29 Cdo 57/2021 — Nejvyšší soud

29 Cdo 57/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2023 Spisová značka:29 Cdo 57/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.57.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Insolvenční řízení Zástavní právo Uplatňování pohledávky Dotčené předpisy:§ 167 odst. 1 obč. zák. § 109 odst. 1 IZ. § 246 odst. 1 IZ. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 57/2021-194 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce AS ZIZLAVSKY v. o. s., se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28490738, jako insolvenčního správce dlužníka TOPGEO BRNO, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 41603338, zastoupeného JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, proti žalovanému AWT Rekultivace a. s., se sídlem v Petřvaldě, Rychvaldská 2012, PSČ 735 41, identifikační číslo osoby 47676175, zastoupenému JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského 702, PSČ 738 01, o zaplacení částky 311 383 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 106 C 9/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. července 2020, č. j. 8 Co 399/2017-145, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 24. července 2020, č. j. 8 Co 399/2017-149, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. července 2020, č. j. 8 Co 399/2017-145, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 24. července 2020, č. j. 8 Co 399/2017-149, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 30. srpna 2017, č. j. 106 C 9/2017-79, Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově zamítl žalobu, kterou se žalobce (AS ZIZLAVSKY v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka TOPGEO BRNO, spol. s r. o.) domáhal po žalovaném (AWT Rekultivace a. s.) zaplacení částky 311 383 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Soud prvního stupně vyšel zejména z toho, že: [1] Objednávkou ze dne 17. března 2014 si žalovaný u dlužníka objednal provedení v žalobě blíže specifikovaného díla. Součástí této objednávky byly smluvní podmínky, podle nichž (článek 10) dodavatel není oprávněn bez souhlasu odběratele pohledávky vyplývající z objednávky postoupit, zastavit, ani jednostranně započíst. [2] Dlužník dílo provedl a na základě oboustranně odsouhlaseného soupisu provedených prací vystavil žalovanému fakturu č. FVT 1310561 na částku 311 383 Kč, splatnou dne 11. května 2014 na bankovní účet dlužníka (dále jen „účet dlužníka“). [3] Dne 7. dubna 2014 bylo žalovanému doručeno oznámení o vzniku zástavního práva učiněné na hlavičkovém papíře Komerční banky, a. s., (dále jen „banka“), podepsané zástupci banky a prokuristou dlužníka. Obsahem tohoto oznámení bylo sdělení, že na základě Rámcové smlouvy o zástavě pohledávek ze dne 27. dubna 2012, registrační číslo 10000346129, uzavřené mezi bankou jako zástavním věřitelem a dlužníkem jako zástavním dlužníkem byla pohledávka ve výši 311 383 Kč, ohledně níž byla vystavena faktura č. 1310561 (dále jen „zastavená pohledávka“), zastavena ve prospěch banky a v souladu s touto skutečností je nutné pohledávku hradit na účet určený bankou (dále jen „účet banky“). [4] Dne 7. května 2014 zaplatil žalovaný částku 311 383 Kč na účet dlužníka. [5] Usnesením ze dne 9. března 2015 (jako den vydání uvedeno soudem prvního stupně také datum: 9. března 2014), č. j. KSBR 52 INS 23869/2014-A-100, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil žalobce. [6] Usnesením ze dne 22. července 2015, č. j. KSBR 52 INS 23869/2014-B-63, prohlásil insolvenční soud konkurs na majetek dlužníka. [7] Přípisem ze dne 21. března 2016 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení částky 311 383 Kč do majetkové podstaty dlužníka. 3. Na tomto základě se soud prvního stupně nejdříve zabýval tím, jakým právním předpisem se řídí předmětné zástavní právo. S ohledem na datum uzavření Rámcové zástavní smlouvy (27. dubna 2012) a se zřetelem k § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), posuzoval soud prvního stupně „účinnost“ zástavního práva podle § 159 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“). 