29 ICdo 118/2024 – Nejvyšší soud

KSOS 25 INS 5995/2019 11 ICm 896/2023 29 ICdo 118/2024-161 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Mgr. Petra Neumanna, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 733/6, PSČ 110 00, jako insolvenčního správce dlužnice K. Ch., zastoupeného JUDr. Davidem Lejčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 733/6, PSČ 110 00, proti žalovanému Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, jako insolvenčnímu správci dlužníka R. Ch., za účasti WOOPE investiční společnost a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 09698051, zastoupeného Mgr. Viktorem Procházkou, advokátem, se sídlem v Brně, Lazaretní 925/9, PSČ 615 00, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o vyloučení výtěžku zpeněžení z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 896/2023, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka R. Ch., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 5995/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. ledna 2024, č. j. 11 ICm 896/2023, 12 VSOL 391/2023, 12 VSOL 392/2023-113 (KSOS 25 INS 5995/2019), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 15. srpna 2023, č. j. 11 ICm 896/2023-40, zamítl žalobu, jíž se žalobce (Mgr. Petra Neumann, jako insolvenční správce dlužnice K. Ch.) domáhal vůči žalovanému (Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka R. Ch.) vyloučení poloviny čistého výtěžku zpeněžení, tj. částky 2 772 457,50 Kč, z majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). Doplňujícím usnesením ze dne 21. září 2023, č. j. 11 ICm 896/2023-65, insolvenční soud rozhodl o části nákladů řízení ve vztahu k vedlejšímu účastníku na straně žalovaného (WOOPE investiční společnost a. s.). 2. Insolvenční soud, cituje § 708 odst. 1, § 710, § 737 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), § 2 písm. g/, § 167 odst. 1, § 293 odst. 1, § 298 a § 274 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), uvedl, že rozvodem manželství dlužníků dne 16. ledna 2019 zaniklo společné jmění manželů; v nevypořádaném společném jmění však zůstaly specifikované nemovitosti zapsané na LV č. XY pro katastrální území XY, obec XY (dále též jen „nemovitosti“). O úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužníka bylo rozhodnuto dříve než u dlužnice, přičemž v insolvenčním řízení dlužnice byl úpadek řešen oddlužením. Nemovitosti byly sepsány v obou majetkových podstatách. Insolvenční soud uzavřel, že v souladu s § 274 odst. 2 insolvenčního zákona byly nemovitosti zpeněženy v insolvenčním řízení dlužníka, neboť v jeho insolvenčním řízení bylo rozhodnuto o konkursu a na rozdíl od insolvenčního řízení dlužnice v něm byl udělen pokyn zajištěného věřitele. 3. Insolvenční soud dále konstatoval, že ke dni vydání pokynu zajištěného věřitele ani ke dni zpeněžení neuplynula lhůta podle § 741 o. z. Za bezvýznamné měl to, že v soupisu majetkové podstaty dlužníka byly nemovitosti označeny pouze údajem „vlastnictví dlužníka“, neboť z katastru nemovitostí bylo zřejmé, že šlo o společné jmění manželů. Námitku žalobce, že si žalovaný měl před zpeněžením vyžádat jeho souhlas, insolvenční soud odmítl s tím, že k prodeji zajištěného majetku postačuje pokyn zajištěného věřitele. Z obsahu spisu měl za prokázané, že společné jmění manželů je předlužené. Požadavek žalobce na vydání poloviny čistého výtěžku zpeněžení do majetkové podstaty dlužnice proto označil za neoprávněný. Navíc vydáním poloviny výtěžku zpeněžení by byl zkrácen v uspokojení zajištěný věřitel, jehož pohledávka vznikla za trvání manželství. 4. Podle insolvenčního soudu nelze § 274 insolvenčního zákona chápat jako vypořádání pouze výtěžku zpeněžení. Výtěžek by měl zůstat u toho z manželů, který ponese větší část společných dluhů (v manželství vzniklých). Uzavřel proto, že nemovitosti ve společném jmění byly správně zpeněženy v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka, v němž byl prohlášen konkurs a udělen pokyn zajištěného věřitele. S výtěžkem je třeba naložit dle § 293 insolvenčního zákona; jelikož byl výtěžek použit k uspokojení zajištěných věřitelů, jeho vypořádání podle pravidel občanského zákoníku již není možné. 