29 Cdo 646/2008 — Nejvyšší soud

29 Cdo 646/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 9. 2008 Spisová značka:29 Cdo 646/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.646.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 79 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 646/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela ve věci obchodní společnosti C.P. v. o. s. v likvidaci, zastoupené JUDr. O. D., Ph. D., advokátem, o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. A 27237, o dovolání obchodní společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. srpna 2007, č. j. 7 Cmo 554/2006-272, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Obchodní společnost nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 4. května 2006, č. j. A 27237-100, ve výroku I., jímž Městský soud v Praze zahájil řízení bez návrhu, v části výroku II., v níž rozhodl o výmazu obchodní firmy společnosti C. P. v. o. s. (dále též jen „společnost“) a o jejím zápisu s dodatkem „v likvidaci“ a rovněž ve výrocích III., o poplatkové povinnosti a IV., o nákladech řízení (první výrok usnesení odvolacího soudu). V části výroku II., kterým soud prvního stupně rozhodl o dni zápisu změny 23. října 1999, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení v této části zastavil (druhý výrok usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud uvedl, že veřejná obchodní společnost je tzv. osobní společností, jejímž pojmovým znakem je osobní účast společníků na podnikání společnosti. Společníci ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně. Společníci nemají ze zákona vkladovou povinnost a veřejná obchodní společnost ani povinně nevytváří základní kapitál. Míra účasti společníka na veřejné obchodní společnosti se neodvíjí – na rozdíl od společnosti s ručením omezeným, která je kapitálovou společností, od obchodního podílu, ale od osobní účasti na podnikání společnosti. Ze žádného ustanovení obchodního zákoníku nevyplývá, že by účast společníků ve společnosti byla představována obchodním podílem, který je pojmovým znakem společnosti s ručením omezeným (nikoli veřejné obchodní společnosti) a jehož výše se určuje podle poměru vkladu společníka k základnímu kapitálu společnosti. Ani práva a povinnosti společníků veřejné obchodní společnosti – pokračoval odvolací soud – se neodvíjí od obchodního podílu jako v kapitálových společnostech, ale od jejich osobní účasti na společnosti a řídí se společenskou smlouvou, tedy dohodou společníků. Tomu odpovídá i to, že zásadně, pokud společenská smlouva nestanoví jinak, má při rozhodování ve společnosti každý ze společníků jeden hlas. Společenská smlouva určuje, kdo je společníkem společnosti a jaká práva a povinnosti společníci mají. Podle ustanovení § 83 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), které nedoznalo od 1. ledna 1992 do současné doby žádné změny, může ke změně společníků veřejné obchodní společnosti dojít přistoupením společníka do společnosti či vystoupením společníka ze společnosti, změnou společenské smlouvy, se souhlasem všech (případně většiny) společníků (§ 79 obch. zák.). Způsob, jakým může dojít ke změně společníků veřejné obchodní společnosti je tedy speciálně stanoven zákonem a jen tímto (a žádným jiným způsobem) může ke změně společníků dojít. Jakýkoli jiný způsob změny společníků veřejné obchodní společnosti je pro rozpor s ustanovením § 83 obch. zák. neplatný. Protože společnost „G. – S.“ a. s. do společnosti nepřistoupila a společníci Ing. J. V. a Ing. E. D. ze společnosti nevystoupili změnou společenské smlouvy dle § 83 obch. zák., nýbrž uzavřeli mezi sebou smlouvy o převodu obchodních podílů, shledal odvolací soud neplatnou dohodu uzavřenou společníkem C.– S., spol. s r. o. a společností „G. – S.