§ 239 IZ – Odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním…
Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) · 182/2006 Sb. · § 239 · Insolvence a exekuce
Stručně: Paragraf 239 insolvenčního zákona upravuje, kdo a jakým způsobem může napadnout neúčinné právní úkony dlužníka v insolvenčním řízení, aby se jejich plnění vrátilo do majetkové podstaty.
§ 239
(1) Odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat.
(2) Rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce odpůrčí žalobu vždy. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení incidenčního sporu, může insolvenční správce podmínit podání odpůrčí žaloby nebo další vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří zálohu poskytli, požadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou.
(3) Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.
(4) Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná.
Paragraf 239 insolvenčního zákona upravuje, kdo a jakým způsobem může napadnout neúčinné právní úkony dlužníka v insolvenčním řízení, aby se jejich plnění vrátilo do majetkové podstaty.
Co to znamená v praxi
Kdo může žalovat: Odpůrčí žalobu může podat pouze insolvenční správce, a to i v případě, že nemá dispoziční oprávnění k majetku dlužníka.
Povinnost podat žalobu: Pokud o tom rozhodne věřitelský výbor, je insolvenční správce povinen odpůrčí žalobu podat.
Financování žaloby: Jestliže v majetkové podstatě nejsou peníze na náklady sporu, může správce podmínit podání žaloby nebo její další vedení tím, že mu věřitelé poskytnou zálohu. V případě úspěchu sporu mají věřitelé, kteří zálohu poskytli, nárok na její náhradu z majetkové podstaty.
Výsledek žaloby: Plnění z neúčinných právních úkonů se stává součástí majetkové podstaty dlužníka až poté, co rozhodnutí soudu o vyhovění odpůrčí žalobě nabude právní moci.
Na co si dát pozor
Lhůta pro podání žaloby: Insolvenční správce musí podat odpůrčí žalobu do 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Pokud tak neučiní, nárok na napadení úkonu zanikne.
Probíhající řízení: Pokud v době zahájení insolvenčního řízení již probíhá odpůrčí řízení o téže věci, nelze v něm pokračovat až do skončení insolvenčního řízení.
Peněžité plnění: Správce může v rámci odpůrčí žaloby požadovat nejen určení neúčinnosti úkonu, ale i peněžité plnění nebo peněžitou náhradu, pokud šlo o peněžité plnění nebo má jít o peněžitou náhradu.