29 Cdo 904/2022 — Nejvyšší soud

29 Cdo 904/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2023 Spisová značka:29 Cdo 904/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.904.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Úschova Dotčené předpisy:§ 568 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 904/2022-77 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška ve věci soudní úschovy částky 1.779.912 Kč, za účasti složitele E. R. O. C. s. r. o., se sídlem v Praze 5, Petřínská 489/5, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 63672332, zastoupeného Mgr. Robertem Vladykou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, příjemce DELTA CENTER a. s., se sídlem v Praze 7, Bubenské nábřeží 306/13, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 45148007, a osoby uplatňující právo na předmět úschovy Hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, PSČ 150 00, o vrácení předmětu úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 42 Sd 277/2019, o dovolání osoby uplatňující právo na předmět úschovy proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2022, č. j. 29 Co 7/2022-51 takto: I. Dovolání se zamítá v rozsahu, v němž Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. ledna 2022, č. j. 29 Co 7/2022-51, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ohledně částky 257.098,40 Kč. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2022, č. j. 29 Co 7/2022-51, se mění v rozsahu částky 1.522.813,60 Kč takto: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 42 Sd 277/2019-32, se mění tak, že se zamítá návrh složitele, aby mu ze soudní úschovy byla vrácena částka 1.522.813,60 Kč. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 42 Sd 277/2019-32, Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „obvodní soud“) rozhodl, že soudní úschova ve výši 1.779.912 Kč se vydává složiteli (E. R. O. C. s. r. o.), jemuž bude poukázána po právní moci usnesení. 2. Obvodní soud vyšel z toho, že předmětnou částku přijal do soudní úschovy na základě (pravomocného) usnesení ze dne 1. října 2019, č. j. 42 Sd 277/2019-13, poté, co složitel v návrhu na přijetí oné částky do soudní úschovy (datovaném dne 28. srpna 2019) s odkazem na ustanovení § 1953 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), prohlásil, že má důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem. 3. Následně obvodní soud – odkazuje na ustanovení § 291 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“), a na ustanovení § 1953 odst. 1 o. z. – uzavřel, že v posuzované věci složitel netvrdil, že nemůže splnit konkrétní existující dluh, protože neví, která osoba je jeho věřitelem. Nejistota složitele spočívala v tom, že nevěděl (respektive nechtěl sám posoudit), zda trvá jeho smluvně založená povinnost [na základě smlouvy o podnájmu, kterou složitel (jako podnájemce) uzavřel s příjemcem (jako nájemcem) dne 1. září 1999, ve znění dodatků (dále jen „podnájemní smlouva“)] platit podnájemné za užívání prostor v areálu Pražské tržnice v Praze 7 ve 3. čtvrtletí roku 2019 příjemci (DELTA CENTER a. s.), nebo zda mu vznikla (respektive vznikne) povinnost zaplatit (podle § 2991 o. z., respektive podle § 2994 o. z.) za užívání stejných prostor ve stejném období náhradu jejich majiteli (Hlavnímu městu Praze - dále jen „obec“). Složitel tak neměl důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem, ale o tom, jaký ze shora uvedených závazků chce (má) splnit. Vzhledem ke shora uvedenému je zřejmé, že při složení nebyl dán žádný důvod úschovy ve smyslu § 1953 o. z. a § 291 odst. 2 z. ř. s. (nenastaly soluční účinky úschovy) a předmět úschovy je třeba vrátit složiteli. 4. K odvolání obce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 17. ledna 2022, č. j. 29 Co 7/2022-51, potvrdil usnesení obvodního soudu v tom znění, že předmět úschovy – částka 1.779.912 Kč se vrací složiteli. 5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 1953 odst. 1 o. z. – se ztotožnil se závěrem obvodního soudu o neexistenci důvodu k přijetí úschovy. 6. Proti usnesení odvolacího soudu podala obec dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně jde o otázku, zda je dán zákonný důvod k přijetí do soudní úschovy i tehdy, neví-li „věřitel“ (správně dlužník), kterému z věřitelů má dluh splnit, přičemž u každého z věřitelů je dán odlišný právní základ jeho sporného nároku, avšak v obou případech je skutkový základ sporného nároku týž, takže se jejich nároky vůči dlužníku vzájemně vylučují? 7. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že důvod pro přijetí plnění do soudní úschovy byl dán, namítaje, že právní názor odvolacího soudu v podstatě znamená popření základního smyslu soudní úschovy. 9. Složitel ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, maje za to, že napadené rozhodnutí je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu poukazuje (co do skutkově totožné věci) na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2015, sp. zn. 21 Cdo 339/2014; dále cituje pasáž z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2016, sp. zn. 21 Cdo 3853/2015. 10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád a zákon o zvláštních řízeních soudních v aktuálním znění. 11. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v § 30 z. ř. s. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu. 12. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. 13. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 14. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. 15. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v typově shodných věcech (s jiným složitelem, leč stejným příjemcem a obcí) přijal při věcném přezkumu důvodů pro složení předmětu úschovy do soudní (soluční) úschovy v usnesení ze dne 26. ledna 2023, sp. zn. 29 Cdo 899/2022, a v usnesení ze dne 26. ledna 2023, sp. zn. 910/2022, a ve vztahu týchž účastníků (jako v této věci), jenž měl vzejít z případného ukončení téže smlouvy o nájmu a smlouvy o podnájmu, pouze pro jiné období, v usnesení ze dne 26. ledna 2023, sp. zn. 29 Cdo 900/2022, níže uvedené závěry, které se plně uplatní i v poměrech dané věci. K možnosti rozhodnout o vrácení složené částky složiteli 16. Platí, že důvod úschovy a věcnou legitimaci účastníků – složitele, příjemce a přihlašovatele (osoby, která uplatňuje právo na předmět úschovy) soud z hlediska pravdivosti tvrzení složitele při rozhodování o přijetí do úschovy nepřezkoumává; vychází v tomto směru z tvrzení složitele a nezjišťuje, zda složitel je opravdu dlužníkem, zda příjemce je skutečně věřitelem, zda věřitel je skutečně nepřítomen, zda se věřitel opravdu ocitl v prodlení, zda tu byly důvodné pochybnosti o tom, kdo je dlužníkovým věřitelem, nebo zda byl věřitel pro dlužníka skutečně neznámou osobou, popřípadě, zda tu je jiný zákonem stanovený důvod úschovy; srov. již důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2002, sp. zn. 29 Odo 639/2001, uveřejněného pod číslem 50/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2015 sp. zn. 23 Cdo 1629/2013, uveřejněný pod číslem 52/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 52/2016“). Jakkoli jde o judikaturu