“ a. s. dne 25. července 1999, o trvání společnosti bez společníka C. – R., spol. s r. o. (na jehož majetek byl dne 23. července 1999 prohlášen konkurs). Ani rozhodnutí společníků společnosti ze dne 27. července 1999 podle názoru odvolacího soudu neprokazuje, že by se změnou společenské smlouvy dohodli, že společnost trvá i nadále bez společníka, jehož účast ve společnosti zanikla. Právě naopak z něj vyplývá, že rozhodnutí o dalším trvání společnosti bez společníka, jehož účast ve společnosti zanikla, společníci neučinili, a že společnost zrušená na základě § 88 odst. 1 písm. e) obch. zák. tedy nebude nadále trvat a vstoupí do likvidace. Na tom nic nezměnila ani další dohoda společníků ze dne 16. srpna 1999. Odkazuje na ustanovení § 68 odst. 2 obch. zák. odvolací soud dovodil, že dojde-li ke zrušení společnosti, vstupuje tato do likvidace, pokud nejde o případ, že její obchodní jmění přechází na právního zástupce, nebo pokud zákon nestanoví, že přestože došlo ke zrušení společnosti, její likvidace se nevyžaduje. Ačkoli ustanovení § 68 odst. 8 obch. zák. upravuje možnost ukončení likvidace rozhodnutím společníků nebo příslušného orgánu společnosti o zrušení jejich rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace, tato možnost se vztahuje jen na případy, kdy byla společnost zrušena rozhodnutím společníků [tzv. dobrovolné zrušení společnosti podle § 68 odst. 3 písm. c) obch. zák.]. Ke zrušení společnosti však nedošlo na základě vůle společníků, tedy na základě jejich rozhodnutí o zrušení společnosti, ale ze zákona dle § 88 odst. 1 písm. e) obch. zák. Vstup společnosti do likvidace mohli společníci odvrátit jen způsobem uvedeným v § 88 odst. 2 obch. zák. – dohodou o změně společenské smlouvy o tom, že společnost trvá i nadále bez společníka, jehož se důvod zániku týká. Takovou dohodu o změně společenské smlouvy však společníci nepřijali. I rozhodnutí společníků uvedené v dohodě č. 2 o změně společenské smlouvy, datované dnem 3. listopadu 2006, o zrušení likvidace společnosti, měl odvolací soud za neplatné. Uzavřel, že společníci veřejné obchodní společnosti ani změnou společenské smlouvy nemohou rozhodnout „o zrušení rozhodnutí, které neučinili“, resp. nemohou podle § 68 odst. 8 obch. zák. rozhodnout o zrušení zákonného zrušení společnosti. Za nedůvodnou považoval odvolací soud rovněž námitku vydržení vlastnického práva k dotčenému obchodnímu podílu, když uvedl, že ve veřejné obchodní společnosti neexistují obchodní podíly, které by byly ve vlastnictví společníků. Účast společníka ve společnosti není vlastnickým právem, které by bylo možno vydržet. Výrok, kterým soud prvního stupně rozhodl o dni zápisu změny tak, že jej stanovil datem 23. října 1999, shledal odvolací soud nesprávným. Dovodil, že den zápisu změny do obchodního rejstříku nemůže předcházet dnu vydání vlastního rozhodnutí o zápisu, ke kterému v projednávané věci došlo 4. května 2006. Rejstříkový soud při vydání usnesení o zápisu nemůže rozhodovat o dni zápisu změny, když mu nemůže být známo, kdy usnesení o zápisu nabude právní moci. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost dovolání, poukazujíc co do jeho přípustnosti obecně na to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, co do jeho důvodů odkazujíc jak na to, že dané řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu; dále též jen „o. s. ř.“], tak na to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a navrhujíc, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející rozhodnutí Městského soudu v Praze a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení. Dovolatelka má za to, že soudy obou stupňů nesprávně stanovily okamžik jejího zrušení a vstupu do likvidace, když nesprávně posoudily smlouvy o převodu obchodních podílů ze dne 16. listopadu 1998, kterými společnost „G. – S.“ a. s. „koupila podíly“ od společníků Ing. J. V. a Ing. E. D. a dohodu ze dne 25. července 1999, kterou se zbývající společník C. – S., spol. s r. o. a společnost „G. – S.“ a. s. dohodli o trvání dovolatelky bez společníka, na jehož majetek byl prohlášen konkurs, jako neplatné právní úkony. Vedle toho namítá, že dne 27. července 1999 její společníci Ing. J. V., Ing. E. D. a společnost C.– S., spol. s r. o., v souladu s § 88 odst. 2 větou druhou obch. zák. – z důvodu prohlášení konkursu na maje