29 Cdo 5254/2007 — Nejvyšší soud

29 Cdo 5254/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2009 Spisová značka:29 Cdo 5254/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.5254.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 226/10 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 5254/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně I., spol. s r. o., zastoupené JUDr. R. K., advokátem, proti žalované Č.o.b., a. s., o zaplacení částky 984.248,56 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 Cm 27/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2007, č. j. 9 Cmo 37/2007-95, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 13. října 2006, č. j. 32 Cm 27/2001-73, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o zaplacení částky 984.248,56 Kč s příslušenstvím a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalobkyně uzavřela se žalovanou 10. listopadu 2000 smlouvu o otevření akreditivu (dále jen „smlouva“) a téhož dne vystavila příkaz k otevření neodvolatelného dokumentárního akreditivu s platností do 10. února 2001 ve prospěch J. B. (dále jen „oprávněný“) na částku 982.284,- Kč. Požadovaným dokumentem označila žalobkyně výpis z katastru nemovitostí specifikovaný v příloze, která byla součástí příkazu. V příloze je konkretizován výpis z katastru nemovitostí s uvedením nemovitostí s tím, že ve výpise bude jako jejich spoluvlastnice uvedena žalobkyně a na nebytových prostorách a příslušných spoluvlastnických podílech uvedených v příkaze nebudou váznout žádná práva třetích osob, mimo případných práv F. ú. v L.. Dne 27. prosince 2000 žalovaná oznámila žalobkyni poskytnutí plnění oprávněnému, zatížení účtu žalobkyně částkou 982.284,- Kč a zaslala jí akreditivem předepsané doklady, které obdržela od oprávněného. S odkazem na ustanovení § 682 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) se odvolací soud ztotožnil i se závěrem, že žalovaná neporušila závazek ze smlouvy  a že žalobkyně nemá právo na náhradu škody. Zdůraznil, že ve výpisu z katastru nemovitostí předloženém oprávněným je žalobkyně uvedena jako spoluvlastnice nemovitostí, které konkretizovala v příloze příkazu k otevření neodvolatelného dokumentárního akreditivu, a tyto nemovitosti nejsou zatíženy právy jiných osob. Uvedl, že v části D - jiné zápisy - výpisu z katastru nemovitostí byla uvedena poznámka o návrhu na výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k předmětným nemovitostem. Poznámku zapsal katastrální úřad s datem 16. prosince 1999. Odvolací soud dovodil, že poznámka ve smyslu § 9 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem (dále jen „zákon č. 265/1992 Sb.“), je úkonem katastrálního úřadu, který nemá vliv na vznik, změnu či zánik právního vztahu k nemovitosti, ale zachycuje určitý momentální stav událostí týkajících se nemovitosti. Žalovaná odpovídala za to, že obsah oprávněným předloženého výpisu z katastru nemovitostí bude odpovídat podmínkám stanoveným v akreditivní listině. Oprávněným předložený výpis z katastru nemovitostí podmínky akreditivní listiny splňoval, protože poznámka v části D výpisu z katastru nemovitostí nesvědčí o právu třetí osoby k dotčeným nemovitostem. Námitku žalobkyně, že 27. prosince 2000 zaslala žalované upozornění, že výpis z katastru nemovitostí předložený oprávněným zřejmě nebude vyhovovat stanoveným podmínkám, nepovažoval za důvodnou s tím, že poznámka byla v listu vlastnictví zapsána 16. prosince 1999, tedy téměř rok před vystavením příkazu k otevření akreditivu a určení podmínek jeho otevření, a žalobkyni jako budoucí spoluvlastnici nemovitostí musela být známa a mohla podmínky otevření akreditivu formulovat s přihlédnutím k této skutečnosti. Přitom jednostranný úkon žalobkyně jako příkazce nemá vliv na obsah závazku založeného mezi oprávněným a žalovanou akreditivní listinou. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu   (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávný výklad ustanovení § 690 odst. 1 obch. zák. Povinnost banky přezkoumat, zda obsah předložených dokumentů zjevně odpovídá podmínkám stanoveným v akreditivní listině, znamená, že přezkoumáním dokumentů dojde banka k závěru, že není pochybností o tom, že obsah předložených dokumentů odpovídá podmínkám stanoveným v akreditivní listině. V té souvislosti odkazuje na judikaturu „první republiky“. Žalovaná pro odstranění pochybností o tom, zda výpis z katastru nemovitostí odpovídá akreditivní listině ve vztahu k žalobkyni nic neučinila, na žalobkyni jako příkazce se neobrátila a provedla výplatu ve prospěch oprávněného. Dovolatelka namítá, že odvolací soud pochybil, nepřihlédl-li k ustanovení § 338d odst. 1 o. s. ř., podle něhož je pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovitosti rozhodující den, v němž k soudu došel návrh na zřízení soudcovského zástavního práva, protože soudcovské zástavní právo sice vzniká až dnem právní moci rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, avšak zpětně ke dni, kdy byl návrh podán u soudu. Ke dni provedení platby oprávněnému tak formálně byly splněny podmínky uvedené v akreditivní listině, ale zároveň bylo zřejmé, že tento právní stav přestane po poskytnutí plnění oprávněnému platit, a to zpětně ke dni provedení platby. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že při výkladu smlouvy a příkazu k otevření akreditivu nepostupoval podle ustanovení § 266 odst. 1 a 2 obch. zák. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky, zda banka je povinna poskytnout bez dalšího peněžité plnění oprávněnému z akreditivní listiny, jestliže po vystavení příkazu k otevření neodvolatelného dokumentárního akreditivu se dozvěděla, že v mezidobí byl u soudu podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na těch nemovitostech, na nichž neměla váznout žádná práva třetích osob, a zda k povinnostem banky ze smlouvy patří i povinnost počínat si tak, aby předcházela škodám na majetku příkazce. Vadu řízení spatřuje dovolatelka v neprovedení jí navržených důkazů k prokázání podání návrhů na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem a upozorněním žalované, že na listu vlastnictví předmětných nemovitostí byla zapsána poznámka. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání zamítnout. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b)  a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá. Je tomu tak proto, že výklad smlouvy a příkazu k otevření akreditivu a závěr odvolacího soudu o tom, že oprávněným byl předložen výpis z katastru nemovitostí odpovídající žalobkyní stanoveným podmínkám v akreditivní listině, je významný pouze pro projednávanou věc a postrádá potřebný judikatorní přesah. Nejvyšší soud jej přitom neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanoveními § 689 a § 690 odst. 1 obch. zák. a § 9 zákona č. 265/1992 Sb.). Pro posouzení přípustnosti dovolání je nevýznamná námitka o pochybení odvolacího soudu, neřídil-li se ustanovením § 338d odst. 1 větou první o. s. ř., protože v projednávané věci byla „poznámka“ na listu vlastnictví zapsána - jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů - již 16. prosince 1999, tedy téměř rok před uzavřením smlouvy, a nikoliv v mezidobí po vystavení příkazu k otevření neodvolatelného dokumentárního akreditivu, jak uvádí žalobkyně v dovolání. Zásadně právně významná pro projednávanou věc proto nemůže být ani otázka, kterou pokládá do