29 ICdo 136/2017 – Nejvyšší soud

KSPL 29 INS XY129 ICm XY 29 ICdo 136/2017-133 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně D. H., narozené XY, bytem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Miladou Škvainovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Koperníkova 831/21, PSČ 301 00, proti žalovaným 1) Mgr. Ing. Haně Müllerové, se sídlem v Plzni, Koterovská 29, PSČ 326 00, jako insolvenční správkyni dlužnice D. H., a 2) Agroservis Rokycany s. r. o., se sídlem v Rokycanech, Josefa Knihy 170, PSČ 337 01, identifikační číslo osoby 01 64 72 37, o určení neplatnosti a neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 129 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice D. H., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 29 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2016, č. j. 129 ICm XY, 102 VSPH XY (KSPL 29 INS XY), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit první žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 22. června 2016, č. j. 129 ICm XY, zamítl „návrh“, kterým se žalobkyně (D. H.) domáhala vůči žalovaným [1) Mgr. Ing. Haně Müllerové, insolvenční správkyni žalobkyně, a 2) Agroservis Rokycany s. r. o.] určení neplatnosti a neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 27. října 2015, uzavřené mezi první žalovanou (coby prodávající) a druhou žalovanou (coby kupující), kterou „došlo ke zpeněžení předmětu zajištění, uvedeného pod položkou č. 2 soupisu majetkové podstaty“(dále jen „kupní smlouva“) v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPL 29 INS XY“ (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 8. prosince 2016, č. j. 129 ICm XY, 102 VSPH XY (KSPL 29 INS XY), rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku v části, v níž se žalobkyně domáhala určení neúčinnosti kupní smlouvy, zrušil a věc postoupil Okresnímu soudu Plzeň - město; v části, v níž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy rozsudek insolvenčního soudu potvrdil (první výrok). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že: 1) Usnesením ze dne 22. července 2013, č. j. KSPL 29 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice, insolvenční správkyní ustanovil první žalovanou, nařídil přezkumné jednání na den 25. září 2013 a svolal schůzi věřitelů, která „se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání na stejném místě“; usnesením ze dne 23. srpna 2013, č. j. KSPL 29 INS XY, prohlásil konkurs na majetek dlužnice, s tím, že jde o konkurs nepatrný. 2) Insolvenční správkyně sepsala do soupisu majetkové podstaty dlužnice (B-11) pod položkou č. 2 „podíl o velikosti ¾“ na nemovitostech specifikovaných v důvodech rozhodnutí (dále jen „nemovitosti“). 3) Na přezkumném jednání konaném dne 25. září 2013 (B-12) byla zjištěna pohledávka č. P3 věřitele J. P. (dále jen „zajištěný věřitel“), a to jako nevykonatelná a zajištěná (insolvenční správkyně pohledávku, včetně zajištění uznala a dlužnice ji nepopřela). Z protokolu z prvního přezkumného jednání a zápisu ze schůze věřitelů plyne, že po skončení přezkumného jednání insolvenční soud „sdělil“, že se věřitelé nedostavili, ač „byli řádně vyrozuměni“; dále insolvenční soud vyhlásil usnesení, podle něhož se schůze věřitelů nebude konat pro absenci věřitelů. 4) Dne 2. října 2015 udělil zajištěný věřitel pokyn ke zpeněžení nemovitostí prodejem mimo dražbu. 5) Znaleckým posudkem ze dne 15. listopadu 2013, č. 3496-112/13, znalec Jiří Mikula stanovil obvyklou cenu nemovitostí částkou 280.000,- Kč. 6) Dne 27. října 2015 uzavřela první žalovaná (jako prodávající) a druhá žalovaná (jako kupující) kupní smlouvu, jejímž předmětem byly nemovitosti, a to za kupní cenu 550.000,- Kč. Odvolací soud k obsahu přihlášky P3 doplnil, že zajištěný věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku za dlužnicí ve výši 7.562,50 Kč z titulu nákladů soudního exekutora vzniklých v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 134 EX 11276/10, jež sestávají „z paušálních nákladů ve výši 4.235,- Kč, odměny za peněžité plnění, příslušenství a nákladů soudního řízení“. Pohledávka byla přihlášena jako zajištěná majetkem dlužnice na základě exekutorského zástavního práva, jež bylo zřízeno exekučním příkazem ze dne 24. srpna 2010, č. j. 134 EX 11276/10-010, a vázaná na odkládací podmínku – „nabytí právní moci příkazu k úhradě nákladů exekuce“. Dále z výše označeného exekučního příkazu zjistil, že „soudní exekutor rozhodl o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech, jež se vztahovalo jak k povinnosti dlužnice zaplatit pohledávku ve výši 3.120,- Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů nalézacího řízení ve výši 7.200,- Kč a náklady oprávněného, tak k její povinnosti uhradit náklady exekuce s tím, že výši nákladů exekuce určí exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce“. Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 7a, § 159 odst. 1, § 219 odst. 2, § 283 odst. 2 a § 293 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 85 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) − dospěl k následujícím závěrům: A) K neúčinnosti kupní smlouvy. Odvolací soud – na rozdíl od insolvenčního soudu – uzavřel, že „žalobu v části týkající se určení neúčinnosti kupní smlouvy, jíž došlo ke zpeněžení majetkové podstaty, lze podat jen u obecného soudu určeného podle sídla (event. bydliště) žalovaných; nejde totiž o incidenční spor ani o věc, k jejímuž rozhodnutí by byla založena věcná příslušnost krajského soudu jako soudu insolvenčního“. Proto odvolací soud v označené části rozsudek insolvenčního soudu zrušil a věc postoupil Okresnímu soudu Plzeň - město jako soudu věcně příslušnému [§ 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř]. B) K neplatnosti kupní smlouvy. Odvolací soud se v prvé řadě ztotožnil se závěry insolvenčního soudu, podle nichž je ustanovení § 293 insolvenčního zákona „úpravou speciální“, jež stanoví zvlášť podmínky pro zpeněžení hodnot určených k zajištění pohledávky a výslovně vylučuje užití ustanovení § 286 odst. 2 insolvenčního zákona „pro případ, že zajištěný věřitel udělil pokyn ke zpeněžení předmětu zajištění“. Vzhledem k pokynu zajištěného věřitele (ze dne 2. října 2015) k prodeji nemovitostí mimo dražbu za stanovenou cenu 550.000,- Kč neměl pochybnosti o tom, že k prodeji nemovitostí „nebylo třeba souhlasu věřitelského výboru podle ustanovení § 278 odst. 2 insolvenčního zákona a že je vyloučena i aplikace ustanovení § 289 odst. 1 insolvenčního zákona“. K námitce žalobkyně, podle níž „ke zpeněžení majetkové podstaty došlo před první schůzí věřitelů (jež se nekonala podle absencí věřitelů)“, odvolací soud ověřil správnost skutkových zjištění insolvenčního soudu, dle kterých „bylo o prohlášení konkursu na majetek dlužnice rozhodnuto dne 23. srpna 2013 usnesením, jež nabylo právní moci dne 10. září 2013, a první schůze věřitelů byla nařízena na den 25. září 2013 a měla navazovat na přezkumné jednání“; z protokolu o přezkumném jednání vyplývá, že na něm (insolvenční) soud rozhodl o tom, že se schůze věřitelů nebude konat z důvodu absence věřitelů. Dále odvolací soud akcentoval, že smyslem ustanovení § 283 odst. 2 insolvenčního zákona je, „aby (s výjimkou odůvodněných případů) nebylo přikročeno ke zpeněžování majetkové podstaty dříve, než budou mít přihlášení věřitelé možnost se vyjádřit ke způsobu řešení úpadku a k osobě správce. Ke zpeněžení tedy není možné přikročit dříve, než po termínu, na který byla svolána první schůze věřitelů. Se skutečností, že věřitelé možnosti zúčastnit se schůze nevyužijí a na první svolanou schůzi se nedostaví, však nelze spojovat důsledky, jež by vedly k prodlužování řízení. Postup insolvenčního řízení (není-li v zákoně výslovně stanoveno jinak) zásadně nemůže být závislý na nedostatku aktivity insolvenčních věřitelů. Insolvenčnímu soudu lze v této souvislosti vytknout, že namísto toho, aby řádně zahájil první schůzi věřitelů a konstatoval, že se na ni nedostavil žádný věřitel a není proto usnášeníschopná, rozhodl ještě v rámci přezkumného jednání (jež konání schůze předcházelo), že schůzi věřitelů nelze s ohledem na absenci věřitelů konat. S tímto pochybením však nelze spojovat závěr, že se dosud nekonala první schůze věřitelů, a proto nelze přikročit ke zpeněžování majetkové podstaty“. I podle odvolacího soudu tak byly splněny podmínky určené ustanovením § 283 odst. 2 insolvenčního zákona „pro zahájení zpeněžovaní“. Odvolací soud se ztotožnil (i) se závěry insolvenčn