29 ICdo 105/2021 – Nejvyšší soud

MSPH 60 INS 16560/2017 176 ICm 3423/2019 29 ICdo 105/2021-72 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužnice O. T., zastoupené JUDr. Michalem Pacovským, advokátem, se sídlem v Praze, Čelakovského sady 433/10, PSČ 120 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 16560/2017, o žalobě pro zmatečnost podané QI investiční společností, a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 05, identifikační číslo osoby 27911497, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2019, č. j. MSPH 60 INS 16560/2017-P2-6, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2019, č. j. MSPH 60 INS 16560/2017, 4 VSPH 1269/2019-P2-15, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 176 ICm 3423/2019, o dovolání QI investiční společnosti, a. s., zastoupené JUDr. Erikem Zemanem, advokátem, se sídlem v Praze, Slavíkova 1568/23, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2021, č. j. 176 ICm 3423/2019, 102 VSPH 126/2021-30 (MSPH 60 INS 16560/2017), takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 19. července 2018, č. j. MSPH 60 INS 16560/2017-A-73, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] zjistil úpadek dlužnice (O. T.) a prohlásil na její majetek konkurs. 2. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 7. března 2018 přihlásil věřitel R. B. (dále též jen „R. B.“) do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku v celkové výši 26 246 127,78 Kč. Podáním ze dne 3. července 2019, doručeným insolvenčnímu soudu dne 11. července 2019, vzal R. B. svou přihlášku pohledávky v plném rozsahu zpět. 3. Usnesením ze dne 26. července 2019, č. j. MSPH 60 INS 16560/2017-P2-6, vzal insolvenční soud na vědomí zpětvzetí přihlášky pohledávky věřitele R. B. (bod I. výroku) a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení končí jeho účast v insolvenčním řízení dlužnice (bod II. výroku). 4. Proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. července 2019 podala odvolání QI investiční společnost, a. s., (dále též jen „společnost Q“), které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. září 2019, č. j. MSPH 60 INS 16560/2017, 4 VSPH 1269/2019-P2-15, odmítl podle § 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako podané neoprávněnou osobou. 5. Odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 184 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – zdůraznil, že přihlášeným věřitelem, který mohl podat odvolání proti usnesení, kterým insolvenční soud vzal na vědomí zpětvzetí přihlášky pohledávky, byl stále R. B. Ten rovněž jako jediný mohl s přihláškou pohledávky disponovat, což také (podáním ze dne 3. července 2019) učinil. Jako bezvýznamnou vyhodnotil odvolací soud skutečnost, že společnost Q (poté, co přihlášený věřitel vzal zpět přihlášku pohledávky) navrhla (podáním ze dne 3. září 2019), aby vstoupila do insolvenčního řízení místo přihlášeného věřitele. K podání takového návrhu je totiž podle § 18 odst. 1 insolvenčního zákona legitimován pouze přihlášený věřitel jako účastník insolvenčního řízení (§ 14 odst. 1 insolvenčního zákona). 6. Odvolací argumentace společnosti Q byla založena na úvaze, že jedinou osobou oprávněnou k podání odvolání proti usnesení insolvenčního soudu vydanému podle § 184 odst. 1 insolvenčního zákona, je v poměrech dané věci společnost Q, neboť v exekučním řízení vedeném u Exekutorského úřadu Praha – západ pod sp. zn. 191 EX 3968/17 (k vymožení pohledávky společnosti Q vůči R. B.) byl dne 27. listopadu 2018 vydán exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, přičemž postižena byla právě pohledávka, kterou R. B. přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice. Za tohoto stavu nebyl podle společnosti Q přihlášený věřitel oprávněn činit jakékoli dispoziční úkony týkající se přikázané pohledávky, k nimž byla ve smyslu § 312 odst. 2 o. s. ř. legitimována pouze oprávněná (společnost Q). 7. Podle odvolacího soudu uvedené úvahy nemohou obstát již proto, že ustanovení občanského soudního řádu týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce, jejichž aplikace v projednávané věci se společnost Q dovolávala, se v insolvenčním řízení mohou (přiměřeně) použít jen tehdy, jestliže na ně insolvenční zákon odkáže (§ 7 insolvenčního zákona), což nikde nečiní. 