ji vyplatí složiteli nebo jiné osobě určené složitelem, je povinen si před uzavřením takové smlouvy ověřit, zda je vedeno insolvenční řízení na majetek složitele a zda splnění tohoto závazku nebrání některý z účinků takového řízení. Vyjde-li na základě takového ověření najevo, že je sice vedeno insolvenční řízení na majetek složitele, avšak splnění závazku ze smlouvy o advokátní úschově v době jejího uzavření nebrání žádný z účinků insolvenčního řízení, pak v době, kdy obdrží pokyn složitele k výplatě peněžních prostředků složiteli nebo jiné osobě, jedná svědomitě (§ 16 odst. 2 zákona o advokacii) pouze advokát, který si ověří, že splnění pokynu složitele nebrání aktuální stav insolvenčního řízení vedeného na majetek složitele. Advokát, který jako schovatel po prohlášení konkursu na majetek složitele vyplatil peněžní prostředky z účtu advokátní úschovy přímo složiteli, se ve smyslu ustanovení § 249 odst. 2 insolvenčního zákona nezprostí svého závazku (dluhu) z advokátní úschovy jen proto, že šlo o peněžní prostředky, jejichž poukázáním po prohlášení konkursu na majetek složitele na účet advokátní úschovy se předtím jiná osoba ve smyslu ustanovení § 249 odst. 2 insolvenčního zákona nezprostila svého závazku nahradit složiteli ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Dokud se příslušné plnění (po zohlednění tzv. nezabavitelné částky) nedostane do majetkové podstaty složitele, může se insolvenční správce složitele domáhat splnění původního závazku (dluhu) jak vůči osobě povinné nahradit složiteli ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tak vůči advokátu (schovateli) coby osobě povinné k vydání předmětu advokátní úschovy složiteli. Plněním kteréhokoli z těchto subjektů do majetkové podstaty zaniká v rozsahu plnění povinnost plnit do majetkové podstaty druhému z nich. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 11. 2021 Spisová značka:29 Cdo 2797/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.2797.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Advokacie Povinnost mlčenlivosti Konkurs Majetková podstata Splnění dluhu Náhrada za ztrátu na výdělku Smlouva o úschově Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1 písm. i) IZ. § 207 IZ. § 229 odst. 3 IZ. § 245 IZ. § 246 IZ. § 249 odst. 2 IZ. § 252 IZ. § 16 předpisu č. 85/1996 Sb. § 21 předpisu č. 85/1996 Sb. § 56a předpisu č. 85/1996 Sb. § 619 o. z. § 629 o. z. § 1908 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:29. 1. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:71 / 2022 Anotace:Soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 558 923 Kč. Shledal přitom, že § 249 odst. 2 IZ je použitelný na jakýkoli závazek, který by povinná osoba mohla mít vůči dlužníku, nejen na závazek ve smyslu věřitel-dlužník. Žalovaný se přitom ve smlouvě o úschově peněz, kterou uzavřel s dlužníkem, zavázal spravovat finanční prostředky dlužníka a vydat je dalším osobám. Úprava obsažená v § 249 odst. 2 insolvenčního zákona dopadá i na advokáty. Dále nalézací soud přisvědčil námitce žalovaného a konstatoval, že nárok žalobkyně je promlčen ve smyslu § 619 odst. 2 o. z. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni celou žalovanou částku. Odvolací soud k věci uvedl, že námitka promlčení není důvodná, neboť promlčecí lhůta mohla začít běžet až od okamžiku, kdy se žalobkyně o existenci finančních prostředků a osobě žalovaného dozvěděla. Dále odvolací soud konstatoval, že ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužníka spravoval žalovaný na účtu advokátní úschovy prostředky dlužníka, s nimiž však mohla nakládat pouze žalobkyně jako insolvenční správkyně. V situaci, kdy žalovaný žalobkyni existenci finančních prostředků neoznámil a podle pokynů dlužníka prostředky vyplatil dlužníku nebo třetí osobě, postupoval žalovaný v rozporu s § 245 odst. 1 a § 246 odst. 1 IZ. