29 Cdo 895/2018 — Nejvyšší soud

29 Cdo 895/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2020 Spisová značka:29 Cdo 895/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.895.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Insolvenční řízení Zástavní právo Uplatňování pohledávky Zánik závazku Splnění dluhu Dotčené předpisy:§ 167 odst. 1 obč. zák. § 109 odst. 1 IZ. § 246 odst. 1 IZ. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 895/2018-125 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce AS ZIZLAVSKY v. o. s., se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28490738, jako insolvenčního správce dlužníka TOPGEO BRNO, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 41603338, zastoupeného JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, proti žalovanému AWT Rekultivace a. s., se sídlem v Havířově, Dělnická 884/41, PSČ 735 64, identifikační číslo osoby 47676175, zastoupenému JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského 702, PSČ 738 01, o zaplacení částky 311 383 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 106 C 9/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2017, č. j. 8 Co 399/2017-95, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2017, č. j. 8 Co 399/2017-95, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 30. srpna 2017, č. j. 106 C 9/2017-79, Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově zamítl žalobu, kterou se žalobce (AS ZIZLAVSKY v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka TOPGEO BRNO, spol. s r. o.) domáhal po žalovaném (AWT Rekultivace a. s.) zaplacení částky 311 383 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1/ Objednávkou ze dne 17. března 2014 si žalovaný u dlužníka objednal provedení v žalobě blíže specifikovaného díla. Součástí této objednávky byly smluvní podmínky, podle nichž (článek 10) dodavatel není oprávněn bez souhlasu odběratele pohledávky vyplývající z objednávky postoupit, zastavit, ani jednostranně započíst. 2/ Dlužník dílo provedl a na základě oboustranně odsouhlaseného soupisu provedených prací vystavil žalovanému fakturu č. FVT 1310561 na částku 311 383 Kč, splatnou dne 11. května 2014 na bankovní účet dlužníka (dále jen „účet dlužníka“). 3/ Dne 7. dubna 2014 bylo žalovanému doručeno oznámení o vzniku zástavního práva učiněné na hlavičkovém papíře Komerční banky, a. s., (dále jen „banka“), podepsané zástupci banky a prokuristou dlužníka. Obsahem tohoto oznámení bylo sdělení, že na základě Rámcové smlouvy o zástavě pohledávek ze dne 27. dubna 2012, registrační číslo 10000346129, uzavřené mezi bankou jako zástavním věřitelem a dlužníkem jako zástavním dlužníkem byla pohledávka ve výši 311 383 Kč, ohledně níž byla vystavena faktura č. 1310561 (dále jen „zastavená pohledávka“), zastavena ve prospěch banky a v souladu s touto skutečností je nutné pohledávku hradit na účet určený bankou (dále jen „účet banky“). 4/ Dne 7. května 2014 zaplatil žalovaný částku 311 383 Kč na účet dlužníka. 5/ Usnesením ze dne 9. března 2015 (jako den vydání uvedeno soudem prvního stupně také datum: 9. března 2014), č. j. KSBR 52 INS 23869/2014-A-100, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil žalobce. 6/ Usnesením ze dne 22. července 2015, č. j. KSBR 52 INS 23869/2014-B-63, prohlásil insolvenční soud konkurs na majetek dlužníka. 7/ Přípisem ze dne 21. března 2016 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení částky 311 383 Kč do majetkové podstaty dlužníka. Na tomto základě se soud prvního stupně nejdříve zabýval tím, jakým právním předpisem se řídí předmětné zástavní právo. S ohledem na datum uzavření Rámcové zástavní smlouvy (27. dubna 2012) a se zřetelem k § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval soud prvního stupně „účinnost“ zástavního práva podle § 159 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“). Samotnou zástavní smlouvu považoval soud za platnou, s tím, že ustanovení smlouvy, podle něhož dodavatel není oprávněn bez souhlasu odběratele pohledávky vyplývající z objednávky postoupit, zastavit ani jednostranně započíst, je účinné pouze mezi těmito smluvními stranami a nezpůsobuje neplatnost zástavní smlouvy či neplatnost zastavení pohledávky. Vznik zástavního práva byl žalovanému dlužníkem řádně oznámen, když oznámení, které bylo žalovanému doručeno, podepsala osoba oprávněná za dlužníka jednat. Zástavní právo se tak oznámením o vzniku zástavního práva žalovanému stalo účinné a žalovaný byl proto povinen plnit způsobem uvedeným v tomto oznámení (na účet banky). Jestliže žalovaný plnil dne 7. května 2014 na účet dlužníka, pak se sice peněžní prostředky dostaly do dispozice dlužníka, nedošlo však k zániku dluhu splněním, neboť žalovaný neplnil způsobem uvedeným v oznámení o vzniku zástavního práva. Žalobce pak správně vymáhá pohledávku do majetkové podstaty, neboť banka se jako zástavní věřitel přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka (sama tuto pohledávku po zahájení insolvenčního řízení vymáhat nemůže). Žaloba však podle soudu prvního stupně přesto není důvodná. Zaplacenou částku dlužník žalovanému nevrátil, ani není patrno, co se s peněžitými prostředky stalo; mezi zaplacením a výzvou k úhradě uplynuly již téměř dva roky a žalovaný svým plněním jednal poctivě v obchodním styku (plnil na základě vystavené faktury). Přestože žalovaný plnil nesprávně, kdyby soud žalobě vyhověl, musel by žalovaný plnit dvakrát. Dlužník je navíc v konkursu a faktická možnost vymožení (již zaplacené částky) je značně ztížena. Výklad a použití právního předpisu by tak byl v rozporu s dobrými mravy, a proto je nutné žalobu zamítnout „s odkazem na § 2 odst. 3, § 6 odst. 1 a § 7 a 8 o. z.“ K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku (první výrok), změnil jej v bodě II. výroku tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Odvolací soud odkázal na správná a úplná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, neztotožnil se však s některými jeho právními závěry. S poukazem na § 3073 o. z. odvolací soud předeslal, že soud prvního stupně správně aplikoval zákon č. 40/1964 Sb. a správně rovněž posuzoval účinnost zástavního práva k pohledávce doručením oznámení zástavního dlužníka o něm dne 7. dubna 2014. Za rozhodující pro posouzení žaloby považoval odvolací soud skutečnost, že úpadek dlužníka byl zjištěn dne 9. března 2014, žalovaný plnil na účet dlužníka dne 7. května 2014 a konkurs byl prohlášen dne 22. července 2015. Podstatou zástavního práva podle odvolacího soudu je to, že poddlužník musí po splatnosti své pohledávky vůči zástavnímu dlužníkovi plnit pouze zástavnímu věřiteli a neučiní-li tak, může se zástavní věřitel domáhat uspokojení této pohledávky žalobou vůči poddlužníkovi. To však neplatí za insolvenčního řízení. Podle § 109 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), může zajištěný věřitel uplatnit právo na uspokojení ze zajištění pohledávky pouze přihláškou pohledávky; jinak své právo uplatňovat nemůže. Od zahájení insolvenčního řízení do prohlášení konkursu na majetek dlužníka je osobou s dispozičními oprávněními dlužník, kterému byl poddlužník (žalovaný) oprávněn a povinen plnit. Jestliže žalovaný při placení pohledávky nereflektoval oznámení o vzniku zástavního práva, ale řídil se obsahem faktury (platil podle faktury na účet dlužníka), plnil do majetkové podstaty a touto platbou se zprostil povinnosti plnit. Uvedený závěr je pak podle odvolacího soudu plně v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 3963/2011, uveřejněným pod číslem 70/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 70/2012“). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné pro řešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále