29 Cdo 541/2010 – Nejvyšší soud

29 Cdo 541/2010-86 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce JUDr. Z. Š., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadce K+Z Handel-Montagebau, s. r. o., identifikační číslo osoby 48953351, zastoupeného JUDr. Pavlem Čížkovským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 18, PSČ 110 00, proti žalovanému V. S. M. servis centrum spol. s r. o., se sídlem v Praze 10 - Kolovratech, U Vodice 480, PSČ 103 00, identifikační číslo osoby 47120851, zastoupené JUDr. Ing. Markem Dufkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Spálená 21, PSČ 110 00, o zaplacení částky 3.507.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 129/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 2009, č. j. 12 Cmo 488/2008-64, takto: I. Dovolání se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti těm výrokům rozsudku ze dne 8. září 2009, č. j. 12 Cmo 488/2008-64, jimiž Vrchní soud v Praze rozhodl o nákladech  řízení. II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 2009, č. j. 12 Cmo 488/2008-64, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. září 2008, č. j. 48 Cm 129/2007-42, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem ze dne 2. září 2008, č. j. 48 Cm 129/2007-42, zamítl Krajský soud v Praze (dále též jen „krajský soud“) žalobu, kterou se žalobce (správce konkursní podstaty úpadce K+Z Handel-Montagebau, s. r. o.) domáhal po žalovaném (V. S. M. servis centrum spol. s r. o.) zaplacení částky 3.507.000,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a  rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). Krajský soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že: 1/ Podle soupisu konkursní podstaty úpadce náležely do konkursní podstaty též označené stavební stroje. 2/ Na základě nájemních smluv uzavřených mezi správcem konkursní podstaty úpadce a žalovaným byly stavební stroje přenechány žalovanému do nájmu sjednaného na dobu určitou, do 30. listopadu 2005. 3/ Žalovaný oznámil dopisem z 10. května 2006 žalobci, že s odkazem na nadále existující pohledávku uplatňuje ke stavebním strojům ve vlastnictví úpadce zadržovací právo. 4/ Podle pravomocného rozsudku  krajského soudu sp. zn. 48 Cm 72/2006 dlužil žalobce žalovanému na „nekonkursních“ pohledávkách částku 2.250.000,- Kč představující souhrn splatného nájemného za užívání jiných pracovních strojů (v tomto vztahu vystupoval žalobce jako nájemce a žalovaný jako pronajímatel), přičemž žalobce bez zjevného důvodu svou povinnost z nájemních smluv nesplnil. 5/ Policie České republiky předala stavební stroje zpět žalobci dne 18. srpna 2006. 6/ Žalovaný zadržoval stavební stroje v době od 1. prosince 2005 do 18. srpna 2006. 7/ Žalobce v tomto řízení uplatňuje v rámci náhrady škody zisk, který mu ušel (jehož případně mohl dosáhnout z případného pronájmu stavebních strojů, kdyby mu je žalovaný vrátil ve sjednané době), maje zadržení stavebních strojů za protiprávní vzhledem k tomu, že šlo o věci náležející do konkursní podstaty úpadce, u nichž není použití zadržovacího práva přípustné. Na tomto základě krajský soud - cituje ustanovení § 175 odst. 1 a § 177 odst. 1 zákona č.  40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) -  uzavřel, že: 1/ Byl splněn zákonný předpoklad pro uplatnění zadržovacího práva spočívající v existenci pohledávky žalovaného. Jde o tzv. „nekonkursní“ pohledávku, která vznikla po prohlášení konkursu na majetek úpadce a která směřuje přímo proti správci konkursní podstaty, bez povinnosti přihlášky a následného přezkumu. Pro tyto případy nutně musí platit obecná obchodně-právní povinnost správce konkursní podstaty, jde-li o vztahy vznikající při dalším provozování úpadcova podniku. Postavení správce konkursní podstaty tak nemůže být jakkoli zvýhodněno a platí tudíž zákonem stanovená zásada rovnosti stran závazkového vztahu (zde původního nájemního vztahu). Při zjištění tohoto běžného závazkového vztahu (bez ohledu na konkursní řízení), z něhož vznikla povinnost správce plnit „svůj“ peněžitý závazek s odpovědností za případné prodlení, pak  nelze jakkoliv vyloučit použití zajišťovacího instrumentu, v tomto případě vykonat vůči správci zadržovací právo k majetku náležejícímu do konkursní podstaty. Ostatně ani zvláštní právní předpis, jímž je zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), nijak neomezuje použití  tohoto zajišťovacího institutu v případě, kdy je účastníkem vztahu správce konkursní podstaty, uvádí krajský soud. Velmi silná zákonná pozice tohoto zajišťovacího nástroje plyne podle krajského soudu již z ustanovení § 175 odst. 2 obč. zák., kdy již v okamžiku podání návrhu na konkurs vzniká zadržovací právo k zajištění dosud nesplatné pohledávky. 