29 Cdo 3330/2023 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3330/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2025 Spisová značka:29 Cdo 3330/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.3330.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3330/2023-571 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce REALITY MOST s. r. o., se sídlem v Praze 5, Borovanského 2205/8, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 25449605, zastoupeného JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, PSČ 430 01, proti žalovaným 1/ S a S Most, spol. s r. o., se sídlem v Mostě, tř. Budovatelů č. p. 2957, PSČ 434 01, identifikační číslo osoby 47781602, a 2/ J. S., oběma zastoupeným JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Drnovicích 169, PSČ 679 76, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 516/2012, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2023, č. j. 2 Cmo 381/2020-509, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 27. srpna 2012 se původní žalobce (J. Z.; dále jen „J. Z.“) domáhal po žalovaných (S a S Most, spol. s r. o., a J. S.) plnění ze směnky vlastní vystavené dne 26. října 2011 na jeho řad prvním žalovaným (jednajícím druhým žalovaným), splatné 18. června 2012, znějící na směnečný peníz 1.000.000 EUR, za jejíž zaplacení převzal směnečné rukojemství druhý žalovaný (dále jen „sporná směnka“). 2. Krajský soud v Ústí nad Labem směnečným platebním rozkazem ze dne 25. ledna 2013, č. j. 33 Cm 516/2012-10, uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci směnečný peníz ve výši 1.000.000 EUR s 6% úrokem od 20. června 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 3.333,33 „Kč“ (správně 3.333,33 EUR) a na náhradě nákladů řízení částku 1.583.068 Kč. 3. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní včasné a odůvodněné námitky. 4. Usnesením ze dne 28. srpna 2018, č. j. 33 Cm 516/2012-277, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2018, č. j. 5 Cmo 327/2018-288, soud prvního stupně připustil, aby do řízení na místo J. Z. vstoupila jako nabyvatel práva, o které v řízení jde, společnost REALITY MOST s. r. o., na kterou původní žalobce spornou směnku indosoval. 5. Rozsudkem ze dne 16. června 2020, č. j. 33 Cm 516/2012-411, ve znění usnesení ze dne 4. srpna 2020, č. j. 33 Cm 516/2012-415, soud prvního stupně směnečný platební rozkaz zrušil (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (body II. a III. výroku). 6. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem: [1] potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení v části bodu I. výroku, ve které byl směnečný platební rozkaz v rozsahu směnečného peníze ve výši 896.002,70 EUR s 6% úrokem z této částky za dobu od 20. června 2012 do zaplacení a odměnou ve výši 2.986,67 EUR zrušen (první výrok), [2] ve zbývajícím rozsahu jej změnil tak, že se směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti v části směnečného peníze ve výši 103.997,30 EUR s 6% úrokem z této částky za dobu od 20. června 2012 do zaplacení a odměnou ve výši 346,66 EUR (druhý výrok), a [3] dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí až osmý výrok.) 7. Odvolací soud – poté, co částečně zopakoval dokazování provedené soudem prvního stupně – vyšel zejména z toho, že: [1] Dne 15. března 2010 uzavřel J. Z. s prvním žalovaným smlouvu o půjčce na částku 1.070.000 EUR s tím, že půjčka bude splacena ve třech splátkách, a to k 31. srpnu 2010 ve výši 35.000 EUR, k 30. listopadu 2010 ve výši 35.000 EUR a k 31. březnu 2011 ve výši 1.000.000 EUR (dále též jen „smlouva o půjčce“). [2] Dne 10. ledna 2011 byl ke smlouvě o půjčce uzavřen dodatek měnící dobu splatnosti půjčky „na dobu neurčitou“ s tím, že J. Z. může kdykoli prvnímu žalovanému oznámit „termín splatnosti“ a prvnímu žalovanému pak vznikne povinnost vrátit půjčku do 6 měsíců od takového oznámení. Současně bylo smluvními stranami dohodnuto úročení půjčky. [3] Pohledávka ze smlouvy o půjčce byla původně zajištěna směnkou vystavenou prvním žalovaným