29 Cdo 3250/2014 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3250/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2014 Spisová značka:29 Cdo 3250/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3250.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Likvidace obchodní společnosti Společnost s ručením omezeným Dotčené předpisy:§ 71 odst. 4 obch. zák. § 74 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 10. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3250/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatele L. F., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem, se sídlem v Brně, Anenská 8/8, PSČ 602 00, za účasti 1) VICTORIA, italsko české společnosti s r. o. v likvidaci, se sídlem v Brně, Benešova ul. – podchod, PSČ 663 66, identifikační číslo osoby 44014449, zastoupené JUDr. Dagmar Filemonovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Záhřebská 2486/31, PSČ 616 00, a 2) Ing. M. Z., zastoupeného JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem, se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 604 12, o odvolání likvidátora společnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 196/2007, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 2013, č. j. 5 Cmo 158/2012-311, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 2013, č. j. 5 Cmo 158/2012-311, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2011, č. j. 18 Cm 196/2007-79, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. listopadu 2011, č. j. 18 Cm 196/2007-79, zamítl návrh na odvolání Ing. M. Z. z funkce likvidátora společnosti VICTORIA, italsko česká společnost s r. o. v likvidaci (dále jen „společnost“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení [výroky II. a III.]. Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. (první výrok), změnil výrok III. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí a čtvrtý výrok). Soudy vyšly (mimo jiné) z toho, že: 1) Společnost byla zapsána do obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddílu C, vložky 3161, dne 5. listopadu 1991. 2) Navrhovatel byl od 7. července 1998 zapsán v obchodním rejstříku jako společník společnosti se splaceným vkladem 380.000,- Kč, přičemž základní kapitál společnosti činil 400.000,- Kč. 3) Navrhovatel, který byl od 30. března 1993 zapsán v obchodním rejstříku jako jednatel společnosti, byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. července 1999, č. j. F 15412/99, C 3161-81, z obchodního rejstříku jako jednatel společnosti vymazán, neboť mu byl ukončen dlouhodobý pobyt na území České republiky. Ani přes výzvu soudu ze dne 8. ledna 1999 nebyl nový jednatel společnosti jmenován. 4) Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. dubna 2004, č. j. 18 Cm 41/2004-8, byla společnost zrušena s likvidací a jejím likvidátorem byl jmenován Ing. M. Z. (dále též jen „likvidátor“). Důvodem pro zrušení společnosti byla skutečnost, že od 28. července 1999 neměla společnost v obchodním rejstříku zapsaný statutární orgán. 5) Likvidátor se pokusil kontaktovat navrhovatele dopisem předaným k poštovní přepravě 18. února 2005. Italská pošta zásilku vrátila 23. února 2005 s tím, že se navrhovatel z místa doručení odstěhoval. 6) Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 27. srpna 2003, sp. zn. 69 Nc 4901/2003-9, jež nabylo právní moci dne 27. prosince 2005, byla vůči společnosti nařízena exekuce (sp. zn. 030 EX 1874/03) pro 15.135,13 Kč s příslušenstvím (v obchodním rejstříku zapsáno 15. června 2005, vymazáno 29. června 2007; dále též jen „exekuce“). 7) Navrhovatel zaslal soudnímu exekutorovi Mgr. Jaroslavu Homolovi 25.000,- Kč na úhradu uvedeného dluhu společnosti, tato částka mu byla vrácena zpět s tím, že jako společník za závazky společnosti (poté, co bylo do obchodního rejstříku zapsáno splacení jeho vkladu v plném rozsahu) neručí. 8) Dopisy ze dne 1. června 2007 a ze dne 5. června 2007 navrhovatel likvidátorovi „zakázal“ dále jednat za společnost a požádal jej o neprodlené sdělení všech detailů o dosavadním průběhu likvidace, zejména o existenci případných dluhů společnosti. Soud prvního stupně úvodem konstatoval, že z provedených důkazů nevyplývají žádné zvláštní okolnosti exekuce vedené pod sp. zn. 030 EX 1874/03. Povinným v exekučním řízení byla společnost, za kterou byl oprávněn jednat pouze ustanovený likvidátor, navrhovatel za závazky společnosti neručil. Likvidátor postupoval správně, když dluh společnosti uhradil. Stejně tak nelze ničeho vytknout postupu soudního exekutora, jenž navrhovateli částku poskytnutou na úhradu dluhu společnosti vrátil. Soud prvního stupně uzavřel, že likvidátor činil úkony směřující k likvidaci společnosti (odhlášení zaměstnanců společnosti, prodej jejího majetku, úhrada dluhů společnosti), přičemž žádnou zákonnou povinnost neporušil. „Žádné ustanovení neukládá likvidátorovi, aby případně udělil některé jiné osobě plnou moc k úkonům při provádění likvidace a aby sděloval všechny detaily o průběhu likvidace některému ze společníků. Navrhovatel jako jeden ze společníků nevyužil zákonné možnosti požádat likvidátora o soupis jmění společnosti, přičemž vlastně likvidátor ve svém vyjádření a předloženými důkazy zjištěné jmění vymezil“. Návrh navrhovatele na provedení důkazů výslechem likvidátora a jeho „spisovou agendou“ soud prvního stupně zamítl, „neboť kromě námitek vůči exekučnímu řízení navrhovatel netvrdil žádné jiné konkrétní porušení povinnosti likvidátora.“ Stejně tak zamítl návrh společnosti, aby navrhovatel předložil poslední účetní závěrku, kterou sestavil jakožto jednatel společnosti, a aby likvidátor „předložil výchozí stav při zahájení likvidace“, neboť podle názoru soudu prvního stupně „předmětem přezkoumávání v tomto řízení není stav majetku za období, kdy naposledy společnost jednatele měla do počátku likvidace.“ Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním posouzením soudu prvního stupně. V souvislosti s exekucí neshledal žádné pochybení likvidátora ani soudního exekutora. Tvrdil-li navrhovatel, že plnil za jiného (společnost) před tím, než dluh uhradil jménem společnosti likvidátor, přehlédl, že s takovým plněním by musel souhlasit oprávněný věřitel (§ 531 a následující zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), což nebylo v řízení ani tvrzeno, ani prokázáno, dovodil odvolací soud. K otázce soupisu jmění podle § 74 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), odvolací soud uvedl, že „v řízení nebylo prokázáno, že by likvidátor soupis jmění sestavil, ale ani to, že by navrhovatel likvidátora na počátku likvidace o takovýto soupis žádal.“ Za známku porušení povinností likvidátora odvolací soud nepovažoval ani delší trvání procesu likvidace. Nadto podle odvolacího soudu obsah spisu nasvědčuje tomu, že likvidace byla již ukončena; „za tohoto stavu by již ani nebylo účelné likvidátora odvolávat,“ uzavřel odvolací soud. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, opíraje jeho přípustnost o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo změněno tak, že bude návrhu vyhověno. Dovolatel odvolacímu soudu předně vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to zejména od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1081/2011, uveřejněného pod číslem 96/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 96/2012“). Podle dovolatele odvolací soud pochybil, nezjišťoval-li, zda likvidátor splnil svou povinnost sestavit ke dni vstupu společnosti do likvidace zahajovací účetní rozvahu a soupis jmění (§ 74 obch. zák.). Nadto je podle judikatury dovolacího soudu závažným porušením povinností likvidátora nejen nesestavení zahajovací likvidační účetní rozvahy a soupisu jmění, ale i nezaslání soupisu jmění na požádání společníkovi. K tomu dovolatel uvádí, že od chvíle, kdy zjistil, že je společnost v likvidaci, podnikal vše pro to, aby zjistil její stav, a to jak přímými dotazy adresovanými likvidátorovi, tak v rámci řízení návrhy na provedení důkazů. I sama opatrovnice společnosti navrhla k důkazu „předložení výchozího stavu při zahájení likvidace“. Jakožto dokumentaci nezbytnou pro další postup likvidátora je soupis jmění podle dovolatele možné zahrnout mezi „detaily o průběhu likvidace“, jež dovolatel požadoval ve svých písemných výzvách zaslaných likvidátorovi. Takto učiněná „ge