2/ Požadavek vyrozumění dlužníka (žalobce) o zadržení věci bez zbytečného odkladu nebyl sice naplněn, zákon však nedodržení této lhůty nesankcionuje a ponechává poměrně široký prostor k výkladu obvyklých střetů zájmů účastníků via facti. Žalobce po uplynutí sjednané doby nájmu žalovaného opakovaně vyzýval k vydání stavebních strojů za účelem jejich zpeněžení, což žalovaný odmítl. Žalobce však současně nereagoval na požadavky žalovaného k byť částečnému uhrazení splatného dluhu, takže je logické, že žalovaný na výzvy k vydání stavebních strojů již nereagoval a ponechal si je v držení. I bez písemného oznámení o zadržení věci je tedy konkludentní postoj žalovaného  dostatečně výmluvný k otázce vydání zadržovaných věcí a opožděné vyrozumění o zadržovacím právu nemá na jeho účinky žádný vliv. 3/ Uplatněním zadržovacího práva tak nedošlo k protiprávnímu jednání žalovaného a nedošlo k prodlení s vrácením stavebních strojů, takže nejsou splněny podmínky pro náhradu škody. Žalobci totiž při oprávněné realizaci zadržovacího práva žalovanou znemožňovala ušlý zisk zákonná překážka, za kterou nenese žalovaný majetkovou (ani trestní) odpovědnost. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. září 2009, č. j. 12 Cmo 488/2008-64, potvrdil rozsudek krajského soudu v bodě I. výroku a v bodě II. výroku jej změnil (první výrok); dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu věci zjištěného krajským soudem. Následně -cituje ustanovení § 175 odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném do 31. prosince 2007), § 176 odst. 1 obč. zák., § 14 odst. 1 písm. a/ a § 31 odst. 1 písm. e/ ZKV - přitakal krajskému soudu v závěru o splnění předpokladů pro uplatnění zadržovacího práva žalovaným. Konkrétně uzavřel, že: 1/ Žalovaný měl ve své moci cizí věci (stavební stroje), jež by jinak měl vydat žalobci (správci konkursní podstaty úpadce, na kterého podle § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV přechází okamžikem prohlášení konkursu oprávnění spravovat majetek úpadce). Stavební stroje se dostaly do držení žalovaného na základě nájemních smluv uzavřených mezi žalobcem a žalovaným po prohlášení konkursu. 2/ Zajištěná pohledávka je splatná a její existenci zjistil krajský soud ve věci vedené pod sp. zn. 48 Cm 72/2006. Šlo o tzv. „nekonkursní“ pohledávku za podstatou (§ 31 odst. 2 písm. e/ ZKV), která vznikla po prohlášení konkursu na majetek úpadce a proto ji žalovaný uplatnil správně přímo u správce konkursní podstaty. Tyto pohledávky se nikdy nepřezkoumávají a správce konkursní podstaty je může ve smyslu § 31 odst. 1 ZKV uspokojit kdykoliv v průběhu řízení. Žalobce (správce konkursní podstaty) však podle ustanovení § 31 odst. 1 ZKV nepostupoval a nájemné ze smluv, jež (jako nájemce) uzavřel se žalovaným (jako pronajímatelem) po prohlášení konkursu, žalovanému nezaplatil. Jestliže žalobce  vstupoval do obchodních vztahů se žalovaným, byl povinen postupovat podle obecných právních předpisů a měl zvážit reálnost plnění závazků, jež pro něho z těchto smluv vyplývají. 3/ Tzv. „nekonkursní“ pohledávky se řídí obecnými právními předpisy, nikoli zákonem o konkursu a vyrovnání, který neobsahuje ustanovení zakazující uplatnit zadržovací právo v případě, kde účastníkem závazkového vztahu je správce konkursní podstaty. Naopak je třeba poukázat na ustanovení § 175 odst. 2 obč. zák., které upravuje výjimku z pravidla, že předpokladem uplatnění tohoto institutu je splatnost zajišťované pohledávky. 4/ Jestliže žalovaný při prodlení žalobce s plněním závazků z nájemní smlouvy uplatnil ke stavebním strojům, jež měl u sebe na smluvním podkladu, zadržovací právo k zajištění své splatné „nekonkursní“ pohledávky dle § 175 obč. zák., neporušil žádné ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání; na tom nic nemění ani skutečnost, že zadržené stavební stroje jsou součástí majetku konkursní podstaty. 5/ Odkaz žalobce  na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1318/2000 (jde o usnesení ze dne 26. února 2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2001, pod číslem 69) a rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 21 Co 528/2003 (jde o usnesení ze