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Nejvyšší soud se tak musel zabývat posouzením několika právních otázek: 1) Je přípustný rozšiřující výklad § 249 odst. 2 IZ, podle kterého se uvedené ustanovení uplatní i tehdy, není-li plněno insolvenčnímu dlužníku, ale jiné osobě? 2) Lze postupem podle § 249 odst. 2 IZ obcházet způsob řešení založený na neúčinnosti pokynu dlužníka ze zákona dle § 246 odst. IZ? 3) Je § 213 IZ lex specialis vůči § 16 a § 21 zákona o advokacii v tom smyslu, že advokát je oprávněn, potažmo povinen, v jakémkoliv okamžiku o své vůli (bez vědomí, žádosti a souhlasu klienta) ověřovat, zda vůči klientu je vedeno insolvenční řízení? 4) Je správné posouzení okamžiku počátku běhu promlčecí lhůty pro výkon práva požadovat náhradní plnění ve smyslu § 249 odst. 2 IZ, jestliže „z hlediska okamžiku přechodu dispozičních oprávnění na insolvenčního správce i okamžiku rozhodného plnění do dlužníkovy sféry již k jejímu uplynutí došlo a odvolací soud provedl subsumpci právní hypotézy § 619 odst. 2 o. z. až pro okamžik existence jiné (pozdější) skutečnosti ve sféře insolvenčního správce“? 5) Může insolvenční správce postupem dle § 249 odst. 2 IZ uplatnit nárok na vydání stejného plnění (jež se nedostalo do majetkové podstaty dlužníka) vůči několika subjektům? Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2797/2019-178 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Mgr. Moniky Cihelkové, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 707/37, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyně dlužníka J. G., narozeného XY, proti žalovanému K. R., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Daliborem Jandurou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dlouhá 103/17, PSČ 500 03, o zaplacení částky 558 923 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 126 C 33/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. dubna 2019, č. j. 22 Co 299/2018-102, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. dubna 2019, č. j. 22 Co 299/2018-102, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 8. června 2018, č. j. 126 C 33/2017-52, Okresní soud v Pardubicích: [1] Zamítl žalobu, jíž se žalobkyně [Mgr. Monika Cihelková, jako insolvenční správkyně dlužníka J. G. (dříve J. K., dále též jen „J. G.“)] domáhala po žalovaném (K. R.) zaplacení částky 558 923 Kč (bod I. výroku). [2] Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 40 048,60 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho zástupce (bod II. výroku). 2. Okresní soud nejprve dovodil, že žalovaný je ve věci pasivně legitimován, když je osobou, která neposkytla plnění do majetkové podstaty, byť tak (po prohlášení konkursu na majetek J. G.) učinit měla, a porušila tak insolvenčním zákonem uloženou povinnost. Okresní soud přisvědčil žalobkyni, že ustanovení § 249 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), je použitelné na jakýkoliv závazek, který by povinná osoba mohla mít vůči dlužníku, nejen na závazek ve smyslu věřitel-dlužník. Žalovaný se přitom ve smlouvě o úschově peněz, kterou uzavřel s J. G. dne 4. února 2014 (dále též jen „smlouva o advokátní úschově“) zavázal spravovat finanční prostředky J. G. a vydat je dalším osobám. Úprava obsažená v § 249 odst. 2 insolvenčního zákona dopadá i na advokáty. 3. Následně okresní soud shledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovaným. Odkazuje na ustanovení § 619 odst. 2 a § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), uvedl, že žalobkyně mohla předmětné právo uplatnit u žalovaného následujícího dne poté, co žalovaný vyplatil finanční prostředky z advokátní úschovy, tedy dne 3. dubna 2014 a 3. září 2014. Tříletá promlčecí lhůta tak uběhla marně, když žalobkyně podala žalobu až 11. září 2017. 4. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ve výroku označeným rozsudkem: [1] Změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku