29 Cdo 5235/2017 — Nejvyšší soud

29 Cdo 5235/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2019 Spisová značka:29 Cdo 5235/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.5235.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Směnky Reorganizace Insolvence Dotčené předpisy:§ 356 předpisu č. 182/2016Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 9. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 3104/19 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 5235/2017-95 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, proti žalovaným 1) J. J., narozenému XY, bytem XY, a 2) D. B., narozené XY, bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Vítem Rybářem, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 1610/95, PSČ 702 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 254/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. května 2017, č. j. 4 Cmo 158/2016-66, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. května 2017, č. j. 4 Cmo 158/2016-66, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě směnečným platebním rozkazem ze dne 30. září 2015, č. j. 3 Cm 254/2015-12, ve znění usnesení ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 3 Cm 254/2015-60, uložil žalovaným [1) J. J. a 2) D. B.], aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni (Komerční bance, a. s.) částku 516.384,58 Kč s 6% úrokem od 5. listopadu 2014 do zaplacení, směnečnou odměnu 1.721,28 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 25.906,- Kč. Rozsudkem ze dne 17. března 2016, č. j. 3 Cm 254/2015-36, ve znění usnesení ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 3 Cm 254/2015-60, Krajský soud v Ostravě k námitkám žalovaných ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok II.) Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 4. května 2017, č. j. 4 Cmo 158/2016-66, rozsudek soudu prvního stupně změnil a směnečný platební rozkaz zrušil (první výrok); dále rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok). Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že: 1) Žalobkyně je majitelkou směnky vlastní vystavené v Karviné dne 13. listopadu 2012 výstavcem (Cestovní kancelář JUHÁSZ a. s. − dále jen „společnost“) na řad žalobkyně, na směnečnou sumu 570.315,85 Kč, která byla splatná v Brně; žalovaní směnku podepsali (jako členové statutárního orgánu společnosti) za výstavce a současně směnku podepsali jako směneční rukojmí. 2) Směnka byla vystavena k zajištění závazku ze smlouvy o úvěru reg. č. 0099004487947 ze dne 13. listopadu 2012. 3) Usnesením ze dne 3. června 2014, č. j. KSOS 14 INS XY, Krajský soud v Ostravě rozhodl o úpadku společnosti a povolil způsob řešení jejího úpadku reorganizací; usnesením ze dne 17. října 2014, č. j. KSOS 14 INS XY, schválil reorganizační plán společnosti a usnesením ze dne 30. července 2015, č. j. KSOS 14 INS XY, vzal na vědomí splnění reorganizačního plánu společnosti. Žalobkyně obdržela „z reorganizace“ plnění v částce 53.931,27 Kč. Na tomto základě odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně, který s poukazem na ustanovení § 356 odst. 1 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dovodil, že závazek žalovaných jako směnečných rukojmích nebyl reorganizací společnosti dotčen – dospěl k závěru, podle něhož se žalovaní „námitkou zániku kauzy“ ubránili povinnosti platit na směnku, která „tuto kauzu zajišťovala“. Odvolací soud – cituje ustanovení § 356 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona a poukazuje na závěry (svého) rozsudku ze dne 28. května 2015, č. j. 4 Cmo 116/2015-100 – zdůraznil, že „smyslem reorganizace je nově uspořádat vztahy dlužníka a jeho věřitelů při zachování provozu dlužníka s postupným a případně částečným uspokojením věřitelů (viz § 316 insolvenčního zákona). Účinný reorganizační plán (§ 352 insolvenčního zákona) vymezuje právní postavení dotčených osob v důsledku povolení reorganizace, a to na základě opatření sledujících ozdravení provozu dlužníkova podniku a uspořádání vzájemných vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli (§ 338 odst. 1 insolvenčního zákona)“. Ustanovení § 356 odst. 1 insolvenčního zákona „je dle důvodové zprávy obdobou tzv. privativní novace“ podle § 570 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), s tím rozdílem, že „se neopírá o dohodu, ale o zákon. Dle právní teorie dochází při dohodě podle ustanovení § 570 obč. zák. k zániku původního závazku (stejně jako u narovnání) a jeho nahrazení závazkem novým. Zanikají tak původně založená práva a povinnosti věřitele a dlužníka vyplývající z jejich dosavadního právního vztahu. Logickým důsledkem této konstrukce – zániku původního závazkového vztahu – je skutečnost, že zanikají automaticky všechny ostatní akcesorické vztahy, vyjma těch, které zákon z těchto účinků vyloučí“. Posledně zmíněným ustanovením byly (insolvenčním) zákonem z těchto účinků vyloučeny explicitně práva věřitelů vůči spoludlužníkům a ručitelům; na práva směnečných rukojmí se však označené ustanovení nevztahuje. V této souvislosti odvolací soud doplnil, že má-li směnka i nadále plnit zajišťovací funkci ve vztahu ke kauzálnímu závazku, ohledně kterého „došlo k zákonné privativní novaci“, je nezbytné, aby směnečný rukojmí s takovou změnou obsahu závazkového vztahu, jehož se směnka týká, souhlasil; takový souhlas žalovaných žalobkyně ani netvrdila. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), a to k řešení otázky (podle jejího názoru) dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nezodpovězené, týkající se „trvání závazku avala za předpokladu, že došlo ke schválení reorganizačního plánu splněného výstavcem směnky v rámci insolvenčního řízení“. Dovolatelka s poukazem na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 (jde rozsudek uveřejněný pod číslem 63/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dovozuje, že „reorganizace (resp. schválený reorganizační plán) nemá žádný dopad na oprávnění věřitele uplatnit svůj nárok vůči avalům ze směnky zajišťující pohledávku věřitele vůči dlužníku“. Současně snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož „oddlužením či účinností reorganizačního plánu pohledávka věřitele nezaniká, ale stává se vůči dlužníku naturální obligací“. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání žalobkyně je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky dovolatelkou otevřené, týkající se výkladu ustanovení § 356 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona, když v tomto směru je právní posouzení věci odvolacím soudem v rozporu s následnou judikaturou Nejvyššího soudu. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 352 insolvenčního zákona reorganizační plán je účinný, jakmile rozhodnutí o jeho schválení nabylo právní moci, nebyla-li reorganizačním plánem jeho účinnost odložena na pozdější dobu nebo nerozhodl-li o jeho pozdější účinnosti insolvenční soud (odstavec 1). Rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu je závazné pro všechny účastníky insolvenčního řízení i pro další osoby, jejichž práva a povinnosti jsou reorganizačním plánem dotčeny (odstavec 2). Podle ustanovení § 356 insolvenčního zákona, není-li tímto zákonem nebo reorganizačním plánem stanoveno jinak, zanikají účinností tohoto plánu práva všech věřitelů vůči dlužníkovi, a to i v případě, že svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásili; za věřitele dlužníka se považují osoby uvedené v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených, včetně rozsahu jejich práv (odstavec 1). Práva věřitelů vůč