29 Cdo 4664/2008 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4664/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 8. 2010 Spisová značka:29 Cdo 4664/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4664.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva komisionářská Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 9. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.         29 Cdo 4664/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce JUDr. Z. D., zastoupeného Mgr. Marcelou Valtrovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Rubešova 83/10, PSČ 120 00, proti žalované Komerční bance, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33, identifikační číslo 45 31 70 54, zastoupené JUDr. Hanou Heroldovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, PSČ 110 00, o zaplacení 283.889,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 403/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2008, č. j. 9 Cmo 189/2008 – 145, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2003, č. j. 4 Cm 403/99 – 69, ve výroku jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 283.889,60 Kč s 16% úrokem z prodlení z 283.889,60 Kč                            od 10. prosince 1998 do zaplacení a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení.   Odvolací soud vyšel ze zjištění, že právní vztahy mezi účastníky byly vymezeny komisionářskou smlouvou uzavřenou dne 14. května 1998 (dále jen „smlouva“), ve které se žalovaná jako komisionář zavázala, že obstará pro žalobce jako  komitenta svým jménem a na jeho účet koupi nebo prodej veřejně obchodovatelných  dluhopisů. O prodeji dluhopisů žalobce podle této smlouvy platí, že kupující nenabývá cenné papíry od obchodníka s cennými papíry (komisionáře), ale v souladu s ustanovením § 583 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) od vlastníka těchto cenných papírů, tedy od komitenta. Jelikož v daném případě byla žalovaná nejen komisionářem, ale zároveň i kupujícím, je třeba dovodit, že koupila-li na burze dluhopisy žalobce, koupila je od žalobce (jako prodávajícího) a nikoli sama od sebe. Odvolací soud konstatoval, že přípustností a podmínkami takového postupu, označovaného jako samovstup komisionáře, se zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 20. listopadu 2007, sp. zn. 29 Odo 1643/2005 (kterým zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu). V tomto rozhodnutí dovolací soud  zcela jednoznačně uzavřel, že náležitosti kupní smlouvy (tj. smlouvy vzniklé v důsledku samovstupu komisionáře) v takovém případě vyplynou z obsahu zprávy o výsledku, jíž komisionář podá komitentovi podle § 584 odst. 1 obch.  zák.  Údaje obsažené v komitentově pokynu k prodeji cenných papírů jsou v tomto případě nerozhodné. Odvolací soud poukázal na to, že dovolací soud uzavřel, že pro náležitosti kupní smlouvy nemohou být v projednávaném případě rozhodné ani údaje obsažené v dokumentech sloužících jako podklady pro vypořádání obchodu uzavřeného v důsledku samovstupu, a to již proto, že důvodem toho, že byl posuzovaný obchod vložen do burzovního systému, nebylo jeho uzavření prostřednictvím burzy, ale pouze to, aby byl vypořádán prostřednictvím burzovního systému. V souladu s právním názorem dovolacího soudu se tak odvolací soud zaměřil na posouzení otázky, zda komisionářka (žalovaná) splnila povinnost podat komitentovi (žalobci) zprávu o výsledku ve smyslu ustanovení § 584 obch. zák., a který z dokumentů nabídnutých k důkazu tuto úlohu plnil. K této otázce především uzavřel, že tzv. předběžné vyrozumění klienta k vypořádání obchodu, ze dne 4. prosince 1998, zmiňované žalovanou v dopise ze dne 22. března 1999 takovou zprávou být nemůže, neboť v ní byl nesprávně uveden celkový objem obchodu. Zopakoval dokazování čtením pokynu k prodeji cenných papírů (dále též jen „pokyn“) vyhotoveného žalobcem dne 1. prosince 1998 a listiny označené jako „Odpočet“, vyhotovené žalovanou dne 10. prosince 1998, předané téhož dne žalobci, jímž žalovaná sdělila žalobci, že