dne 12. února 2010, znějící na směnečný peníz 1.070.000 EUR. Spornou směnku první žalovaný vystavil a druhý žalovaný avaloval k zajištění pohledávky J. Z. ze smlouvy o půjčce až poté, co došlo k zániku jiného zajišťovacího instrumentu (zástavního práva k nemovitostem zřízeného rovněž k zajištění pohledávky J. Z. z titulu půjčky). [4] Na půjčku bylo ke dni vystavení sporné směnky (tj. 26. října 2011) zaplaceno celkem 174.999,96 EUR; k uvedenému dni tedy zbývalo uhradit 895.000,04 EUR. [5] Po vystavení sporné směnky (respektive po jejím předání J. Z.) byla zaplacena částka 896.002,70 EUR. 8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu – odkazuje na čl. I. § 11 odst. 1, § 14 odst. 1, § 16 odst. 1, § 28 odst. 2, § 30 odst. 1, § 31 odst. 4, § 32 odst. 1, § 47 odst. 1 a 2, § 48 odst. 1, § 75 a § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) – dospěl odvolací soud (mimo jiné) k následujícím závěrům: [1] Sporná směnka má přímou souvislost se smlouvou o půjčce. Byla vystavena prvním žalovaným, avalovaná druhým žalovaným a předána prvním žalovaným jednajícím druhým žalovaným J. Z. poté, co došlo k zániku zástavního práva jako jednoho ze zajišťovacích prostředků pohledávek J. Z. ze smlouvy o půjčce. V řízení nebylo prokázáno, že by J. Z. poskytl prvnímu žalovanému, příp. druhému žalovanému, jinou půjčku než tu, která souvisela se smlouvou o půjčce ze dne 15. března 2010. [2] Jelikož ze žádného právního předpisu neplyne, že pohledávka nemůže být zajištěna více směnkami, není důvod zpochybňovat závěr o zajišťovací funkci sporné směnky ve vztahu k pohledávkám J. Z. ze smlouvy o půjčce. Tvrzení J. Z. o kauze sporné směnky jako vyrovnání vzájemných (blíže nespecifikovaných) vztahů mezi účastníky řízení odvolací soud neuvěřil. Sporná směnka představovala jen další zajištění (vedle směnky vystavené 12. února 2010) dosud nesplacené části půjčky (ke dni vystavení sporné směnky) ve výši 895.000,04 EUR; co do rozdílu uvedené částky a směnečné sumy sporné směnky šlo o úroky, jejichž placení bylo sjednáno při prodloužení splatnosti půjčky. [3] Jelikož půjčka byla po vystavení sporné směnky J. Z. dále postupně hrazena až do celkové výše 896.002,70 EUR, zůstalo k úhradě 103.997,30 EUR; v tomto rozsahu závazek, jenž je zajištěn spornou směnkou, trvá. [4] Důvodnou není ani námitka žalovaných, že sporná směnka byla co do údaje data splatnosti vyplněna v rozporu s uděleným vyplňovacím právem, resp. že byl její text neoprávněně změněn doplněním data splatnosti až po jejím podepsání žalovanými, když v řízení nebylo prokázáno, že sporná směnka byla vystavena jako blankosměnka, nebo že by údaj data splatnosti nebyl na směnce uveden již v době jejího předání J. Z. 9. Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (posuzováno potud podle obsahu) podali oba žalovaní dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud jednak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jednak právní otázky, jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. 10. Tyto otázky (a argumentaci k nim uplatněnou) formulují dovolatelé následovně: [1] Nabídne-li dlužník v průběhu splácení půjčky věřiteli další zajišťovací nástroj v podobě vyplněné zajišťovací směnky za situace, kdy je část zajištěné pohledávky upokojena, je výše směnečné sumy, na niž zní nově poskytnutá směnka, určena aktuální výší zajištěné pohledávky? Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně dospěl k závěru o tom, že směnečná suma sporné směnky představuje (k okamžiku jejího vystavení) aktuální výši zajišťované kauzální pohledávky. [2] Musí skutkový závěr, na němž je rozhodnutí soudu založeno, vycházet ze soudem učiněného skutkového zjištění, které musí soud následně popsat a odůvodnit v rozhodnutí? Dovolatelé namítají, že odvolací soud pro závěr, že první žalovaný byl povinen k okamžiku předání sporné směnky J. Z. zaplatit na kauzální pohledávku částku ve výši 1.000.000 EUR, neučinil žádná skutková zjištění. Proto shledávají právní posouzení (vycházející z absentujících skutkových z