29 Cdo 533/2017 — Nejvyšší soud

29 Cdo 533/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2019 Spisová značka:29 Cdo 533/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.533.2017.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Dobrá víra Konkurs Exekuce Dotčené předpisy:§ 336l odst. 2 o. s. ř. § 107 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 458 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 2. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 533/2017-410 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce ESOLUS s. r. o., se sídlem v Praze 1, Kamzíková 1, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27126927, zastoupeného Mgr. Miloslavem Strnadem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, PSČ 120 00, proti žalovanému Ing. Tomáši Zůzovi, bytem XY, jako správci konkursní podstaty úpadce VELTEX spol. s r. o., identifikační číslo osoby 48039691, zastoupenému Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem v Praze, Vítkova 247/7, PSČ 186 00, o zaplacení 28 001 867,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 296/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2016, č. j. 62 Co 166/2016-320, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2016, č. j. 62 Co 166/2016-320, v druhém výroku, jímž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. prosince 2015, č. j. 17 C 296/2009-239, v bodě II. výroku ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 1 996 368,80 Kč s příslušenstvím, a dále ve třetím výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení; jinak se dovolání zamítá. Odůvodnění: Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 8. dubna 2009 se žalobce (ESOLUS s. r. o.) domáhal po žalovaném (Ing. Tomáši Zůzovi, jako správci konkursní podstaty úpadce VELTEX spol. s r. o.), zaplacení částky 37 161 877,85 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 13. ledna 2009 do zaplacení. Podle žalobních tvrzení sepsal žalovaný do konkursní podstaty nemovitosti v katastrálním území XY (dále jen „nemovitosti“), k nimž měl vlastnické právo žalobce, a pobíral nájemné z pronájmu těchto nemovitostí třetím osobám. Nemovitosti však podle žalobce byly sepsány do soupisu konkursní podstaty neoprávněně. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. července 2009, č. j. Ncp 1094/2009-24, určil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 10. Rozsudkem ze dne 2. června 2010, č. j. 17 C 296/2009-64, soud prvního stupně žalobu o zaplacení částky 37 161 877,85 Kč s příslušenstvím zamítl a toto rozhodnutí Městský soud v Praze potvrdil rozsudkem ze dne 25. ledna 2012, č. j. 62 Co 353/2010-165. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. září 2014, č. j. 29 Cdo 2532/2012-197, rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud následně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 2. června 2010 usnesením ze dne 1. prosince 2014, č. j. 62 Co 353/2010-209, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Při jednání konaném dne 25. listopadu 2015 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 9 160 010,32 Kč. Rozsudkem ze dne 2. prosince 2015, č. j. 17 C 296/2009-239, soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 26 005 499 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 13. ledna 2009 do zaplacení (bod I. výroku), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 1 996 368,80 Kč s příslušenstvím (bod II. výroku), zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 9 160 010,32 Kč s příslušenstvím (bod III. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod IV. výroku). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1/ Soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D. (dále jen „soudní exekutor“) vydal dne 4. května 2005 příkaz k prodeji podniku (č. j. 067 EX 957/04-297) pozdějšího úpadce VELTEX spol. s r. o. Správcem podniku byl ustanoven S. B. 2/ Usnesením ze dne 20. září 2005, č. j. 067 EX 957/04-431, soudní exekutor udělil žalobci příklep na vydražené nemovitosti. Toto rozhodnutí za pozdějšího úpadce převzala dne 20. září 2005 V. 3/ Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. listopadu 2005, č. j. 79 K 21/2005-127, prohlásil konkurs na majetek úpadce a správcem konkursní podstaty ustavil žalovaného, který nemovitosti, k nimž uplatňoval vlastnické právo žalobce, sepsal dne 5. prosince 2005 do konkursní podstaty úpadce. Žalovaný následně pobíral nájemné ze smluv uzavřených s uživateli nemovitostí. 4/ Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. května 2008, č. j. 58 Cm 146/2005-212, k žalobě společnosti ESOLUS s. r. o. (žalobce i v tomto sporu) vyloučil nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 239/2008-250, který nabyl právní moci dne 30. prosince 2008, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. 5/ Dne 12. února 2009 uzavřel žalobce (jako prodávající) se společností Hloubětín 61 s. r. o. (jako kupujícím, dále jen „společnost H“) kupní smlouvu, jejímž předmětem byly nemovitosti. Účinky vkladu vlastnického práva společnosti H k nemovitostem do katastru nemovitostí nastaly k 13. únoru 2009. 6/ Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1361/2009, k dovolání žalovaného zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 239/2008-250, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 7/ Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. října 2011, č. j. 13 Cmo 239/2008-368, změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2008 tak, že žalobu o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce zamítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce převedl nemovitosti na společnost H na základě kupní smlouvy ze dne 12. února 2009, čímž ztratil aktivní věcnou legitimaci v řízení o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty. 8/ Celková výše nájemného za dobu od 4. prosince 2005 do 30. prosince 2008, které třetí osoby zaplatily žalovanému, činí 28 001 867,53 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce nabyl nemovitosti na základě rozhodnutí o příklepu ze dne 20. září 2005, které nabylo právní moci dne 6. října 2005. K námitce, že usnesení o příklepu nebylo doručeno tehdejšímu správci podniku pozdějšího úpadce, není pravomocné, a tudíž nedošlo k převodu vlastnického práva na žalobce, soud prvního stupně nepřihlédl, neboť podle § 48 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká. Právo se tak prekludovalo a soud se v tomto řízení již nemůže zabývat tím, zda dražba proběhla v souladu s platnými právními předpisy. Žalobce se tak stal vlastníkem nemovitostí dne 6. října 2005 a v řízení se domáhá zaplacení bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému jako správci konkursní podstaty dostalo tím, že do konkursní podstaty dne 5. prosince 2005 zařadil nemovitosti, tyto pronajímal a pobíral od 5. prosince 2005 do 31. prosince 2008 nájemné. Soud prvního stupně se dále zabýval vznesenou námitkou promlčení. Cituje § 451 odst. 1 a § 107 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), uvedl, že námitka je důvodná, pokud jde o nájemné uhrazené do 31. března 2006, neboť žaloba byla podána dne 8. dubna 2009. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby nebyl prokázán a z žaloby plyne, že výzva k vydání bezdůvodného obohacení byla učiněna dne 12. ledna 2009. Soud tak „vycházel z objektivní tříleté promlčecí doby, neboť v řízení nebylo zjištěno, kdy žalobci začala plynout subjektivní dvouletá promlčecí lhůta ve smyslu § 107 odst. 1 obč. zák.“. V částce 1 996 368,80 Kč je tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení promlčen. Vycházeje ze zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu soud prvního stupně dále uvedl, že po dobu trvání sporu o vyloučení věci z konkursní podstaty byl sice správce konkursní podstaty oprávněn nemovitosti užívat, je však povinen vydat bezdůvodné obohacení, kterého se mu dostalo užíváním věci, která do konkursní podstaty nenáležela. V tomto směru není rozhodné, že byla excindační žaloba zamítnuta, neboť jediným důvodem zamítnutí byl převod nemovitostí na společnost H. Zamítnutím žaloby tak žalobce neztratil aktivní legitimaci a mohl se domáhat vydání bezdůvodného obohacení za dobu od 1. dubna 2006 do 31. prosince 2008. K odvolá