4. Samotnou zástavní smlouvu považoval soud za platnou, s tím, že ustanovení smlouvy, podle něhož dodavatel není oprávněn bez souhlasu odběratele pohledávky vyplývající z objednávky postoupit, zastavit ani jednostranně započíst, je účinné pouze mezi těmito smluvními stranami a nezpůsobuje neplatnost zástavní smlouvy či neplatnost zastavení pohledávky. Vznik zástavního práva byl žalovanému dlužníkem řádně oznámen, když oznámení, které bylo žalovanému doručeno, podepsala osoba oprávněná za dlužníka jednat. Zástavní právo se tak oznámením o vzniku zástavního práva žalovanému stalo účinné, a žalovaný byl proto povinen plnit způsobem uvedeným v tomto oznámení (na účet banky). 5. Jestliže žalovaný plnil dne 7. května 2014 na účet dlužníka, pak se sice peněžní prostředky dostaly do dispozice dlužníka, nedošlo však k zániku dluhu splněním, neboť žalovaný neplnil způsobem uvedeným v oznámení o vzniku zástavního práva. Žalobce pak správně vymáhá pohledávku do majetkové podstaty, neboť banka se jako zástavní věřitel přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka (sama tuto pohledávku po zahájení insolvenčního řízení vymáhat nemůže). 6. Žaloba však podle soudu prvního stupně přesto není důvodná. Zaplacenou částku dlužník žalovanému nevrátil, ani není patrno, co se s peněžitými prostředky stalo; mezi zaplacením a výzvou k úhradě uplynuly již téměř dva roky a žalovaný svým plněním jednal poctivě v obchodním styku (plnil na základě vystavené faktury). Přestože žalovaný plnil nesprávně, kdyby soud žalobě vyhověl, musel by žalovaný plnit dvakrát. Dlužník je navíc v konkursu a faktická možnost vymožení (již zaplacené částky) je značně ztížena. Výklad a použití právního předpisu by tak byl v rozporu s dobrými mravy, a proto je nutné žalobu zamítnout „s odkazem na § 2 odst. 3, § 6 odst. 1 a § 7 a 8 o. z.“ 7. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě ve výroku označeným rozsudkem ve znění doplňujícího usnesení ze dne 24. července 2020, č. j. 8 Co 399/2017-149, změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 311 383 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 12. května 2014 do zaplacení (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý a třetí výrok) a žalovanému uložil uhradit České republice na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 15 570 Kč (čtvrtý výrok). 8. Šlo o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když první rozhodnutí – rozsudek ze dne 28. listopadu 2017, č. j. 8 Co 399/2017-95, kterým odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. srpna 2017 v bodě I. výroku potvrdil a v bodě II. výroku změnil, zrušil k dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. března 2020, č. j. 29 Cdo 895/2018-125. 9. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s poukazem na § 3073 o. z. předeslal, že soud prvního stupně správně na posuzovanou věc aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. 10. Cituje § 156 odst. 1 větu první a odst. 2, § 159 odst. 2 a § 167 odst. 1 obč. zák. a § 109 odst. 1 písm. b/ zákona č. 186/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a vycházeje ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu vysloveného v předchozím rozhodnutí v této věci, odvolací soud dovodil, že od oznámení o vzniku zástavního práva do zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka se žalovaný mohl zprostit svého závazku pouze plněním zástavnímu věřiteli (bance). Po zahájení insolvenčního řízení do doby rozhodnutí o prohlášení konkursu měl žalovaný plnit dlužníku a po prohlášení konkursu insolvenčnímu správci dlužníka. Tyto osoby byly po splatnosti zastavené pohledávky oprávněny pohledávku vymáhat. 11. Byl-li vznik zástavního práva oznámen žalovanému dne 7. dubna 2014 a žalovaný plnil dne 7. května 2014 dlužníku, svého závazku se nezprostil. Insolvenční správce je tak oprávněn po prohlášení konkursu na majetek dlužníka pohledávku vymáhat. 12. Odvolací soud nepřisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že žalobu je nutno zamítnout s odkazem na § 2 odst. 3, § 6 odst. 1, § 7 a § 8 o. z. Nelze totiž dovodit, že by dlužní