dne 4. prosince 1998 uskutečnila „přímým obchodem“ prodej cenných papírů uvedených v pokynu, a to za celkovou cenu, včetně alikvotního úrokového výnosu, 844.555,20 Kč (dále jen „odpočet“). Žalobce podpisem stvrdil převzetí této listiny a rovněž převzetí částky 843.779,50 Kč (po započtení odměny žalované a poplatků) v hotovosti. V odpočtu není označena osoba, se kterou byla kupní smlouva uzavřena. Odvolací soud vyhodnotil uvedenou listinu z hlediska jejího obsahu jako zprávu          o výsledku ve smyslu § 584 odst. 1 obch. zák. a uzavřel, že převzetím této zprávy žalobcem (doručením komitentovi) „došlo k realizaci samovstupu žalované do práv prodávajícího (žalobce) tj. k uzavření kupní smlouvy mezi ní a žalobcem za podmínek uvedených v této zprávě“. Argumentoval-li žalobce rozporností údajů uvedené zprávy spočívající v tom, že „označením typu trhu“ jako obchod přímý žalovaná vymezila obchod jako burzovní, přičemž dle burzovních tisků zveřejňujících výsledky obchodování na burze byla jednotková cena prodávaných dluhopisů vyšší než následně v odpočtu vyznačená, a v souvislosti s tím nastolil otázku platnosti odpočtu, nelze podle odvolacího soudu s touto argumentací souhlasit. V daném případě nešlo o obchod uzavřený prostřednictvím burzy, ale o to, že byl obchod vypořádán prostřednictvím burzovního systému. Nešlo o obchod mezi členy burzy, ale o obchod realizovaný samovstupem komisionáře, „který se tímto přeměnil na kupujícího“, přičemž prodávajícím byl komitent (žalobce). Pro náležitosti kupní smlouvy tudíž nemohou být rozhodné údaje v dokumentech sloužící jako podklad pro vypořádání obchodu uzavřeného samovstupem komisionáře burzovním systémem (burzovní tisky), ale ani údaje v dokumentech vyhotovených v souvislosti s vypořádáním takového obchodu žalovanou a určené třetím osobám, ale právě jen údaje ve zprávě o výsledku. Pro náležitosti kupní smlouvy je rozhodné vymezení množství prodávaných dluhopisů, určení jednotkové ceny prodávaných dluhopisů a tomu odpovídající tzv. hrubé ceny s připočtením alikvotního úrokového výnosu. V tomto směru není údaj o typu trhu rozhodný a nelze tedy dovozovat vnitřní rozpor údajů v odpočtu. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel namítá, že odvolací soud pochybil zejména v tom, že : - na zjištěný stav aplikoval ustanovení § 584 odst. 1 a 2 obch. zák. způsobem, který neodpovídá jeho výkladu; -  v rámci právního hodnocení nepřihlédl k úpravě § 13, § 21, § 23 resp. § 24 zákona č. 591/1992 Sb. (dále jen „zákon o cenných papírech“); -  nerespektoval úpravu práv a povinností žalované jako komisionáře dle ustanovení § 31 zákona o cenných papírech, které slouží k ochraně práv komitenta před střetem zájmů komisionáře, jež se rozhodl sám od komitenta cenný papír koupit; -  zcela pominul  ustanovení § 13 zákona č. 214/1992 Sb. (dále jen „zákon o burze cenných papírů“), podle kterého pokud se na burze používá pouze automatizovaný systém obchodování, považují se za jednotlivé burzovní obchody ty, které jsou v tomto systému evidovány, tedy i ty, které byly uzavřeny mimo burzu, ale jsou do systému vloženy za účelem jejich vypořádání. I pro takové obchody a jejich účastníky potom platí ustanovení § 18 zákona o burze cenných papírů, zejména povinnost dodržovat burzovní řád  a burzovní pravidla, plnit závazky z jednotlivých burzovních obchodů a přistoupit ke stanovenému způsobu vypořádání. Dovolatel podrobuje kritice závěr odvolacího soudu, dle něhož obsah zprávy „Předběžné vyrozumění klienta k vypořádání obchodu ze dne 4. prosince 1998“ nemůže svědčit o uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a žalovanou jako kupující a nemůže být rozhodným pro vymezení náležitostí kupní smlouvy. Tvrdí, že za předpokladu, že taková zpráva byla učiněna po zařízení záležitosti a obsahuje informace o uzavřeném obchodu, není dán jakýkoli zákonný důvod pro to, aby nebyla posouzena jako zpráva o výsledku zařízení záležitosti ve smyslu § 584 odst. 1 obch. zák. Záležitostí, kterou se žalovaná jako komisionář zavázala pro dovolat