5. K odvolání žalobce a vedlejšího účastníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku tak, že z majetkové podstaty dlužníka vyloučil částku 2 772 457,50 Kč představující polovinu čistého výtěžku zpeněžení nemovitostí zapsaných do majetkové podstaty dlužníka (první výrok), zastavil řízení o odvolání vedlejšího účastníka proti bodu II. výroku (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok). 6. Odvolací soud vyšel z toho, že: [1] Nemovitosti byly součástí společného jmění manželů – dlužníků. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. ledna 2019, č. j. 12 C 284/2018-37, který nabyl právní moci dne 16. ledna 2019. Společné jmění dlužníků zaniklé k 16. lednu 2019 nebylo vypořádáno na základě dohody ani na základě návrhu podaného u soudu. [2] Insolvenční řízení na majetek dlužníka bylo zahájeno dne 24. dubna 2019 na základě insolvenčního návrhu věřitele (HL Investment Solution s. r. o.; dále „insolvenční navrhovatel“). V něm insolvenční navrhovatel uvedl, že jeho pohledávka je zajištěna zástavním právem zřízeným k nemovitostem. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly 25. dubna 2019. Dne 11. června 2019 byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. [3] Nemovitosti byly sepsány do soupisu majetkové podstaty dlužníka ke dni 6. září 2019 s poznámkou „vlastnictví dlužníka“. [4] Pokyn ke zpeněžení nemovitostí prodejem mimo dražbu udělil insolvenční navrhovatel dne 21. února 2020, s čímž souhlasil druhý zajištěný věřitel (B. K.; dále též jen „zajištěný věřitel č. 2“). Nemovitosti byly prodány kupní smlouvou ze dne 6. října 2020 za částku 5 890 000 Kč. [5] Žalovaný vydal polovinu výtěžku zpeněžení (v určeném poměru) zajištěným věřitelům a druhá polovina je deponována na účtu majetkové podstaty dlužníka. [6] Insolvenční řízení na majetek dlužnice bylo zahájeno dne 30. července 2019 na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Insolvenční soud usnesením ze dne 20. srpna 2019, č. j. KSOS 39 INS 15015/2019-A-6, zjistil úpadek dlužnice a povolil jí oddlužení; insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. [7] Žalobce sepsal nemovitosti do majetkové podstaty dlužnice 3. září 2019 s poznámkou „vlastnické právo dlužnice“; později (6. března 2023) byla poznámka změněna tak, že jde o majetek v nevypořádaném společném jmění manželů – dlužníka a dlužnice. Soupis byl vyhotoven na příslušném formuláři dne 18. prosince 2019 a zveřejněn v insolvenčním rejstříku 23. prosince 2019. 7. Druhý výrok rozsudku odvolací soud odůvodnil tak, že podáním ze dne 10. listopadu 2023 vzal vedlejší účastník své odvolání zpět s ohledem na vydání doplňujícího usnesení. Odvolací soud proto v souladu s § 207 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), řízení o odvolání vedlejšího účastníka zastavil a zabýval se pouze odvolací argumentací žalobce. 8. Odvolací soud – cituje § 167 odst. 1, § 220, § 268, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1, § 274, § 293 odst. 1 insolvenčního zákona, § 737 a § 741 o. z. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2022, sen. zn. „29 ICdo 106/2022“ (správně 29 ICdo 106/2020), uveřejněný pod číslem 41/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 41/2023“) – uvedl, že ode dne 16. ledna 2019 (kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství), počala běžet dlužníkům zákonná tříletá lhůta k vypořádání zaniklého společného jmění manželů, a to buď dohodou, nebo na základě návrhu na vypořádání podaného u soudu. Při běžném chodu věcí by lhůta skončila dne 16. ledna 2022. Dlužníci však dohodu o vypořádání zaniklého společného jmění neuzavřeli, ani nepodali návrh na jeho vypořádání soudem. V době, kdy běžela lhůta (k vypořádání) bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka i insolvenční řízení na majetek dlužnice. Jelikož úpadek dlužnice byl zjištěn až poté, co bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, mělo v souvislosti s prohlášením konkursu dojít k vypořádání zaniklého společného jmění manželů (§ 268 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona). Jelikož lhůta k vypořádání z