8. Pro úplnost odvolací soud dodal, že podle § 19 insolvenčního zákona se nabyvatel pohledávky stává účastníkem insolvenčního řízení, jakmile insolvenční soud podle § 18 insolvenčního zákona rozhodne o jeho vstupu do řízení, s tím, že pro něj platí stav řízení v době, kdy se stal jeho účastníkem. Jestliže tedy přihlášený věřitel jako jediná k tomu oprávněná osoba vzal přihlášku pohledávky zpět a podle § 41a odst. 4 o. s. ř. tento úkon nebyl odvolán tak, aby odvolání došlo insolvenčnímu soudu nejpozději současně s tímto úkonem, nic by se na věci nezměnilo ani tehdy, kdyby insolvenční soud vyhověl návrhu společnosti Q ze dne 3. září 2019 na vstup do řízení na místo přihlášeného věřitele. Odvolatel by byl učiněným zpětvzetím vázán a insolvenční soud by byl povinen stejně rozhodnout podle § 184 odst. 1 insolvenčního zákona. 9. Proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. července 2019 a proti usnesení odvolacího soudu ze dne 10. září 2019 podala společnost Q žalobu pro zmatečnost. 10. Usnesením ze dne 20. listopadu 2020, č. j. 176 ICm 3423/2019-12, insolvenční soud (mimo jiné) žalobu pro zmatečnost zamítl. 11. Učinil tak proto, že žaloba pro zmatečnost podaná proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. července 2019 není přípustná, neboť nejde o rozhodnutí uvedené ve výčtu obsaženém v ustanovení § 229 odst. 1 až 4 o. s. ř. V části, v níž žaloba pro zmatečnost směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 10. září 2019, pak žaloba není důvodná. 12. Insolvenční soud – odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. března 2019, sp. zn. II. ÚS 675/18, a ze dne 3. listopadu 2020, sp. zn. III. ÚS 1083/20, a odbornou literaturu k § 7 a § 18 insolvenčního zákona (Sprinz, P., Jirmásek, T., Řeháček, O., Vrba, M., Zoubek, H. a kol., Insolvenční zákon. Komentář. 1. vydání. Praha. C. H. Beck, 2019, s. 27-28 a s. 56-57) – dospěl k závěru, že jedinou osobou, která je oprávněna podat návrh ve smyslu § 18 insolvenčního zákona, je pouze přihlášený věřitel. Ten odpovídá nabyvateli pohledávky za škodu či jinou újmu, pokud návrh nepodal, pořádkovými opatřeními jej však k podání návrhu donutit nelze. Z uvedeného plyne, že pokud původní věřitel návrh dle § 18 odst. 1 insolvenčního zákona nepodá, nabyvatel pohledávky se účastníkem insolvenčního řízení namísto původního věřitele nestane. Ustanovení § 312 odst. 2 o. s. ř. pak nelze využít v poměrech insolvenčního řízení s ohledem na § 7 insolvenčního zákona. 13. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. března 2021, č. j. 176 ICm 3423/2019, 102 VSPH 126/2021-30 (MSPH 60 INS 16560/2017), k odvolání společnosti Q potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 20. listopadu 2020. 14. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci insolvenčním soudem a k odvolacím námitkám společnosti Q doplnil následující: [1] Důvody, které odvolatel na podporu své žaloby uvádí, nejsou důvody svědčícími o porušení jeho práva jednat před soudem. Jím uváděné důvody žaloby vesměs zpochybňují věcnou správnost napadeného rozhodnutí, jimiž žalobu pro zmatečnost úspěšně odůvodnit nelze. [2] Argumentace odvolatele „exekuční úpravou“ je pro posouzení dané věci bezcenná, když rozhodovací praxe odvolacího soudu je ustálená v názoru, že dle § 7 insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně insolvenční zákon výslovně odkazuje, což však není daný případ. K zajištění smyslu a principů, na nichž spočívá insolvenční řízení coby svébytný způsob uplatňování a uspokojování pohledávek za dlužníkem, nelze připustit, aby jeho vedení bylo zatěžováno či komplikováno (věcně či časově) spory případně vzniklými v exekučním řízení v situaci, kdy to zákon výslovně vylučuje. [3] Odvolatel přehlíží, že jediným důsledkem insolvenčním soudem přijatého výkladu je to, že se svým nárokem nebude uspokojován v rámci insolvenčního řízení. Jeho nabytá (procesní) práva tím však bez dalšího poškozena být nemohou. Bylo by absurdní domnívat se (bez odpovídající opory v zákoně), že by osoba ve stejném postavení jako odvolatel mohla do insolvenčního řízení vstoupit ve kterékoliv jeho fázi, což by byl logický důsledek odvolatelem předkládaného (nesprávného) výkladu ustanovení § 7 insolvenčního zákona. [4] S ohledem na § 184 insolvenčního zákona je ke zpětvzetí přihlášky pohledávky aktivně legitimován pouze věřitel, který tuto pohledávku do insolvenčního řízení přihlásil, popř. věřitel, na něhož se hledí jako na věřitele přihlášeného. Odvolatel takovou osobou bezesporu není. [5] Odvolatel totiž přehlíží, že tzv. úkojné právo, které vzniká přikázáním jiné peněžité pohledávky cestou nařízení