29 Cdo 34/2012 — Nejvyšší soud

29 Cdo 34/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2015 Spisová značka:29 Cdo 34/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.34.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkurs Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 6. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 34/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce JUDr. Jaroslava Buriánka, advokáta, se sídlem v Praze 5 - Stodůlkách, Ovčí Hájek 2159/16, PSČ 158 00, jako správce konkursní podstaty úpadkyně U. D., s. r. o., identifikační číslo osoby 61064963, zastoupeného JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou, se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Platnéřská 191/2, PSČ 110 00, proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48, PSČ 400 02, za účasti Global Financial Restructuring Czech, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27182452, zastoupené Mgr. Martinem Žižkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce, o popření pravosti vykonatelné pohledávky ve výši 229.761.627,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 18/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2011, č. j. 13 Cmo 274/2007-243, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. ledna 2007, č. j. 32 Cm 18/2001-154, zamítl žalobu, jíž se JUDr. Jaroslav Buriánek, jako správce konkursní podstaty úpadkyně U. D., s. r. o., domáhal určení, že pohledávka ve výši 229.761.627,- Kč, přihlášená žalovaným (Finančním úřadem v Litoměřicích) do konkursního řízení vedeného na majetek úpadkyně U. D., s. r. o. u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 98 K 70/96 „není po právu, není vykonatelná a žalovaný nemá nárok na oddělené uspokojení“ (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně (předesílaje, že otázka aktivní věcné legitimace žalobce a otázka, zda žalovaným v konkursu uplatněná pohledávka je vykonatelná, již byla – pro soud prvního stupně závazným způsobem – vyřešena rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2004, č. j. 13 Cmo 354/2003-40, kterým byl zrušen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24. dubna 2003, č. j. 32 Cm 18/2001-24) uzavřel, že sporný závazek, vzniklý na základě smluv o poskytnutí bezúročné návratné půjčky a návratné finanční výpomoci ze státního rozpočtu, v celkové výši 229.761.627,- Kč (dále jen „smlouvy o poskytnutí návratné finanční výpomoci“), přešel v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, na základě smlouvy o prodeji privatizovaného majetku státního podniku Litoměřické mrazírny, s. p. (uzavřené mezi Fondem národního majetku České republiky a pozdější úpadkyní dne 1. července 1996 – dále jen „smlouva o prodeji privatizovaného majetku“) spolu s prodávaným majetkem státního podniku na pozdější úpadkyni. Za důvodnou soud prvního stupně nepovažoval rovněž žalobcem uplatněnou námitku promlčení, uzavíraje, že sporná pohledávka žalovaného není promlčena ani podle ustanovení § 70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), upravujícího promlčení práva vybrat a vymáhat daňový nedoplatek, ani podle ustanovení § 110 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), když ustanovení § 110 obč. zák. stanoví pro práva přiznaná pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu desetiletou promlčecí dobu. Právo na oddělené uspokojení pohledávky žalovaného je pak podle soudu prvního stupně odůvodněno tím, že sporná pohledávka byla na základě rozhodnutí o vymezení rozsahu zástavního práva na nemovitosti podle § 72 zákona o správě daní a poplatků ze dne 18. června 1997, č. j. 9700045876/196940/5332, zajištěna zástavním právem. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem (poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 4. října 2007, č. j. 13 Cmo 274/2007-176, kterým potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž byla zamítnuta žaloba o určení, že sporná pohledávka žalovaného „není vykonatelná s právem na oddělené uspokojení v konkursním řízení“, a změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že vyhověl žalobě o určení, že žalovaný nemá za úpadkyní pohledávku ve výši 229.761.627,- Kč, Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 20. května 2010, č. j. 29 Cdo 1051/2008-211, v měnícím výroku zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž byla zamítnuta žaloba o určení, že pohledávka ve výši 229.761.627,- Kč „není po právu“ (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacích a dovolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud přitom již na místě žalovaného jednal s Finančním úřadem v Ústí nad Labem, který s účinností od 1. ledna 2011 v souladu s ustanovením § 6 odst. 2 zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění účinném od 1. ledna 2011, vykonával působnost ve věcech výkonu správy odvodů za porušení rozpočtové kázně (k tomu srov. protokol o jednání před odvolacím soudem ze dne 7. září 2011 na č. l. 240 spisu). Odvolací soud poté, co doplnil dokazování zprávou Finančního úřadu v Litoměřicích (doručenou odvolacímu soudu dne 26. července 2011) a prohlášením České pošty, s. p. ze dne 11. září 1997, ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že důvody, pro které žalobce popřel pravost předmětné pohledávky, nemohou obstát. Přitom zdůraznil, že: 1/ Pohledávka, kterou žalovaný přihlásil do konkursu vedeného na majetek úpadkyně, je pohledávkou vykonatelnou, když správce daně [v souladu s ustanovením § 30 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky)] rozhodnutím ze dne 25. dubna 1997, č. j. 9700033964/196960/0931, uložil pozdější úpadkyni, aby v náhradní lhůtě třiceti dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí odvedla neoprávněně zadržené prostředky státního rozpočtu ve výši 229.761.627,50 Kč (poskytnuté jí na základě uzavřených smluv o návratné finanční výpomoci) do státního rozpočtu (dále též jen „rozhodnutí o uložení odvodu“). Toto rozhodnutí, doručené pozdější úpadkyni 12. května 1997 a jejímu tehdejšímu zástupci JUDr. T. 6. května 1997, nabylo právní moci, jeho originál je opatřen úřední pečetí a obsahuje všechny zákonné náležitosti. 2/ Z ustanovení § 24 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), vyplývá, že důvodem pro popření pohledávky není její „kvalita“, tedy to, zda jde o pohledávku vykonatelnou či nikoliv. Popření vykonatelnosti pohledávky proto „nepředstavuje fakticky její popření“. Soud se přitom musí zabývat důvodností žaloby o určení pravosti nebo výše pohledávky popřené správcem konkursní podstaty i tehdy, dospěje-li ohledně (ne)vykonatelnosti přihlášené pohledávky k odlišnému závěru, než ze kterého vycházel správce konkursní podstaty. 3/ Se zřetelem k tomu, že správce konkursní podstaty je vázán důvody, pro které vykonatelnou pohledávku popřel, nemohly se soudy zabývat (teprve později uplatněnými) výhradami, podle nichž jsou smlouvy o poskytnutí návratné finanční výpomoci, jakož i smlouva o prodeji privatizovaného majetku neplatnými právními úkony. První z uvedených výhrad byla navíc – i přes poučení podle ustanovení § 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – uplatněna až v průběhu odvolacího řízení. 4/ Právnímu předchůdci pozdější úpadkyně byly finanční prostředky (v celkové výši 229.761.627,50 Kč) poskytnuty jako návratná finanční výpomoc podle § 5 odst. 3 písm. a) rozpočtových pravidel republiky k financování investiční akce „Mrazírny Litoměřice“. Vzhledem k tomu, že správce daně vydal (poté, co došlo v souvislosti s privatizací státního podniku v roce 1996 k porušení sjednaných podmínek poskytnuté finanční výpomoci) rozhodnutí o uložení odvodu neoprávněně zadržených prostředků státního rozpočtu dne 25. dubna 1997, učinil tak v zákonem stanovené lhůtě (§ 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). K vymáhání této daňové pohledávky (§ 1 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků) pak žalovaný (podáním přihlášky pohledávky do konkursního řízení v říjnu 1997) přistoupil rovněž před uplynutím promlčecí doby stanovené v ustanovení §