29 Cdo 4804/2017 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4804/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 11. 2019 Spisová značka:29 Cdo 4804/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.4804.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zadostiučinění (satisfakce) Insolvence Insolvenční návrh Dobrá pověst Dotčené předpisy:§ 147 IZ. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 3. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4804/2017-408 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce TECHNO - SERVIS, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, Zakouřilova 1259/36, PSČ 149 00, identifikační číslo osoby 63992060, zastoupeného JUDr. Robertem Matasem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Spálená 92/21, PSČ 110 00, proti žalované D. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, se sídlem v Brně, Poštovská 455/8, PSČ 602 00, o náhradu jiné újmy vzniklé podáním insolvenčního návrhu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 1/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2017, č. j. 15 Cmo 28/2016-366, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2017, č. j. 15 Cmo 28/2016-366, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě III. výroku, jakož i v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku o nákladech odvolacího řízení. II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2017, č. j. 15 Cmo 28/2016-366, se s výjimkou té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku, zrušuje a věc se ve zrušeném rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobou doručenou soudu dne 2. ledna 2015 se žalobce (TECHNO - SERVIS, spol. s r. o.) domáhal po žalované (D. P.) náhrady nemajetkové újmy způsobené neoprávněným (šikanózním) insolvenčním návrhem podaným žalovanou, a to ve formě omluvy (uveřejněné v celostátním vydání deníku Hospodářské noviny) a dále v penězích (ve výši 200 000 Kč). Rozsudkem ze dne 29. září 2016, č. j. 15 Cm 1/2015-295, Městský soud v Praze: 1/ Uložil žalované uveřejnit v celostátním vydání deníku Hospodářské noviny (ve výroku specifikovanou) omluvu žalobci (bod I. výroku). 2/ Zamítl žalobu o zaplacení částky 200 000 Kč (bod II. výroku). 3/ Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). Soud prvního stupně vyšel při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že: 1/ Vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 29. ledna 2014 oznámil Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) zahájení insolvenčního řízení na majetek žalobce (dlužníka), a to na základě insolvenčního návrhu žalované ze dne 16. ledna 2014. Žalovaná tvrdila svou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 134 805 Kč z titulu neuhrazené mzdy za tři měsíce (od 1. října 2013) a jako další věřitele dlužníka označila „Pražskou správu sociálního zabezpečení“ a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky. 2/ Usnesením ze dne 4. února 2014, č. j. MSPH 79 INS 2157/2014-A-6, odmítl insolvenční soud insolvenční návrh podle § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) jako vadný. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. června 2014, č. j. 2 VSPH 393/2014-A-13, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. 3/ V úplném výpisu z obchodního rejstříku žalobce jsou uvedeny údaje o insolvenci (o zahájení insolvenčního řízení a o jeho skončení odmítnutím insolvenčního návrhu) s dovětkem, že tyto skutečnosti byly zapsány dne 3. února 2014 a vymazány dne 29. srpna 2014. 4/ Dne 9. října 2014 byly v insolvenčního rejstříku znepřístupněny údaje o dlužníkovi (v souladu s § 425 insolvenčního zákona). 5/ E-mailem z 12. února 2015 Komerční banka, a. s. sdělila žalobci, že jeho žádost o úvěr byla zamítnuta, neboť proti němu bylo v posledních dvou letech vedeno insolvenční řízení. 6/ Dopisem z 10. února 2014 Shell Czech republic, a. s. vypověděl žalobci smlouvu o kartách Euro Shell card ze dne 13. dubna 2012 z důvodu „podání návrhu na prohlášení konkursu“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že podáním insolvenčního návrhu, jenž byl odmítnut pro absenci zákonných náležitostí, žalovaná zasáhla do dobré pověsti žalobce. Újma vzniklá žalobci spočívá ve snížení jeho vážnosti a solidnosti u zaměstnanců, obchodních partnerů a další veřejnosti. Zdůraznil, že žalovaná podala odvolání proti usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu, v jehož důsledku insolvenční řízení probíhalo téměř šest měsíců. Veřejná omluva v deníku Hospodářské noviny je tedy přiměřenou formou zadostiučinění. Podle soudu prvního stupně žalobce neprokázal, že v souvislosti s jednáním žalované utrpěl takovou nemajetkovou újmu, k jejímuž vyrovnání nepostačuje přiznané zadostiučiněné v nepeněžité formě. Ohledně požadavku žalobce na zadostiučinění v penězích odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2012, sp. zn. 23 Cdo 3964/2011 (které je - stejně jako další níže označená rozhodnutí Nejvyššího soudu - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Při úvahách o finančním zadostiučinění soud prvního stupně zohlednil náklady, které žalované vzniknou zveřejněním omluvy, a dále skutečnost, že podáním insolvenčního návrhu se žalovaná „snažila řešit“ problémy ve vztahu s manželem, který je jediným společníkem žalobce. K odvolání žalobce i žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. května 2017, č. j. 15 Cmo 28/2016-366: 1/ Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok). 2/ Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud - vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a z § 147 odst. 1, 3 a 4 insolvenčního zákona - shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaná podáním insolvenčního návrhu způsobila žalobci újmu, k jejímuž vyrovnání je povinna žalobci poskytnout zadostiučinění ve formě omluvy. Odvolací soud vyhodnotil insolvenční návrh podaný žalovanou jako zjevně bezdůvodný ve smyslu § 128a odst. 2 písm. a/ a c/ insolvenčního zákona. Tento závěr učinil na základě doplněného dokazování o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2017, č. j. 62 Co 368/2016-566, z jehož odůvodnění vyplynulo, že mezi žalobkyní a dlužníkem nebyla uzavřena platná písemná pracovní smlouva s datem 1. srpna 2008 a že nebyl prokázán výkon jakékoli pracovní činnosti žalované pro žalobce. Dále odvolací uvedl, že žalovaná neměla vůči žalobci tvrzenou mzdovou pohledávku a zneužila práva podat insolvenční návrh na jeho úkor. Pohnutky žalované, spočívající v manželských rozporech mezi ní a jednatelem (a současně společníkem) žalobce, jsou nerozhodné. Zadostiučinění v penězích považoval odvolací soud za nadbytečné a neadekvátní, „a to i s přihlédnutím k žalobcovým nepochybně velmi dobrým majetkovým poměrům, které žalobce zdůrazňuje, tak i s přihlédnutím k tomu, že žalobce nepředložil žádný důkaz o tom, že odmítnutý insolvenční návrh žalované měl nějaký významný ekonomický dopad na jeho podnikatelskou činnost, či že v důsledku tohoto návrhu přišel o své zákazníky, nebo své obchodní partnery“. Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti prvnímu výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v bodech II. a III. výroku, a dle obsahu dovolání i proti druhému výroku o nákladech odvolacího řízení) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně jde o otázku „určování finanční satisfakce nemajetkové újmy právnických osob (zejména obchodních korporací) způsobené šikanózně podanými insolvenčními návrhy“. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil první výrok napadeného rozsudku tak, že změní bod II. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně, taktéž změnil i jeho druhý výrok, nebo napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu s pokynem ohledně právního hodnocení věci. Dovolatel považuje přisouzenou formu zadostiučinění za zcela nepřiměřenou. Neztotožňuje se ani s úvahami, na kterých odvolací soud založil své rozhodnutí. K tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze